Neděle 22. května 2022, svátek má Emil
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 22. května 2022 Emil

Dívám se na svůj život z 80 metrů vysokého komína, říká zlínský spisovatel

  16:38
Známý zlínský spisovatel a výtvarník Jaroslav Kovanda v rozhovoru pro MF DNES vypráví o pohledu na svět v pokročilém věku, tvorbě poezie pro děti i o životě ve Zlíně. Vysvětluje také, proč je rád, že se mu za minulého režimu nepodařilo emigrovat.

Zlínský básník a malíř Jaroslav Kovanda. (9.3. 2021) | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

S nadsázkou o sobě říká, že je postižený uměním. Jaroslav Kovanda se věnuje literární, malířské či sochařské tvorbě i v osmdesáti letech, které oslavil na konci února.

„Je to určitá porce času. Když si ho rekapituluju a podělím na dekády, tak zjišťuju, co pro mne která znamenala. Jako bych se díval na svůj život z komína, který je 80 metrů vysoký,“ popisuje umělec ze Zlína.

Jak se měnil váš pohled na život během let?
Život provázejí výhry a prohry, radosti i starosti. To dobré ani špatné z mozku nevymažete. Mám jednu báseň ve sbírce Za oknem Mitterrand:
z omylů se vysvlékám / do omylů oblékám / v celé své nepřesné / cele své tělesné. Někdo si omyly nepřipouští, ale každý krok, který v životě uděláte, má své plus a minus. Já jsem například v 74 letech odjel na kurz angličtiny na Maltu, kde jsem byl nejstarší žák, jakého tam kdy měli. Několik týdnů jsem tam pobýval sám, lehce nemocný, měl jsem problémy s angličtinou i s lidmi. Možná to byl omyl, ale píšu z toho teď povídku. Třeba bude dobrá.

Takže životní omyly jsou pro psaní dobrá živná půda?
Jasně. S naší rodinou jsem prožil za poslední dvě dekády nádherných dvacet Vánoc a skoro žádné z nich si nepamatuju. Všechny byly, jak mají být, ale vzpomínky scházejí. Pamatuji si jen ty, když nám hořel stromeček.

Může člověk zkušenostmi zrát, nebo je nepoučitelný?
Když mi bylo kolem dvaceti let, zjistil jsem, že můj život bude asi experiment. Tehdy byla špatná mezinárodní situace, k tomu jsem musel na vojnu, nedařilo se mi v malování. Pil jsem deset káv denně, abych vydržel dlouho psát, protože jsem připravoval divadelní hru. Kamarádi mi říkali, že pořád těkám, sám jsem chtěl dělat jen jednu věc, ale… asi jsem nepoučitelný.

Opakovaně jste říkával, že nemůžete jen psát, že byste se slovy udusil.
Můj oblíbený spisovatel William Faulkner napsal, že máme sice smysly jako zvířata, tedy hmat, sluch, zrak a tak dál, ale věříme jenom tomu, co je napsané. Chceme všechno pojmenovávat, což nás zbavuje smyslového i nadsmyslového vnímání života. Když pojmenujeme, jako by se nám ulevilo. Ale mají ty nálepky nějaký skutečný význam? A k tomu výtvarnu: i Věstonická Venuše, i malby v Altamiře byly dřív než psané slovo. Vyjadřovat se tvarem, barvou je základ.

Jaké je pro vás při pohledu z osmdesát let vysokého komína poslední desetiletí?
V roce 2011 vyšel můj román Gumový betlém, který jsem psal deset let. Před pár týdny jsem dokončil román, který se jmenuje Spolhaus a je převážně o mém tatínkovi. Na něm jsem pracoval sedm roků. Možná je to z osobního hlediska mé nejlepší desetiletí vůbec, vydal jsem nejvíc knížek a měl nejvíc výstav. Jako by se mi začalo dařit až po sedmdesátce. Že by ve mně všechny múzy konečně ve stáří začaly dostávat rozum a přestaly těkat?

