Pondělí 16. prosince 2019, svátek má Albína
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 16. prosince 2019 Albína

Adam Michnik: Mou generaci formovaly policejní obušky a naděje zrozené z pražského jara

  8:25aktualizováno  8:25
Adam Michnik, jeden z vůdců Solidarity a zakládající šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza píše o rozdílech mezi československou a polskou revoltou i mezi pražským jarem a listopadovým sametem.

V srpnu 1989 jsem v polském Sejmu předložil návrh rezoluce omlouvající se Čechům a Slovákům za polskou účast na invazi roku 1968. Cítil jsem, že historický kruh se uzavírá, píše Adam Michnik. | foto: Emil FafekKavárna

Mou generaci formovaly protesty, policejní obušky a naděje zrozené nejen z pražského jara, nýbrž i z polského studentského hnutí v březnu téhož roku, z květnového dění v Paříži a prvních náznaků ruské demokracie vyslovených v raných knihách Andreje Sacharova a Alexandra Solženicyna.

Pro nás, vězněné v Polsku, bylo pražské jaro zvěstovatelem naděje. I polské komunistické noviny, pročítané za mřížemi, nějak tlumočily zprávy o velikých změnách, jež se u našeho jižního souseda odehrávaly. Pamatuji si tedy, jak mnou otřáslo, když jsem se v srpnu dozvěděl o sovětské invazi do Československa, a jak ve mně toto trauma přetrvávalo ještě dlouho poté. U příležitosti desátého výročí invaze jsme se Václav Havel, Jacek Kuroń a já – společně s dalšími disidenty – sešli na česko-polské hranici. Ta událost je zachycena na fotografii: budoucí prezidenti, ministři a poslanci, tehdy pronásledovaní policií jako obyčejní zločinci. To setkání bylo prodloužením atmosféry pražského jara. Všichni jsme cítili, že tvoříme něco nového, co by se jednou mohlo ukázat jako důležitá složka demokracie v našich zemích.

A to se také stalo. V srpnu 1989 jsem v polském Sejmu předložil návrh rezoluce omlouvající se Čechům a Slovákům za polskou účast na invazi roku 1968. Cítil jsem, že historický kruh se uzavírá: myšlenky polského března a pražského jara i myšlenky našich horských setkání se stávaly politickými fakty. Tři měsíce nato v Praze začala sametová revoluce.

Nové politické vědomí
Rozdíl mezi pražským jarem a sametovou revolucí byl v tom, že první událost byla především dílem členů komunistické strany a dalších, kteří chtěli nastolit "socialismus s lidskou tváří“.

Někteří lidé dnes proto pražské jaro zavrhují jako mocenský zápas mezi komunisty. Ovšem existovalo mnoho cest ke komunismu – a skrze něj – a mnohé z nich se sbíhaly s národními tradicemi.

Komunismus byl skutečně z mnoha důvodů přitažlivý, mimo jiné kvůli myšlence všeobecné spravedlnosti a zlidštění společenských vztahů, kvůli reakci na velkou duchovní krizi po první světové válce a později na nacistickou genocidu a přesvědčení, že dominance Západu nad světem se blíží ke konci. Konečně ve světě rozděleném Jaltou byl komunismus pro některé lidi jedinou realistickou volbou pro střední Evropu.

Komunističtí reformátoři v Československu roku 1968 apelovali na demokratické ideály, hluboce zakořeněné v minulosti oné země před druhou světovou válkou. Alexander Dubček, předák československých komunistů a symbol pražského jara, zosobňoval naději na demokratický vývoj, skutečný pluralismus a mírovou cestu ke státu řízenému právem a dodržujícímu lidská práva.

. Teplo přichází z Prahy

I polské komunistické noviny, pročítané za mřížemi, nějak tlumočily zprávy o velikých změnách, jež se u našeho jižního souseda odehrávaly.

Naproti tomu v Polsku, které zažilo své vlastní váhavé otevření při březnovém studentském hnutí, nacionalistickoautoritářská frakce využívala všeho, co bylo v polské tradici netolerantního a neotesaného, a uplatňovala xenofobii a antiintelektuální rétoriku. Polský ministr vnitra Mieczysław Moczar, vůdce nacionalistické frakce, spojoval komunistickou rétoriku s jazykem vlastním fašistickým hnutím, aby mobilizoval masy proti "kosmopolitně liberální inteligenci“. Polské hnutí za svobodu z roku 1968 podlehlo ve střetu s policejním násilím; pražské jaro rozdrtily armády pěti členů Varšavské smlouvy. V obou případech ale rok 1968 přivedl na svět nové politické vědomí. Polské i české opoziční hnutí, vzniklé jen několik let poté, mělo své kořeny v událostech roku 1968.

