Na první pohled to zní jako skvělá zpráva: Letiště Praha je připravené k privatizaci. Konečně vykoupilo pozemky nutné pro stavbu nové ranveje a zvýšilo svou hodnotu. Vláda si od privatizace pražského letiště slibuje zisk minimálně 70 miliard korun.
Tato anonce proletěla médii dva dny před Štědrým dnem. Skvěle však přestane znít ve chvíli, kdy si položíme otázku: Proč Letiště Praha, akciová společnost stoprocentně vlastněná státem, zaplatilo za pozemky čtyři miliardy korun, když tytéž pozemky před lety stát prodal za několik milionů?
Konkrétního viníka najít nelze. Státní instituce, které by za tento nevýhodný prodej měly nést odpovědnost, si ji přehazují jako horký brambor. A jediný, kdo se může radovat, je česko-slovenská finanční skupina Penta, která dostala ony čtyři miliardy korun za pole ležící u letiště.
Pokusme se tento neradostný příběh rozplést od začátku.
Prodávat je lepší než vracet
Píše se rok 2003 a Nejvyšší kontrolní úřad ukončuje prověřování Pozemkového fondu České republiky, společnosti, jež spravuje státní půdu. K čemu NKÚ dospěl? Fond podle kontrolorů státní půdu rozprodává namísto toho, aby ji vracel restituentům, kterým ji minulý režim ukradl. Ale ve fondu si z toho těžkou hlavu nedělají, přestože i loni NKÚ dospěl ke shodnému závěru.
Sami restituenti jsou z tohoto postupu nešťastní. Ke svému majetku nebo k náhradě za něj se už léta dostat nemohou. "Mým klientkám úřady přiznaly, že mají dostat náhradní pozemky za ty, na nichž nyní stojí část ruzyňského letiště. Když jsme nějaké náhradní pozemky našli, zástupci pozemkového fondu řekli, že nám je vydat nemohou a že v Praze a okolí náhradní pozemky stejně nemají," popisuje advokát Jan Pavlok, jenž zastupuje dvě restituentky, které se o své čtyři hektary handrkují více než deset let.
Postup fondu je pozoruhodný. Na prodej pozemky má, na vrácení restituentům nikoli. "S nálezem NKÚ nesouhlasíme. Nikde není napsáno, že restituce mají být nadřazené prodeji půdy. My půdu prodáváme a koupit si ji může každý. I restituenti, když mají zájem," hájí postup fondu jeho mluvčí Michal Bureš.
Penta a Aeroflot?Jedním ze zájemců o České aerolinie je ruská letecká společnost Aeroflot. Jeho zástupci už sdělili, že by kromě ČSA měli zájem rovněž o Letiště Praha, jehož privatizace je plánována na dobu, až bude jasné, kdo koupí aerolinky. Aeroflot chce najít tuzemského finančního partnera. Společnost Penta, která také figuruje mezi zájemci o ČSA, už MF DNES potvrdila, že s Aeroflotem jedná. "Vzhledem k tomu, že tato jednání nejsou zatím uzavřená, nebudeme poskytovat další informace,“ uvedl mluvčí Penty Martin Danko. Penta vydělala na prodeji pozemků Letišti Praha a v minulosti od státu koupila společnost Aero Vodochody. Penta chce do dvou let ve Vodochodech vybudovat mezinárodní letiště. |
Jeden z takových povedených prodejů půdy se uskutečnil na podzim roku 2003. Na nástěnce pozemkového fondu v Berouně viselo oznámení o prodeji parcely 379/1 v katastrálním území Hostivice. Parcela o velikosti přes 50 hektarů ležela poblíž ruzyňského letiště. Už léta ji měl pronajatou zemědělec Jan Hrnčíř a jeho společnost Agrosa, nástupkyně bývalého JZD Chýně. Když se dozvěděl, že pozemek, na němž hospodaří, je k prodeji, koupil jej. Za šest a půl milionu korun.
O dva roky později letiště zjistilo, že Hrnčířova parcela je ta, přes niž by měla vést nová ranvej. Totéž se však "domákla" společnost Penta. "Chodili sem z letiště i z Penty. Ale Penta dala víc," říká Hrnčíř. Letiště mu nabízelo 100 korun za metr čtvereční, Penta pětinásobek. Není divu, že pozemek prodal Pentě.
A kvůli čemu finanční skupina pozemky koupila? "Původním záměrem byla účast na výstavbě druhé přistávací dráhy," vysvětluje mluvčí Penty Martin Danko.
Dnes pan Hrnčíř svého rozhodnutí lituje. "No, taky mě mrzí, že jsem si to nenechal, když jsem slyšel, že letiště dalo Pentě čtyři miliardy."
