Pedikérka: Má profese do 68? Nesmysl
„Umíte si představit po šedesátce sedět u nohou zákazníka, se skalpelem v ruce mu odřezávat starou kůži, pomáhat napravit zarostlý nehet? Já ne,“ začíná své vyprávění čtyřiapadesátiletá pedikérka Lenka Jonášová ze Znojma.
Odchod do důchodu v 68 se jí zřejmě díky věku nebude úplně týkat, i tak ale říká, že v její profesi není možné tak dlouho pracovat. „Měla jsem tu v salonu i mladé holky. Pedikérky, kadeřnice. Bolí vás záda, neskutečně vás bolí ruce. Máte tenisový loket, většina z nás do padesáti prodělá operace, včetně karpálního tunelu. To asi někteří nevidí,“ popisuje útrapy.
„Je snadné od stolu rozhodovat o něčím životě a osudu, ale taky je potřeba znát realitu. Pedikérky a manikérky, ale i další lidé pracující ve službách, jsou už v padesáti unavení, projevují se různé zdravotní komplikace. Já už dosluhuju, kdybych neměla manžela, nevím, co bych dělala. Jirka mě podporuje, pomáhá mi,“ poukazuje na podporu rodiny, bez které by to bylo náročnější.
Obsah |
Jonášové praxi komplikují i ceny energií. „Vše se zdražuje. Energie, vyšší odvody, nájmy, nákupy. Je to unavující a vysilující, podepisuje se to na zdraví. Už teď jsou klientky, které se na mě dívají s despektem, chtějí mladou svěží holku, ne ženskou po padesátce. Ale s tím, kam se to ubírá se spíš dočkají toho, že některé profese skončí,“ myslí si.
Podle ní si mladé ženy spíš sednou do kanceláře k počítači, než aby pracovaly manuálně. „Kdo chce místo důchodu a péče o vnoučata být vyždímaný jako kus hadru, navštěvovat felčara za felčarem? Nikdo,“ popisuje praxi pedikérka.
Pozdější důchod se týká lidí, kteří mají do penze 20 až 30 let, míní Fiala |