Z českých polí se ztrácí život. Nepříznivý trend dobře ilustrují polní ptáci, jejichž populace vědci s hrůzou sledují poslední čtyři dekády. Závěry jsou alarmující. Od osmdesátých let jich nad českými poli létá o necelou třetinu méně.
„Ptáci slouží jako indikátory vývoje biodiverzity v zemědělské krajině. Samozřejmě nevypovídají o jiných skupinách ideálně, ale stojí na vrcholu potravních řetězců, takže případné problémy, které mají organismy ‘pod nimi‘, k nim časem ‘doputují’,“ vysvětluje Jiří Reif, profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Nepříznivý trend u ptactva proto odráží širší problém vymírání organismů. Zásadní je pro stabilitu ekosystémů hmyz. Za posledních 25 let je ho v Evropě o tři čtvrtiny méně. U nás za půl století nenávratně vyhynulo 19 druhů motýlů, polovina ze zbylých 142 je ohrožená. Ve velkém mizí i opylovači, bez kterých se neobejde velká část potravinářských plodin.
„Ubývání hmyzu může vypadat jako pozitivní efekt, protože nás hmyz neotravuje a nemusíme tak často mýt čelní skla automobilů. Ale pravda je, že hmyz je zásadní součástí ekosystému, ať již v roli opylovačů nebo jako součást potravy pro další řadu druhů,“ vysvětluje Kateřina Černý Pixová, krajinná ekoložka ze Zemědělské univerzity v Praze.
Chybí místo k žití
Hlavní příčinou vymírání druhů je současný způsob zemědělské produkce. Především monokulturní pěstování, které místo mozaikové krajiny s mnoha rozmanitými prvky a více druhy plodin tvoří uniformní plantáže. Mimo to i rozšířené využívání umělých hnojiv a pesticidů.
To dokazuje úbytek ptáků na polích, který kopíruje intenzitu zemědělské činnosti.
Indikátor běžných druhů ptáků 1982–2020. Zdroj: ČSO/JPSP
Další díly seriálu Ztracená rozmanitost české krajiny: |
„Existuje zde zřejmá souvislost s intenzitou hospodaření: v 80. letech byla vysoká, poté na určitou dobu poklesla, ale zapojením do společné zemědělské politiky EU se opět výrazně zvýšila,“ popisuje graf přírodovědec a ornitolog Reif.
Profesor Reif redakci přiblížil konkrétní příklady ohrožených živočichů. „Druhy, které využívají rozptýlenou zeleň, negativně ovlivňuje absence krajinných prvků, například remízků či samostatných stromů. Jsou to třeba ťuhýk obecný nebo pěnice hnědokřídlá,“ uvádí vědec.
Pěnice hnědokřídlá
Podobně na tom je i dříve hojně rozšířený sysel. Na polích mu v důsledku scelování do velkých lánů chybí místo na rozmnožování a ochranu mláďat. Pesticidy a umělá hnojiva mu zase vyhubily rostliny, které částečně tvoří jeho jídelníček. Přežívá dnes proto jen na několika málo místech v Česku a je kriticky ohrožený.
Sysel obecný
Zemědělský expert Hnutí Duha Martin Střelec doplňuje další klíčové příčiny celkové ztráty biodiverzity. Na vině je dle jeho slov i opouštění pěstování víceletých rostlin sloužících k výživě hospodářských zvířat, jako je třeba vojtěška, které poskytují nektar pro hmyz a výrazně zlepšují půdu. „Dále menší pestrost plodin a velké souvislé plochy jedné plodiny, s tím se pojí menší pestrost potravní nabídky a úkrytu pro organismy,“ říká ekolog Střelec.