Nikdo za nic nemůže
Zastavme se nyní u momentu, kdy se letiště a s ním i ministerstvo dopravy probudily a zjistily, že pozemky, jež od pana Hrnčíře koupila Penta, jsou zapotřebí pro novou dráhu. Začala panika. Ministerstvo dopravy (řídil je tehdy sociální demokrat Jaromír Schling) přišlo se speciálním zákonem o vyvlastnění pozemků, na nichž má dráha stát. Letiště však Pentě nakonec nic nevyvlastnilo. Proč? "Tato varianta by znamenala vleklé soudní spory a podle právního rozkladu bychom na jeho konci zaplatili stejnou, či dokonce vyšší částku," říká mluvčí letiště Krejčí.
Na celé věci je nejpodivnější, že se letiště začalo po pozemku shánět až v roce 2005. O výstavbě nové dráhy se přitom hovoří od 70. let minulého století. V archivech tisku můžeme najít zprávy z roku 1996, kdy ministerstvo dopravy informovalo o investičním záměru postavit novou dráhu. Rovněž v Hostivici, kde leží pozemek, který pozemkový fond prodal panu Hrnčířovi, je to léta známá věc. A také v dalších obcích nedaleko letiště a samozřejmě v hlavním městě.
"Od roku 1999 je v územním plánu hlavního města Prahy, v takzvané nezávazné výhledové části, že je v plánu stavba nové letištní dráhy," říká advokát Jan Holub, který zastupuje obyvatele protestující proti stavbě nové ranveje. Mají strach, že by se nad jejich domy letadla proháněla každou chvíli.
Jak je tedy možné, že letiště nevědělo, které pozemky bude potřebovat, a nechalo si je rozprodat? "To se musíte dotázat bývalého managementu. Naším úkolem bylo ukončit patovou situaci s pozemky. Prověřovala to i parlamentní vyšetřovací komise. S negativním výsledkem," odvětila mluvčí letiště Eva Krejčí.
Vše podle zákona
MF DNES se proto snažila kontaktovat tři bývalé ředitele, kteří šéfovali letišti v letech 1995 až 2007. Miloše Šťastného, Martina Kačura a Hanu Černochovou. Ani jeden z nich na vzkazy zaslané jejich asistentkám a kolegům nereagoval.
Miloš Šťastný je dnes předsedou dozorčí rady letecké společnosti Euro Cargo Air, Hana Černochová šéfkou Dopravního podniku Brno a Martin Kačur ředitelem Letiště Vodochody, které od státu koupila společnost Penta.
A co na to ministerstvo dopravy, pod něž letiště spadá? Nepodalo na někoho z bývalého managementu letiště trestní oznámení kvůli zanedbání povinnosti při správě veřejného majetku? "To by nepochybně vyžadovalo podrobnou analýzu historického vývoje. Není mi známo, že by ministerstvo podalo trestní oznámení. Do úřadu nastupuje nový ministr. Možná by dotazy měly být adresovány spíše jemu," uvedl mluvčí resortu Karel Hanzelka.
Trable s novou ranvejíŽe se bude na letišti stavět nová přistávací dráha, to se plánuje od 70. let minulého století. I přesto v roce 2003 došlo k tomu, že pozemkový fond prodal pozemky nutné pro její stavbu soukromému zemědělci. Proti nebylo pražské letiště ani ministerstvo dopravy. Stavba nové ranveje se dnes komplikuje. Stále není napevno zanesená v pražském územním plánu. Nejsou ani schválené normy EIA -posouzení, jaký bude mít stavba vliv na životní prostředí. |
Další na řadě je pozemkový fond. Také on netušil, že se na pozemcích, které prodal, plánuje stavba nové ranveje? "My jsme postupovali podle zákona. Zeptali jsme se stavebního úřadu v Hostivici, jestli na pozemcích nemají stát veřejné stavby. Řekli, že ne. My jsme chybu neudělali. Letiště si pozemky mělo zamluvit," brání se mluvčí pozemkového fondu Michal Bureš.
Šéf stavebního úřadu v Hostivici Vladimír Gabaš potvrzuje, že pozemkovému fondu "povolili" parcelu prodat. "Novou přistávací dráhu máme v územním plánu až od roku 2005. Sice se tady o ní mluví už dlouho, ale v roce 2003 v územním plánu vůbec nebyla. Nemělo letiště prosazovat své zájmy tak, aby se do územních plánů dostal mnohem dříve?" ptá se pan Gabaš.