Jaroslav Kovanda

  • Narodil se 26. února 1941 ve Zlíně. Vystudoval uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, poté pracoval jako kulisák, korektor nebo učitel.
  • Deset let byl šéfredaktorem časopisu pro současnou poezii Psí víno, který vycházel od roku 1997 ve Zlíně.
  • Vydal přes dvacet básnických a prozaických knih, včetně několika sbírek pro děti. Za román Gumový betlém byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého.
  • Kromě psaní se věnuje malbě a sochařině.
  • V posledních letech vystavoval samostatně v Kroměříži, Uherském Hradišti, Napajedlích, loni v Archlebově a chystá se jeho výstava ve zlínské Alternativě.
  • Získal Cenu města Zlína za rok 2013.
  • Provozuje malé nakladatelství JáSám.

Začal jste vydávat i dětské knihy jako Lilly, letí rogalo, Moje přítelkyně žížala či Cirkus Bruno.
Cirkus Bruno je delší báseň, kterou jsem napsal už před pětadvaceti lety pro děti ve výtvarce na ZUŠ v Uherském Brodě, abych podpořil jejich fantazii. Cirkus Bruno přijíždějící po železnici do Zlína má dvacet vagonů a v každém vagoně je nějaké překvápko: tu slon z bájné Bombaje, tu cvičená blecha z plyše se z okna dívá tiše apod. Před pár lety jsem se k básni vrátil, trochu ji vyčistil a poslal do nakladatelství Meander, jim se taky líbila.

Proč jste se začal více věnovat poezii pro děti?
Možná ve stáří, jak bývá zvykem, dětinštím, ale možná je to i reakce na to, že jsem deset let vydával časopis Psí víno a v něm převážně poezii dospělých. A byl jsem z ní unavený, z těch průměrných, často podprůměrných textů, které do redakce chodily, mnohdy vulgárních, nerýmovaných. Ty umí napsat každý, říkal jsem si. A začal jsem si s rýmem.

Existuje pro vás při psaní čtenář?
Nikdy jsem nějak předem o čtenáři nepřemýšlel. Podle mého názoru by autor neměl mít v hlavě filtr, ať už ideologický, nebo jiný, nesmí mít strach něco sdělit, třeba i s rizikem, že ublíží bližním. A báseň je jako hrát na trubku. Měla by být jen nátisk, a pak už jet; jako u Vítězslava Nezvala. Pochopitelně že napřed musí být údiv, oslnění – až pak slovo. Jako se elektřina měří na watty, tak by se údiv jako hlavní lidská síla měla měřit na wolkery, mě kdysi napadlo. Dnes mně to připadá už trochu nabubřelé, ale budiž.

Ve své poezii i próze často píšete o Zlíně. Má pro vás město po letech ještě nějaké tajemství?
Ze Zlína jsem dříve utíkal do Archlebova (obec na jižní Moravě, pozn. aut.), kde jsem prožil velkou část dětství a mládí, a v myšlenkách do Paříže, do New Yorku, do umění. Nevěnoval jsem Zlínu pozornost. Vlastně jsem se s ním střetl až kolem roku 2000, kdy jsem začal o Zlíně dělat v Baťově vile přednášky, a s hrůzou jsem zjistil, že ačkoliv rodák, nic o něm nevím. Naštěstí máme za Zlínem Klečůvku s krásným archivem. Byl jsem fascinován, co tady ve 20. a 30. let vzniklo, co za valašské tsunami se tady „okotilo“. Je neuvěřitelné, s jakou energií oba bratři Baťové město rozvíjeli, nejen fabriku. Přijížděli sem lidé z celé republiky i ze světa. I můj otec z Kuklen a maminka jakoby z předminulého století z Archlebova. Takže se dá říct, že nebýt bratří Baťů, tak tady nejsem.

Co říkáte na dnešní Zlín?
Líbí se mi. Mám rád jeho vertikály a horizontály. Z továrny jsem dříve znal jenom zdi kolem a v nich střepy. Teď jsou zdi zbourané a domy v areálu opravené, takže se funkcionalismus ukázal v celé kráse. Ten model červené kostky v zelené trávě by se možná líbil i renesančním umělcům. Je to čisté, racionální. Fabrika se odhalila, jako když se zrestauruje obraz. Očistila se od nánosů (venkovních zdí), aby vynikla původní myšlenka.