„V přírodě funguje vše na základě vysoké provázanosti vztahů mezi jednotlivými organismy a jejich prostředím. Dosavadní vývoj aktivit člověka v krajině, dominantně v rámci zemědělství, výrazně a komplexně narušuje tento ekosystém. Ubývá přirozené prostředí pro řadu rostlinných a živočišných druhů, které pak přežívají velmi obtížně nebo vůbec,“ shrnuje expertka Černý Pixová.
Místo pole mrtvá půda
Podstatným důsledkem intenzivního zemědělství je i ubývání živé hmoty v půdě a ztráta jejích původních funkcí jako je zadržování vody nebo poskytování živin pro různé organismy. Nepříznivý stav je způsoben přílišným hnojením fosilními přípravky, ale i udusáváním půdy těžkou technikou.
Půda pak ztrácí z dlouhodobého hlediska úrodnost, jak popisuje ze svých praktických zkušeností zemědělec Dalibor Dostál.
Půda je základnou potravní a ekologické pyramidy pro celé životní prostředí. Na nejvíce zničených polích v Česku už bohužel o půdě téměř nemůžeme mluvit. Je to mrtvá hmota.
Dalibor Dostálzakladatel ochranářské společnosti Česká krajina
„Samozřejmě doping ve formě umělých hnojiv dodá půdě krátkodobě ‘anabolika a steroidy’ a tím i vyšší roční úrodu. Problém je, že za cenu ztráty přirozené půdní struktury a úbytku organické hmoty. Tedy přesně těch složek, které potřebujeme proto, aby byla půda úrodná dlouhodobě,“ popisuje Dostál.
Slova zemědělce potvrzuje i Kateřina Černý Pixová, která radí sedlákům s hospodařením v rámci programu Pestrá krajina. „V krátkodobém hledisku může vycházet průmyslově hnojená neživá půda jako ‘úrodnější’ oproti živé průmyslově nehnojené půdě, je to však jen díky dalšímu a dalšímu dodávání umělých hnojiv. Ale z dlouhodobého hlediska je nutné o půdu pečovat a udržovat ji živou. Jen tak se vyhneme naprosté degradaci půdy, kdy už nepomůže žádná chemie.“
Úbytek přírodních živin v půdě znemožňuje život i řadě rostlin. Z okolí chemií zasažených polí tak mizí mateřídoušky, šalvěje a další byliny. Místo nich se daří plevelu.
V Česku sice spotřeba umělých hnojiv a pesticidů není na evropské poměry vysoká, ale spolu s dalšími faktory má na krajinu významný vliv. Na druhou stranu, co se týče pestrosti v krajině a velikosti uniformních pozemků, jsme v Evropě nejhorší.
Pestrá krajina je zároveň odolná
Výnosné zemědělství se s ochranou přírody netluče, ba naopak. Odborníci se shodují, že řada principů, které pomohou vrátit původní druhy do krajiny, bude z dlouhodobého hlediska užitečná, ne-li nutné.
Martin Střelec poznamenává, že živá půda plná organismů má správnou strukturu a pórovitost, které zajišťují provzdušnění a zadržování vody. „A tím se následně zlepšuje zužitkování hnojiv, dostupnost vody a dalších látek pro plodiny,“ říká ekolog z Hnutí Duha Střelec.
Klimatická krize přinese další sucha. Čeští ekozemědělci mohou mít výhodu |
S postupující klimatickou změnou má přitom vody v krajině ubývat, očekávají se i častější a delší období sucha. Hrozí tak, že zdevastovaná půda nebude schopná hojně plodit.
Klimatická změna jistě přinese větší extrémy v počasí a tedy i vyšší rizika pro produkci. Čím zdravější a pestřejší celý ekosystém bude, tím vyšší je šance, že dokáže nadcházejícím změnám odolat a vyrovnat se s nimi.
Kateřina Černý Pixovákrajinná ekoložka a proděkanka České zemědělské univerzity v Praze
Vodu bude třeba zadržovat nejen v půdě, ale i dalšími cestami. K tomu pomohou zmíněné prvky v krajině jako meze, remízky, mokřady, tůně a další. Ty pak zároveň slouží jako domov pro rozmanité druhy, které z polí mizí. Odolná a živá půda, na které se budou střídat plodiny, zase druhům nabídne pestřejší potravu.
