Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dívám se na svůj život z 80 metrů vysokého komína, říká zlínský spisovatel

  16:38
Známý zlínský spisovatel a výtvarník Jaroslav Kovanda v rozhovoru pro MF DNES vypráví o pohledu na svět v pokročilém věku, tvorbě poezie pro děti i o životě ve Zlíně. Vysvětluje také, proč je rád, že se mu za minulého režimu nepodařilo emigrovat.

Zlínský básník a malíř Jaroslav Kovanda. (9.3. 2021) | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

S nadsázkou o sobě říká, že je postižený uměním. Jaroslav Kovanda se věnuje literární, malířské či sochařské tvorbě i v osmdesáti letech, které oslavil na konci února.

„Je to určitá porce času. Když si ho rekapituluju a podělím na dekády, tak zjišťuju, co pro mne která znamenala. Jako bych se díval na svůj život z komína, který je 80 metrů vysoký,“ popisuje umělec ze Zlína.

Jak se měnil váš pohled na život během let?
Život provázejí výhry a prohry, radosti i starosti. To dobré ani špatné z mozku nevymažete. Mám jednu báseň ve sbírce Za oknem Mitterrand:
z omylů se vysvlékám / do omylů oblékám / v celé své nepřesné / cele své tělesné. Někdo si omyly nepřipouští, ale každý krok, který v životě uděláte, má své plus a minus. Já jsem například v 74 letech odjel na kurz angličtiny na Maltu, kde jsem byl nejstarší žák, jakého tam kdy měli. Několik týdnů jsem tam pobýval sám, lehce nemocný, měl jsem problémy s angličtinou i s lidmi. Možná to byl omyl, ale píšu z toho teď povídku. Třeba bude dobrá.

Takže životní omyly jsou pro psaní dobrá živná půda?
Jasně. S naší rodinou jsem prožil za poslední dvě dekády nádherných dvacet Vánoc a skoro žádné z nich si nepamatuju. Všechny byly, jak mají být, ale vzpomínky scházejí. Pamatuji si jen ty, když nám hořel stromeček.

Může člověk zkušenostmi zrát, nebo je nepoučitelný?
Když mi bylo kolem dvaceti let, zjistil jsem, že můj život bude asi experiment. Tehdy byla špatná mezinárodní situace, k tomu jsem musel na vojnu, nedařilo se mi v malování. Pil jsem deset káv denně, abych vydržel dlouho psát, protože jsem připravoval divadelní hru. Kamarádi mi říkali, že pořád těkám, sám jsem chtěl dělat jen jednu věc, ale… asi jsem nepoučitelný.

Opakovaně jste říkával, že nemůžete jen psát, že byste se slovy udusil.
Můj oblíbený spisovatel William Faulkner napsal, že máme sice smysly jako zvířata, tedy hmat, sluch, zrak a tak dál, ale věříme jenom tomu, co je napsané. Chceme všechno pojmenovávat, což nás zbavuje smyslového i nadsmyslového vnímání života. Když pojmenujeme, jako by se nám ulevilo. Ale mají ty nálepky nějaký skutečný význam? A k tomu výtvarnu: i Věstonická Venuše, i malby v Altamiře byly dřív než psané slovo. Vyjadřovat se tvarem, barvou je základ.

Jaké je pro vás při pohledu z osmdesát let vysokého komína poslední desetiletí?
V roce 2011 vyšel můj román Gumový betlém, který jsem psal deset let. Před pár týdny jsem dokončil román, který se jmenuje Spolhaus a je převážně o mém tatínkovi. Na něm jsem pracoval sedm roků. Možná je to z osobního hlediska mé nejlepší desetiletí vůbec, vydal jsem nejvíc knížek a měl nejvíc výstav. Jako by se mi začalo dařit až po sedmdesátce. Že by ve mně všechny múzy konečně ve stáří začaly dostávat rozum a přestaly těkat?

Jaroslav Kovanda

  • Narodil se 26. února 1941 ve Zlíně. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, poté pracoval jako kulisák, korektor nebo učitel.
  • Deset let byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno, který vycházel od roku 1997 ve Zlíně.
  • Vydal přes dvacet básnických a prozaických knih, včetně několika sbírek pro děti. Za román Gumový betlém byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého.
  • Kromě psaní se věnuje malbě a sochařině.
  • V posledních letech vystavoval samostatně v Kroměříži, Uherském Hradišti, Napajedlích, loni v Archlebově a chystá se jeho výstava ve zlínské Alternativě.
  • Získal Cenu města Zlína za rok 2013.
  • Provozuje malé nakladatelství JáSám.