Před dvěma lety jste vydal knihu povídek Divadlo prchajících, která pojednává o někdejším gottwaldovském Divadle pracujících, kde jste pracoval jako kulisák. Proč jste zvolil takový název?
Od začátku 80. let začali z divadla prchat na Západ jeho zaměstnanci. Většinou chlapci z techniky. Píšu teď povídku, kde je seznam všech lidí, kteří z divadla tehdy odešli. Bylo jich deset.

Přemlouvali vás, abyste také emigroval?
Chtěl jsem emigrovat dvakrát, ale neměl jsem domácí podporu. Tehdy jsem byl naštvaný, že jsem nemohl ženu přesvědčit, teď jsem rád, že se mi to nepodařilo. Ztratil bych rodnou řeč, a i kdybych se naučil novou, nedokázal bych v ní zřejmě psát. Navíc bych v cizině při svém obchodním talentu asi strádal.

Autor:
  • Nejčtenější

Slovácko - Sparta 3:1, finále rozhodli domácí za půli, závěr v nedůstojných kulisách

Fotbalisté Slovácka slaví historický triumf. Ve finále poháru na domácím stadionu v Uherském Hradišti zdolali Spartu po...

Slovácko míří do 3. předkola Evropské ligy. Raków, hrozba pro Slavii i Spartu

Raków Čenstochová, druhým tým polské ligy, který až do posledního dechu bojoval o titul, je největší hrozbou pro Slavii...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Těžkooděnci a štěkající psi místo fotbalu. Preventivní opatření, řekl delegát

Policejní těžkooděnci, nervózní a vztekle štěkající psi. Finále fotbalového poháru mělo v posledních dvaceti minutách...

Skandovali mi před ředitelnou, že nechtějí Ameriku, vzpomíná ředitel

Po 26 letech končí Zdeněk Botek svou kariéru ředitele uherskohradišťského gymnázia. I když tvrdí, že škola měla velkou...

Červený tahač bez návěsu překvapil řidiče na dálnici, jel v protisměru

Nebezpečnou situací se zabývá dálniční policie v Napajedlích. Dopoledne se po dálnici D55 pohyboval kamion v...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

  • Další z rubriky

Zlín se mohl stát evropským centrem designu, říká kurátor výstavy

Obor označovaný slovem design se ve Zlíně vyvíjí už sto let. A nebýt socialistického režimu, mohl se právě tento region...

Červený tahač bez návěsu překvapil řidiče na dálnici, jel v protisměru

Nebezpečnou situací se zabývá dálniční policie v Napajedlích. Dopoledne se po dálnici D55 pohyboval kamion v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zařízení z Hradiště by mohlo být za 70 let na Marsu, přeje si šéf firmy

Začínali přesně před sedmdesáti lety, první provozovnu si pronajali v bývalé hospodě U Pučalíků v Uherském Hradišti –...

U Hradiště vzniká velká soustava pěti tůní, nabídnou útočiště živočichům

Poblíž přehrady v Míkovicích, na pomezí Uherského Hradiště a Kunovic, vzniká rozlehlé biocentrum s pěti mělkými tůněmi....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Jelínek z Luneticu byl u smrtelné nehody, po koncertě srazil na dálnici muže

V sobotu vystoupili Lunetic na koncertě Leoše Mareše. Když se zpěvák skupiny Václav Jelínek (43) vracel domů do...

Hrušínského dcera se svlékla pro Playboy. Manžela to překvapilo, říká

Pro nové číslo Playboye se svlékla a nafotila sexy snímky Kristýna Hrušínská (37). Dcera Jana Hrušínského a Miluše...

Ukrajinci dostali západní superhoufnice M777. Do akce šla i Bohdana

Ať už si dělostřelectvo v dávných dobách vysloužilo titul královny či krále bojiště, ukazuje se i v jednadvacátém...

Nešvar z devadesátých let se vrací. Turisté na místě zjišťují, že bydlí jinde

Premium Nešvar z devadesátých let se vrací. Turisté si zaplatí zájezd v zahraničí, přijedou do hotelu a teprve na jeho recepci...

Po seskoku s padákem zůstala ochrnutá, nyní odešla přehlídku prádla

Dnes devětadvacetiletá Emma Carey v roce 2013 odcestovala z Austrálie do Evropy na plánovanou dovolenou. Tehdy se ve...