Na polích se tak dá hospodařit intenzivně a zároveň krajina může tvořit pestrou mozaiku. „Toto je hezky vidět na přeshraničním srovnání Česka a Rakouska, kde se krajiny okolo hranice hospodaří na obou stranách intenzivně, ale na rakouské straně je krajina mozaikovitější, takže hostí větší populace savců i ptáků,“ konstatuje profesor Reif.
Porovnání členitosti zemědělských ploch v České republice a Rakousku v roce 2018 (žlutě vyznačená hranice).
Ukládání uhlíku
Návrat biodiverzity na pole jde zároveň ruku v ruce s bojem proti klimatické krizi. Zemědělství by totiž mělo hrát roli i při snižování emisí.
„Nejnovější studie ukazují, že opatření na podporu biodiverzity, například rozptýlená zeleň, podpora trvalých kultur a travních porostů, mají pozitivní dopad na zmírňování tempa klimatické změny,“ vysvětlil Jan Frouz, profesor z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který se zabývá ekosystémovou ekologií.
Na travních porostech pak dokáže žít například řada mizejících denních motýlů, okáči, modrásci anebo hnědásci.
Modrásek obecný
Aspektu klimatické změny si je vědom i hospodář Dalibor Dostál, který založil unikátní rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice. Navrátil tak do české krajiny zubry, divoké koně či pratury.
„Jednou z nejúčinnějších metod obnovy půdy je pastva velkých kopytníků, která pomáhá vracet do půdy organickou hmotu a také uhlík,“ přibližuje Dostál benefity postupů, které využívá.
Naše rezervace je jedním z mála míst v Česku, kde lidé nyní mohou vidět velké kopytníky, říká Dalibor Dostál |
Odborníci nicméně varují před nedomyšlenými kroky v boji s klimatickou změnou, které krajině naopak škodí. „Konkrétně zavádění energetických plodin – řepka olejná nebo dřevin produkujících velké množství biomasy – nepůvodní odrůdy topolů, mají dopady na biodiverzitu negativní,“ přibližuje Reif.
Klíčové je motivovat zemědělce, aby šetrné postupy využívali, shodují se všichni oslovení. K tomu má sloužit řada dotačních titulů z Evropské unie. Stěžejní jsou opatření v rámci Společné zemědělské politiky, nově chystaná legislativa pro obnovu přírody či na globální úrovni listopadová konference OSN o biodiverzitě (COP15), která se koná v Montréalu. Této rovině se budou věnovat další díly seriálu.
Seriál: Ztracená rozmanitost české krajinyČeská příroda ztrácí pestrost a může za to člověk. Přesněji nešetrné hospodaření, znečištění a dopady zvyšující se teploty. Biodiverzita u nás utrpěla nejvíc ze všech zemí střední Evropy. Ztratili jsme přes třetinu původních druhů. V globálním kontextu se začíná mluvit o šestém hromadném vymírání. Hrozí, že pokud přístup nezměníme, příroda nebude plnit funkce, které bereme jako samozřejmé. Pole přestanou plodit a místo hustých lesů zbudou vykácené planiny bez života. Z obnovy přírody se stává stěžejní politické téma. Dokončují se jednání před summitem OSN. Zároveň se v Bruselu připravuje přelomová legislativa. Česko má na politické úrovni zásadní úlohu díky předsednictví v Radě EU. Jaký je stav v jednotlivých ekosystémech? Co k němu vedlo a jak situaci zlepšit? Co může pro obnovu přírody udělat Česko? Tyto otázky klademe odborníkům, politikům, ale i lidem z praxe v novém seriálu portálu iDNES.cz. |
16. srpna 2021 |
