Často jsme ve zpravodajství svědky několika dlouhých záběrů bouraček na silnicích a ještě častěji můžeme vychutnat hlavní zprávy černé kroniky: pojednání o tom, jak policie vyslýchá loupežníky, a zprávy ze soudních přelíčení s různými ničemy.
A nechybějí ani zprávy o pozitivních stránkách našeho života: jak tu či onde lidé spojili své síly, aby učinili něco významného, co bude znamenat nový rekord (a může jít o ezoteričtější věci, než je pití piva).
Zpravodajství ze světa je proti tomu krátké, uspěchané, fragmentární.
Ale především je uzpůsobeno tendenčně.
Stačí si vzpomenout na zpravodajství o Iráku až do letošních voleb a na to, jak nám televize přinášela zprávy o teroristických útocích: uvádění zpráv i zprávy samy často vyznívaly bezmála tak, jako že za útoky teroristů mohou samy oběti.
Teď je informací z Iráku méně – až na vzácné chvíle umožňující kamerám, aby si smlsly na protiamerických demonstracích… Podobná ideologičnost se projevuje ve zpravodajství o událostech v Palestině.
Reportáže jsou koncipovány tak, aby bylo zřejmé, že za vše může Izrael. Jedním z vrcholů bylo docela nedávno pozoruhodné mediální zpracování události, která se stala v Jeruzalémě na úpatí Chrámové hory.
Ideologické zprávy
ČTK přinesla víceméně objektivní zprávu, že izraelská policie zabránila ultraortodoxní židovské organizaci v pochodu na Chrámovou horu, aby před mešitou Al-Aksá demonstrovala proti plánovanému vyklizení pásma Gazy Izraelem. (Policie zadržela 31 židovských a osm palestinských radikálů). Ve zpravodajství Novy byla zpráva uvedena tak, že „izraelská policie se střetla s Palestinci“. To je jeden z nesčíslných případů ideologického zpracování zprávy.
Ideologické pojetí zahraničních zpráv není specialitou jen naší televize, ale zhusta se vyskytuje v celé Evropě. Je výrazem hromadných nenávistí, které na starém kontinentu vytěsňují křesťanskou tradici, zaměřující se víc na boj proti kondomům než proti aktuálním hromadným nenávistem. Jde hlavně o nenávist proti čemukoli americkému (kromě stupidních seriálů) a proti Židům. To vše je na pozadí údajné podřadnosti německého národa, který přece „způsobil druhou světovou válku“. Příliš mnoho nenávistí na nevelkou Evropu… Lze s tím něco podniknout? Jistě.
A začít rychle. Skupina středoevropských intelektuálů vydala výzvu poslancům Evropského parlamentu, požadující postup k ukončení současného stavu, který není v pravém slova smyslu mírový. Stavu, v němž se ještě po šedesáti letech po skončení války Evropa v myslích lidí neustále dělí na vítěze a poražené. Výzva požaduje mimo jiné přiznání, že i vítězná strana se někdy dala strhnout k jednání zasluhujícímu odsouzení. Kdyby se opravdu v myslích Evropanů zakotvilo „vědomí, že Evropa dnes představuje po všech stránkách plnoprávné společenství národů a států, z nichž žádný nenese přímou a bezprostřední odpovědnost za to, co dělali jeho předchůdci, a že viny minulosti už konečně náležejí minulosti“, byl by to někdy nepříliš znatelný, ale vcelku neobyčejně důležitý krok k snížení hladiny nenávisti v Evropě.
Samozřejmě, že by nemohlo zůstat u tohoto kroku. Vždyť také protiamerická nenávist vznikla a protižidovská byla posílena působením druhé světové války.