Tady by mohl celý příběh skončit. Pravá ruka jednoho úřadu zjevně nevěděla, co dělá levá. Spekulovalo se sice o tom, že zemědělec Hrnčíř byl bílým koněm Penty a že se letiště s Pentou dohodlo, aby pozemky koupila ona. Prokázat však tato tvrzení nelze. Příběh o letišti a pozemcích má však ještě jedno pokračování a opět neradostné.
Pentě víc, jednotlivcům míň
Pražské letiště dnes tvrdí, že s pozemky už žádný problém nemá, a tváří se jako bohatá nevěsta bez poskvrnky. Jeho postup však připomíná jednání pozemkového fondu, který jedněm pozemky prodává, ale restituentům říká, že žádné nemá.
Letiště se tedy na konci loňského roku s Pentou dohodlo na prodeji. Jednoduché to zřejmě nebylo, protože letiště nepřistoupilo na návrh Penty, aby spolupracovaly na stavbě nové ranveje. "Jediným kompromisním řešením byl prodej pozemků. Pokud bychom uspěli s původním záměrem, mohli jsme udělat obchod výrazně lepší. Nebylo však jednoduché kompromisní dohodu nalézt," říká mluvčí Penty Danko.
Letiště nekoupilo od Penty jednotlivé pozemky, nýbrž dceřinou akciovku Penty jménem Realitní developerská, která parcely vlastnila. Pro novináře je to špatná zpráva. Protože jde o nákup firmy místo pozemků, v katastru o koupi žádné detaily nejsou. Média se proto musí spokojit s tvrzením mluvčí letiště Krejčí: "Za necelých 80 hektarů jsme dali více než čtyři miliardy korun. Podrobnosti nesdělujeme, jsme vázáni mlčenlivostí." Obchod přináší výhodu i Pentě. Ušetří miliony za daně z převodu nemovitosti.
Jisté je snad jen to, že letiště dalo Pentě více než pět tisíc korun za metr čtvereční. Tato zpráva velmi nepříjemně překvapila bratry Václava a Jaromíra Čermákovy, kteří se s letištěm soudí šest let.
Jejich pozemky leží v prostoru stávající odletové dráhy a letiště jim neplatí za pronájem. Tedy, v minulosti po soudním verdiktu zaplatilo za pět let nazpět, ale od roku 2006 opět neplatí.
Letiště Čermákovým nabídlo, že od nich pozemky vykoupí. Jenže nikoli za 5 000 korun za metr čtvereční jako od Penty, ale za 1 300 korun. Podle Miroslava Špadrny, právního zástupce obou bratrů, jeho klienti nechápou, proč by měli dostat za své pozemky (necelých 22 hektarů) méně než Penta.
"Letiště je na pozemcích bratří Čermáků neoprávněně už dvacet let, neuzavřelo s nimi žádnou smlouvu. Mí klienti preferují pronájem, protože o svou půdu nechtějí přijít. Loni sice nakonec souhlasili s prodejem, ale letiště musí nabídnout reálnou částku," říká Špadrna. Letiště je však přesvědčeno, že problém s Čermákovými je už téměř vyřešený. "Čekáme, až soudní znalec stanoví cenu za pozemky, abychom ji mohli uhradit," říká mluvčí Krejčí. A co když znalec odhadne cenu menší, než jakou dostala Penta?
Špadrnovi klienti se v takovém případě hodlají soudit dál a pod cenou své pozemky prodat nechtějí. Teoreticky by tak mohli zkomplikovat připravovanou privatizaci.
Tomu se ale letiště může vyhnout. Rozdělilo se totiž na dvě společnosti. Ta "čistá" je loni vzniklá akciová společnost vlastněná státem. A pak je tu ještě letiště se statutem státního podniku. "Jedná se o zbytkový státní podnik Správa Letiště Praha. Vlastní majetek, který nebyl zahrnut do privatizace," vysvětluje mluvčí letiště Krejčí. A je to právě tento "zbytkový státní podnik", který bude řešit žaloby majitelů pozemků, kteří chtějí, aby jim letiště vrátilo, co jim patří.
Právník Špadrna k tomu však podotýká: "Budeme se soudit s tím, kdo je na pozemcích mých klientů. Po prodeji letiště novému vlastníkovi to těžko bude nějaký zbytkový státní podnik."
Co dodat? Někdo nekonkrétní jménem stát udělal chybu. Díky tomu vydělala společnost Penta miliardy korun. Letiště nikdo netrestá, že si strategické pozemky neohlídalo. Ani pozemkový fond, že neuspokojuje restituenty a půdu prodává. A obě instituce - letiště i pozemkový fond - upřednostňují kupce před pravoplatnými vlastníky.
