Plynu firma spotřebuje sice méně než elektrické energie, ovšem jde o důležitý zdroj. „Případné náhrady lze zrealizovat v řádu dnů až týdnů. Náhradní technologie jsou většinou méně účinné, tedy energeticky náročnější a dražší, ale jsou možné,“ popsal Jan Kurinec, finanční ředitel strojírenského podniku Tajmac-ZPS, pod nějž slévárna spadá.
„Alternativní technologie nahrazují plyn elektrickou energií, i zde se tedy jedná o technologie potenciálně rizikové z hlediska nepřetržitosti dodávky,“ doplnil.
Společnosti teď nepotřebují tolik plynu k vytápění kanceláří či výroben, ale některé výrobní provozy jsou na jeho dodávkách závislé. U vsetínského výrobce stínicí techniky Climax jde o práškovou lakovnu, která ročně spotřebuje kolem 350 tisíc metrů krychlových plynu.
„Zde bychom museli hledat alternativní způsoby vyhřívání. Jejich zprovoznění by patrně trvalo několik měsíců. Po tuto dobu bychom museli výrazně omezit nabídku barevných variant našich výrobků,“ obává se jednatel Climaxu Miroslav Jakubec.
Ve valašskomeziříčské chemičce Deza používají zemní plyn pro výrobu tepla, které je určené pro výrobu v podniku i vytápění obytných domů ve Valašském Meziříčí.
„V krátkodobém časovém horizontu je úplná náhrada zemního plynu nereálná, aniž by to mělo vliv na výrobní kapacitu. Částečná náhrada je možná spalováním kapalného paliva z vlastní produkce,“ sdělil Pavel Heřmanský, mluvčí holdingu Agrofert, pod nějž patří Deza i napajedelská plastikářská společnost Fatra.
„Jedinou možností snížení spotřeby zemního plynu je minimalizace ztrát v rozvodech tepla a přechod z parních ohřevů na elektrické,“ naznačil. Fatra využívá plyn pro výrobu tepla pro výrobní technologie, v její pobočce v Chropyni i pro další firmy v tamním areálu a obyvatele přilehlého sídliště.
Hledají se i alternativní zdroje
„Naším záměrem je za zhruba pět let zvolit nejoptimálnější variantu výroby tepla bez produkce skleníkových plynů. Obecně náhrada plynu je možná, ale technicky je to otázka jednotek roků,“ řekl za Fatru Heřmanský.
Zlínská Kovárna Viva používá plyn zejména na tepelné zpracování výkovků. „Máme připravený havarijní plán s našimi dodavateli a jsme v případě omezení dodávek plynu připraveni problém vyřešit,“ naznačil ředitel František Červenka. „Plynové pece je možno nahradit pecemi elektrickými v horizontu dvou let. Při plánování nových investic s plynem jako topným médiem nepočítáme,“ přiblížil.
Firmy musejí hledat i další alternativní zdroje. Například v Tajmac ZPS mají projekt na instalaci solárních panelů v celém výrobním areálu. „Současná situace nás pravděpodobně přiměje k urychlení jeho realizace,“ podotkl Kurinec.
„Možností je několik – elektřina, tepelná čerpadla, solární panely a pro zajištění provozu našich lakoven použití propanu, nebo topného oleje. Zprovoznění těchto alternativních zdrojů by ale trvalo minimálně rok,“ upozornil Jakubec.
Závislost na Rusku je riziková
Přesto se zástupci podniků shodují, že Česko by mohlo zvládnout úplné, nebo jenom částečné odpojení od ruského plynu. Ale jen za jistých podmínek.
„Vláda by se měla zabývat řešením, které přinese dlouhodobou stabilitu dodávek energií při zachování co nejrozumnější ceny vstupů tak, abychom si zachovali jako stát co nejvyšší konkurenceschopnost v rámci globální ekonomiky,“ poznamenal Kurinec. „Nelze jen odstřihnout dodávku z jednoho místa, je nutné ji něčím nahradit,“ zdůraznil.
Podle Jakubce by mělo být odstřihnutí ruského plynu prioritou státu. „Patrně není možné zastavit odběr plynu z Ruska okamžitě, ale už pro příští topnou sezonu bychom měli mít alternativu,“ dodal.
Firmy považují z geopolitického hlediska energetickou závislost na Rusku za rizikovou. „Nesmíme ale zapomínat, že plyn je pro český průmysl strategická surovina,“ zmínil Heřmanský. „Stát by měl v dlouhodobé strategii zajistit bezpečnou diverzifikaci v oblasti všech energií,“ je přesvědčený Červenka.
