Důchodkyně Zdeňka je už čtvrtým rokem v domově pro seniory, protože v pětaosmdesáti už špatně chodí. Každou sobotu ji navštěvuje dcera, denně si také volají. Zdeňka má už šest let stejný mobil, tlačítkovou Nokii.
„Na tu předchozí jsem si rozlila kafe, tak jsem dceru poprosila, ať mi sežene přesně tenhle model, na který jsem zvyklá. Nevím, co budu dělat, až mi odejde, protože se prý už nevyrábí. Oni ty mobily dělají čím dál složitější, to mi vůbec nevyhovuje,“ říká seniorka.
Dcera jí prý už několikrát vnucovala „placičku“ neboli chytrý telefon. Zdeňka to ale odmítá, vždycky prý něco špatně zmáčkla a musela čekat do soboty, než jí dcera mobil spravila. „Víte, už na to moc nevidím a taky se mi třesou ruce – jsem ráda, že se najím,“ vypráví důchodkyně.
S počítačem se podle svých slov naučila v práci. Bylo jí šedesát, ale novou technologii zvládla. „Jak říkal šéf, byl to program jak pro cvičený opice, člověk tam jen naťukával čísla do chlívečků. Ale že by to byla nějaká velká zábava, to ne,“ sděluje své zážitky Zdeňka.
Digitální inkluzeMezi cílové skupiny projektu znevýhodněné digitálním vyloučením patří:
V souhrnu se jedná o zhruba 1 milion obyvatel, kteří jsou v České republice digitálně vyloučeni. Minimálně 700 tisíc obyvatel se pak týká digitální ohrožení. Zdroj: Česko.Digital |
Pro zábavu si prý občas pouští televizi, protože to ale není ta „chytrá“, je odkázaná na lineární vysílání. Její kamarádka z domova pro penzisty prý často cvičí mozek hraním her „na tom jejím klouzavém mobilu“. Zdeňku to prý ale neláká.
Sonda do skupin digitálně ohrožených
Pokud budou mít senioři jako Zdeňka, ale také děti a dospělí trpící sociální vyloučeností, lepší přehled o existenci a možnostech různých digitálních nástrojů a dokážou je využít, zlepší svou životní situaci. S touto hypotézou pracuje tým komunity expertních dobrovolníků Česko.Digital v projektu Digitální inkluze s podporou Google.org, filantropické odnože známého vyhledávače.
V první fázi projektu výzkumníci zjistili, že v Česku neexistují téměř žádná data zabývající se digitálně vyloučenými a digitálně ohroženými lidmi. To potvrzují také výsledky nedávné studie OSF a STEM.
Oslovili proto více než třicet neziskových organizací poskytujících sociální služby, s jejich klienty a klientkami si promluvili a vyplnili s nimi dotazníky. Data zpracovali a vytvořili z nich 8 digitálních profilů – sond do skupin digitálně ohrožených a vyloučených lidí, kteří jsou klienty sociálních služeb.
„Věříme, že profily vzniklé ve výzkumu Česko.Digital využijí designérské týmy, neziskové organizace či státní správa při navrhování nových služeb mířících na tyto cílové skupiny. Mohou posloužit i sociálním a terénním pracovníkům sociálních služeb k lepšímu pochopení digitálních potřeb jejich klientů,“ říká Lujza Kotryová, vedoucí designérka projektu z organizace Česko.Digital.
Zlepšení digitálních dovedností se podle organizátorů projektu rovná zlepšení kvality života. Zmiňují přitom mimo jiné nevyhnutelnou digitalizaci státu a jeho služeb, které právě senioři či sociální menšiny často využívají. A pokud někdo žije ve stanu, těžko se jeho digitální gramotnost v brzké době zlepší.
„Jsou to lidé žijící ve vyloučených lokalitách, znevýhodněné děti nebo senioři. Oslovili jsme proto neziskové organizace, které pracují přímo s cílovými skupinami, a také zapojili expertní odborníky z různých oborů. Výstupem bude vytvoření platformy, jež umožní zprostředkovat digitální kompetence všem,“ informuje Kotryová.
Vyhledávání se bude měnit. Dotaz zadáte melodií i fotkou, říká šéfka Googlu |
Výzkumníci vedli s respondenty 61 rozhovorů a vyplnili 794 dotazníků „Výstupy ukazují, že mezi dětmi, minoritami a seniory je velký rozdíl v přístupu, překážkách, postojích a motivaci v oblasti digitálních technologií,“ uvádí Anežka Malčíková, expertní dobrovolnice-výzkumnice v Česko.Digital.
Shodují se v potřebě jednoduchého UX neboli User Experience, což v překladu znamená zákaznickou zkušenost či uživatelský prožitek. Dále také v důrazu na přehlednost, nízkých bariér a potřeby rychle se dostat k požadovanému výsledku.
„Odlišnosti nacházíme například v míře motivace docházet na školení a webináře. Zejména u dětí a minorit řešení musí přijít za nimi, ne oni za ním,“ doplňuje Malčíková.
Komunikace s úřadem? Za trest
Výzkum také přinesl odpovědi na otázku, co lidem v digitální komunikaci se státem vadí. Často to je podle výpovědí respondentů pocit, že úředníci a úřednice při on-line komunikaci nedají takovou váhu řešení jejich problémů jako u osobního jednání.
Lidé mají také strach sdílet své osobní údaje on-line, i když se jedná o komunikaci se státem. Často nerozumí složitým postupům a komplikovaným formulářům, úřady podle nich na svých webových stránkách uvádějí nekompletní informace, což lidi vede nakonec k tomu, že musí problém řešit osobně. Stává se, že od nich úřady vyžadují další dokumenty neuvedené na webových stránkách.
Úplné digitální vyloučení, tedy nulový přístup k internetu, se zdá být především otázkou věku – u mladších generací jde téměř výhradně o digitální ohrožení, nikoliv o vyloučení, ale stále se vyskytuje i horší varianta.
„Například hodně lidí z řad minorit si stěžuje na diskriminaci ze strany úřadů, nutnost deklarování nadbytečných informací nebo netransparentní rozhodování. A právě digitální přístup může přispět k větší transparentnosti a rovnému přístupu na úřadech,“ vysvětluje Roman Sellner Novotný, expertní dobrovolník a výzkumník Česko.Digital.
Nízká digitální gramotnost může mít podle Novotného až fatální důsledky. „Jako jeden z příkladů uveďme matku dítěte, která neuměla používat online žákovskou knížku. Skončilo to šetřením na OSPOD,“ pokračuje Novotný.
