"Lidi by měli vědět, kdo jim tam krade a znepříjemňuje život," obhajuje své kroky starosta Kravař.
Mohli bychom nejdřív vysvětlit, o co ve vaší kauze jde?
Je to jednoduché. Před měsícem jsme zveřejnili na našich webových stránkách jména dvou lidí, kteří kradli kanály a prodali je rozbité na kousky do sběru. Dostali za to dvě stovky, ale obci způsobili škodu za tisíce. Naštvalo mě to, tak jsem ten příběh popsal na webu a přidal k tomu jména pachatelů. Nejde jen o to, ale my za projednání podobných případů musíme zaplatit Městskému úřadu v České Lípě, s ním máme veřejnoprávní smlouvu za to, že naše přestupky projednává jejich přestupková komise. Za jeden platíme tisíc korun a takových řeší českolipský přestupková komise desítky ročně.
Teď tomu nerozumím. O co vám jde? O to, že vám tam zloději rozkrádají kanály, nebo o těch tisíc korun?
V první řadě nejde o kanály, ani o tisícikorunu, ale o celkovou náladu ve společnosti. Na jedné straně politici musí zveřejňovat majetková přiznání, krajští radní to dokonce dali na webové stránky, na druhé jsou tady zloději, kteří otravují slušné lidi a my nesmíme zveřejnit jejich jména? To přeci nemá logiku! My jsme měli před lety takový smutný případ, smrťák ve škole. Všechna média uveřejnila jméno ředitelky, přestože se ukázalo, že za to nemohla. Žádný Úřad na ochranu osobních údajů se tehdy neozval.
Jak se úřad o vás dozvěděl? Někdo z těch, jejichž jména jste zveřejnili, si stěžoval?
Ne, vůbec ne. Dokonce, to vám musím říci, se jeden z těch dvou přišel na radnici omluvit. Nejdřív jsme mysleli, že si jde stěžovat. Omyl, přišel se omluvit s tím, že škodu zaplatí. To byl pro mě šok, starostuji tady dvaadvacet let a to se mi ještě nestalo.
A ten úřad?
Byl jsem tam minulý týden a dozvěděl se, že mají svůj podrobný monitoring. Měli tam všechno, co se o tom případu v médiích objevilo. Takže to vyšlo od nich.
Co vám vytýkají?
Že jsou naše kroky sporné, a že s námi zahájí správní řízení.
Správní řízení? Co si pod tím mám představit?
Že dostaneme buď pokutu, nebo to je v mezích zákona.
Jak velká pokuta vám hrozí?
Její maximální výška je pět milionů korun, ale tak vysoká nám samozřejmě nehrozí. Tak to nefunguje. Navíc se proti pokutě můžeme ještě třikrát odvolat, takže se to zřejmě potáhne.
Pak je tu druhá možnost a to, že je vše v pořádku...
Pro nás se tím nic nezmění. Jména těch lumpů budeme zveřejňovat dál, přestože dva mluvčí Úřadu na ochranu osobních údajů nám napsali, že to, co děláme, je obdoba středověkých pranýřů, a že je tento institut už dávno překonaný. Ale to není žádný pranýř, jen jsme zveřejnili, že nám tady v obci někdo krade a ten se jmenuje tak a tak. To není o ochraně osobních údajů, protože ty jsou v každém katastru nemovitostí, u politiků v majetkových přiznáních, nebo u soudu. Když je někdo souzený, tak je na dveřích cedulka se jménem a všemi citlivými údaji ještě před tím, než byl odsouzen.
Na webu máte dalšího provinilce, který ukradl dvě kola.
Opravdu nevidím důvod, proč bych s tím měl přestat. U nás v obci je osm až deset darebů, kvůli kterým nemohou lidé nic nechávat na zahrádkách, kteří všem znepříjemňují život. Nevím, proč by slušní lidi neměli znát jejich jména. Zatím to fungovalo tak, že někdo něco udělá, policie to vyšetří, dá to na obec a my to předáme na přestupkovou komisi do České Lípy. Ta rozhodne, ale nikdo se nedozví jak. Tím to skončí. My to chceme změnit.
Asi zbytečná otázka: Takže slova o pranýři odmítáte?
Jasně, ale o tom to není. I když to bude znít jako fráze, my se v obci snažíme žít slušně a klidně. Například každému dítěti, které jde do první třídy, založíme virtuální účet, na který mu dáváme každý měsíc sto padesát korun. Když nemá za devět roků dvojku z chování a nemá nic s policií, dostane v deváté třídě třináct a půl tisíce. Což je skvělá motivace se chovat slušně. Před vysvědčením jsem potkal Frantu a říkám mu, udělej nějaký průšvih a dám ti pětistovku. Ušetříme třináct tisíc korun. Vysmál se mi.
Je hodně těch, kterým nedáte nic?
Ne, ale stane se. Nedávno jsme chtěli vyplatit odměnu jedné holce, ale policie nás upozornila, že před třemi lety ukradla v českolipském Kauflandu čokoládu Kofilu za dvacet korun. Bylo mi jí líto, ale to se nedá nic dělat.
Vraťme se ke zveřejňování jmen zlodějů na webu. Co tím sledujete?
Možná, že to je takový poslední zoufalý donkichotský pokus na tento problém upozornit. Samozřejmě ale vím, že to problematiku nevyřeší. Třeba se ale každý desátý zloděj přijde omluvit a nechá toho. Třeba úřad řekne, že jsme nic nepřekročili a my budeme ten precedens, po kterém vznikne registr pachatelů drobných přestupků, o němž politici už několik let jen mluví. Myslím, že by registr, nebo jakousi galerii svých lumpů, měli mít v každé obci. Lidi by měli vědět, kdo jim tam krade a znepříjemňuje život.
