Bohužel aranžmá v podání největší opoziční strany postrádalo absolutně všechno, co by taková (médii až přehnaně očekávaná) diskuse měla mít.
Dohoda, že Klaus a Švejnar vlastně nebudou mít téměř možnost diskutovat mezi sebou, vyvracet si nějak razantně názory, nechytat se za každé slovíčko, nevyužívat soupeřových chyb a slabin, přinesla jen dlouhou televizní nudu. Navíc bylo zjevné, že Václav Klaus byl od začátku v určité nevýhodě.
Tedy mohlo se zdát, že to bude jeho nevýhoda, protože on ji hbitě využil alespoň k několika samostatným nájezdům a la Jaromír Jágr.
Senátorky a senátoři ČSSD totiž připravili kandidátům (ale možná, že tak nesmyslně byly nastaveny podmínky, aby se vůbec debaty Klaus a Švejnar zúčastnili) otázky, na které byly dopředu známé odpovědi. Také otázky v naprosté většině mířily ve svém kritickém podtextu na současného prezidenta a Janu Švejnarovi měly nahrát a ulehčit situaci.
Paradoxně to dopadlo tak, že Klaus se u toho mohl alespoň trochu vyhranit, zatímco jeho soupeř pak stihl plavat pouze v moři daleko obecnějších odpovědí.
A co se ještě ukázalo? Že Václav Klaus je tak zkušeným politikem a už tolikrát se ocitl v podobných situacích, že naprosto přesně věděl, co má udělat se svou mimikou, kdy se pousmát, zapracovat s obočím (jeho nesmírně oblíbená disciplína), kdy si dovolit menší vtípek a vyslat na soupeřovu stranu malý, lehce otrávený šíp.
Ale pokud by se mělo něco podobného opakovat častěji, televizní kamery u toho nejsou skutečně potřeba. Nešlo o nic zásadního. I když pro voliče tam jeden možná dost důležitý vzkaz zašifrován byl: úroveň některých senátorů a senátorek nebude podle všeho valná, když nejsou schopni vymyslet ani jediný překvapivý a originální dotaz.
Prezidentská volba samozřejmě má mít určitou úroveň, důstojnost. V tomto směru byli oba kandidáti téměř vzorní, chovali se k sobě slušně, i když hodně odměřeně. Ale diskuse bez náznaku překvapení a vášnivého střetu neřekne občanům vůbec nic.
Dokonce si myslím, že nemohla přesvědčit ani žádného z 281 budoucích volitelů, aby ještě v příštích dnech změnil svůj názor. Pravděpodobně zůstane vše při starém.
V procentech bych ocenil Klause číslem šedesát a Švejnara čtyřicet. Takže profesor z Ameriky nezklamal a profesor z Česka se představil ve své klasické formě. Přesně tak, jak ho známe dlouhá léta.
Na závěr by měla zaznít odpověď na otázku: kdo má být tedy zvolen prezidentem? Rozhodovat se pouze podle této debaty by bylo nesmírně krátkozraké. Mnoho tato diskuse nenaznačila. Alespoň z pohledu občana.
Pohled volitelů je však plný nejrůznějších politických kalkulů a může být odlišný. Ale ani po včerejší diskusi jsem nenabyl žádného pevného přesvědčení, že Václav Klaus je už tak zcela minulostí a že Jan Švejnar je už tak zcela budoucností.
Ponechal bych proto současný stav. Střídání za pět let je přece jisté. Švejnar by mohl k datu 2013 napřít síly. Vytrvalost se v těchto případech vyplácí. To už známe. Právě od stávajícího prezidenta.