Začal jste vydávat i dětské knihy jako Lilly, letí rogalo, Moje přítelkyně žížala či Cirkus Bruno.
Cirkus Bruno je delší báseň, kterou jsem napsal už před pětadvaceti lety pro děti ve výtvarce na ZUŠ v Uherském Brodě, abych podpořil jejich fantazii. Cirkus Bruno přijíždějící po železnici do Zlína má dvacet vagonů a v každém vagoně je nějaké překvápko: tu slon z bájné Bombaje, tu cvičená blecha z plyše se z okna dívá tiše apod. Před pár lety jsem se k básni vrátil, trochu ji vyčistil a poslal do nakladatelství Meander, jim se taky líbila.

Proč jste se začal více věnovat poezii pro děti?
Možná ve stáří, jak bývá zvykem, dětinštím, ale možná je to i reakce na to, že jsem deset let vydával časopis Psí víno a v něm převážně poezii dospělých. A byl jsem z ní unavený, z těch průměrných, často podprůměrných textů, které do redakce chodily, mnohdy vulgárních, nerýmovaných. Ty umí napsat každý, říkal jsem si. A začal jsem si s rýmem.

Existuje pro vás při psaní čtenář?
Nikdy jsem nějak předem o čtenáři nepřemýšlel. Podle mého názoru by autor neměl mít v hlavě filtr, ať už ideologický, nebo jiný, nesmí mít strach něco sdělit, třeba i s rizikem, že ublíží bližním. A báseň je jako hrát na trubku. Měla by být jen nátisk, a pak už jet; jako u Vítězslava Nezvala. Pochopitelně že napřed musí být údiv, oslnění – až pak slovo. Jako se elektřina měří na watty, tak by se údiv jako hlavní lidská síla měla měřit na wolkery, mě kdysi napadlo. Dnes mně to připadá už trochu nabubřelé, ale budiž.

Ve své poezii i próze často píšete o Zlíně. Má pro vás město po letech ještě nějaké tajemství?
Ze Zlína jsem dříve utíkal do Archlebova (obec na jižní Moravě, pozn. aut.), kde jsem prožil velkou část dětství a mládí, a v myšlenkách do Paříže, do New Yorku, do umění. Nevěnoval jsem Zlínu pozornost. Vlastně jsem se s ním střetl až kolem roku 2000, kdy jsem začal o Zlíně dělat v Baťově vile přednášky, a s hrůzou jsem zjistil, že ačkoliv rodák, nic o něm nevím. Naštěstí máme za Zlínem Klečůvku s krásným archivem. Byl jsem fascinován, co tady ve 20. a 30. let vzniklo, co za valašské tsunami se tady „okotilo“. Je neuvěřitelné, s jakou energií oba bratři Baťové město rozvíjeli, nejen fabriku. Přijížděli sem lidé z celé republiky i ze světa. I můj otec z Kuklen a maminka jakoby z předminulého století z Archlebova. Takže se dá říct, že nebýt bratří Baťů, tak tady nejsem.

Co říkáte na dnešní Zlín?
Líbí se mi. Mám rád jeho vertikály a horizontály. Z továrny jsem dříve znal jenom zdi kolem a v nich střepy. Teď jsou zdi zbourané a domy v areálu opravené, takže se funkcionalismus ukázal v celé kráse. Ten model červené kostky v zelené trávě by se možná líbil i renesančním umělcům. Je to čisté, racionální. Fabrika se odhalila, jako když se zrestauruje obraz. Očistila se od nánosů (venkovních zdí), aby vynikla původní myšlenka.

Před dvěma lety jste vydal knihu povídek Divadlo prchajících, která pojednává o někdejším gottwaldovském Divadle pracujících, kde jste pracoval jako kulisák. Proč jste zvolil takový název?
Od začátku 80. let začali z divadla prchat na Západ jeho zaměstnanci. Většinou chlapci z techniky. Píšu teď povídku, kde je seznam všech lidí, kteří z divadla tehdy odešli. Bylo jich deset.