Obezřetní a neposkvrnění
Pražské jaro bylo vyvoláno krizí v komunistické straně, avšak tvrzení, že bylo pouhým vyústěním politického hašteření mezi členy partaje, falšuje historii a odmítá význačný kus národního dědictví. Postoje vůči komunismu byly pro protikomunistickou opozici vždy kontroverzním tématem. Někteří komunismus odmítali ve všech podobách. Většina ovšem měla ke komunismu tím či oním způsobem vztah, prostřednictvím intelektuální fascinace, účasti ve státních institucích anebo chladného přesvědčení, že jedině přijetím reality života za komunismu lze nějak prospět své vlasti. Tito lidé "poskvrnění komunismem“ tvořili většinu účastníků všech revolt proti komunistickým diktaturám.

Existovala však ještě další kategorie lidí: "obezřetní a neposkvrnění“, kteří se světa politiky stranili. Komunismus sice nenáviděli, ale poněvadž byli přesvědčeni, že systém nelze reformovat, demokratické opozici se vyhýbali. Zatímco jiní riskovali a seděli ve věznicích, oni působili v úředních a právních strukturách. Nikomu bychom dnes takové chování neměli dávat za vinu. Ale je s podivem, když tito lidé obviňují účastníky pražského jara a demokratické opozice z vazeb na komunismus.

Komunismus byl zjevně nástrojem sovětské nadvlády nad podrobenými společnostmi, jenže pro velkou část těchto národů představoval za podmínek, v nichž byly nuceny žít, také modus vivendi. Imre Nagy, vůdce maďarského povstání v roce 1956, a pak Dubček se stali součástí legend svých národů, což je v rozporu s tvrzením, že komunismus byl výhradně cizím jhem.

Pražské jaro apelovalo na elementární hodnoty: na svobodu, pluralismus, toleranci, svrchovanost a odmítání dogmat komunistické ortodoxie. Když na tyto události po čtyřiceti letech vzpomínám, vidím nejen revoltu, nýbrž také velkou iluzi, že Kreml lze obelstít a společnost bezbolestně posunout od komunismu k demokracii. Šlo sice o naivní představu, ale rovněž to bylo oporou národního probuzení, při němž našel svůj hlas potenciál úsilí o svobodu.

© Project Syndicate

. Adam Michnik

Autor byl jedním z vůdců Solidarity a zakládajícím šéfredaktorem deníku Gazeta Wyborcza.

Autor:

Lékař: Trénovat mozek je jako čistit Národní divadlo kartáčkem na zuby

  • Nejčtenější

Střelec v ostravské nemocnici zabil šest lidí. Policie ho našla, je po smrti

Útočník ráno zastřelil v čekárně ostravské Fakultní nemocnice šest lidí a tři další zranil. Policie po necelých čtyřech...

Na stopu střelce přivedla policii jeho matka. Její informace byly klíčové

Střelce Ctirada Vitáska, který v úterý zabil v nemocnici v Ostravě šest lidí, policisté dopadli několik hodin po...

Zabila je máma? Příběh rodiny, který skončil záhadnou nehodou

Je to naprosto ukázkový příběh, ve kterém je vše: dennodenní hádky rodičů, ovlivňování dětí, vzájemné obviňování z...

Měla místenku v první třídě, diví se dráhy vzkazu Grety o přeplněném vlaku

Švédská aktivistka Greta Thunbergerová napsala, že při cestě domů přes Německo cestovala přeplněnými vlaky. Svá...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Drtivé vítězství Johnsonových konzervativců, mají absolutní většinu

Britské předčasné volby vyhrála drtivě Konzervativní strana premiéra Borise Johnsona. V parlamentu bude mít absolutní...

Premium

Neustále se mě ptají na honorář, říká „holčička“ z reklamy s prasátkem

Tak nám ta malá holčička z prasátkové reklamy na kofolu trochu povyrostla. Už jí je dvacet, jmenuje se Sandra Flemrová...

Premium

Na Gottově pohřbu jsem se bál, že spáchám atentát na Zemana, říká Strach

Každý se ho ptá na Anděla Páně 3. Jiří Strach ale trpělivě vysvětluje, že to nezáleží jen na něm. „Rozhodujeme o tom...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

  • Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor...

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

Najdete na iDNES.cz