Přemlouvali vás, abyste také emigroval?
Chtěl jsem emigrovat dvakrát, ale neměl jsem domácí podporu. Tehdy jsem byl naštvaný, že jsem nemohl ženu přesvědčit, teď jsem rád, že se mi to nepodařilo. Ztratil bych rodnou řeč, a i kdybych se naučil novou, nedokázal bych v ní zřejmě psát. Navíc bych v cizině při svém obchodním talentu asi strádal.

Autor:
  • Nejčtenější

Rekordní investice v Česku. Američané za 46 miliard rozšíří výrobu polovodičů

19. června 2024  15:36,  aktualizováno  16:26

Americký výrobce polovodičů onsemi rozšíří výrobu ve svém závodě v Rožnově pod Radhoštěm na...

Sám si navrhl i zrealizoval zahradu, kde vládne kámen. Jako ze žurnálu

17. června 2024

Soutěž S realizací proměny své zahrady na Uhersko-Hradišťsku začal čtenář Marian krok za krokem na podzim...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Omladit musíme. Sportovní šéf Slovácka o konci Svědíka, novém kouči i Petrželovi

15. června 2024  13:23

Po úspěšné éře trenéra Martina Svědíka, se kterým ho pojily nadstandardní vztahy a jemuž sekundoval...

V hokeji už jsem neviděl radost. Vlach o konci kariéry i hokejovém prostředí

21. června 2024  9:21

Dlouhá léta byl zvyklý v létě trénovat a volno si užít jen o dovolené. Teď Roman Vlach ráno odjede...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Zlíňané demonstrovali proti rekordní dani z nemovitosti, mírně se jim sníží

20. června 2024  11:20,  aktualizováno  13:14

Před radnicí se kolem deváté hodiny sešly více než dvě stovky lidí. Vadí jim vysoká daň z...

Na královnu se mě ptali víc než na fotbal. Kadlec nejen o stříbrném Euru

21. června 2024

Premium Doma v Uherském Hradišti se v sobotu pohodlně usadí do křesla a otevře láhev červeného vína. Možná...

Velehrad se chystá na cyrilometodějské oslavy, připomenou oběti totality

21. června 2024  15:38

Stovky míst pro zaparkování vozidel, jízdních kol i postavení stanů. Obec Velehrad na...

Jeden ze symbolů Zlína se mění. Tržnice má nová okna a přebarví se na bílo

21. června 2024  12:28

Budova zlínské Tržnice, která leží v památkové zóně, se po dvanácti letech výrazněji mění. Její...

V hokeji už jsem neviděl radost. Vlach o konci kariéry i hokejovém prostředí

21. června 2024  9:21

Dlouhá léta byl zvyklý v létě trénovat a volno si užít jen o dovolené. Teď Roman Vlach ráno odjede...

Prodej bytu 4+1 Bystřice pod Hostýnem -…
Prodej bytu 4+1 Bystřice pod Hostýnem -…

Za Potokem, Bystřice pod Hostýnem - Rychlov, okres Kroměříž
3 000 000 Kč

Putine, běž do prd*le, zahlásil na koncertě Rod Stewart. Němci zpěváka vypískali

S překvapivou vlnou nevole se na svém nedělním koncertu v Lipsku setkal rockový král Rod Stewart. Během vystoupení se...

Skandál kolem morbidně obézní Miss Alabama. Co se ztratilo mezi řádky

Sociální sítě počátkem června rozvášnila obézní plus size modelka Sara Millikenová oceněná titulem Miss Alabama 2024....

Ostuda bratrů Bendigů v AZ-kvízu. Jan se vymlouval na trému z Mareše

Ve speciálním díle AZ-kvízu s názvem ČT art kvíz se proti sobě utkali bratři Jan a Marsell Bendigovi. V soutěži se jim...

Výhru ze Survivoru utratil Mikýř za rozhovor v prázdné O2 areně, vydělal miliony

Martin „Mikýř“ Mikyska (30) vytěžil své vítězství v reality show Survivor Česko & Slovensko 2024 na maximum. Povedl se...

Tvrz koupil za 76 tisíc a daroval ji manželce. Pak ruinu 20 let opravoval

Pavel David zahlédl v dubnu roku 2003 v novinách inzerát: „Prodám tvrz za 76 000 Kč.“ Ještě ten den si jel zříceninu...