Zimní krajinou mezi Zlínem a obcí Hostišová kráčejí dvě postavy. Zlínský švec František Bartoš nese několik párů bot. Jeho společník, Josef Brázdil, jej vede do Mysločovic za vidinou dobrého obchodu.
„Hanáci nejsou žádní škrti, určitě neproděláte,“ ubezpečuje Bartoše, kterému se v chladném prosinci trmácet moc nechce.
Když procházejí lesním údolím Jamíky, Brázdil se shýbne a zvedne z hromady u cesty poleno.
„To se s tím chcete táhnout celou cestu? Na co vám to bude?“ zajímá se švec.
Brázdil odvětí, že na mlácení obilí. Jakmile se ale Bartoš otočí, několikrát jej prudce udeří do hlavy. Bezvládné tělo odtáhne do rokle, přikryje větvemi, boty si vezme s tím, že je zpeněží v nedaleké vesnici.
Po podrobnostech vraždy pátrali místní nadšenci
Od události, která se stala 29. prosince 1867, před pár dny uběhlo 150 let.
A mord, kolem něhož je stále řada tajemných dohadů, si nyní v Hostišové připomněli symbolickou rekonstrukcí. Akci, na níž nechyběla divadelní scénka ani výpravná píseň o celé události, pojali nadšenci z místního sdružení Horizont s vtipem a nadsázkou.
Přesto o vraždě nasbírali řadu podkladů a díky jejich pátrání lze dnes opravdu připomenout, jak se celá věc odehrála.
„O ševcovské vraždě se v Hostišové vědělo, ale řadu věcí lidové vyprávění zkreslilo,“ upozornil Vít Zapletal ze sdružení Horizont.
Místo šibenice dvacet let ve vězení
Sám pátral v archivech a povedlo se mu shromáždit řadu dokumentů, včetně policejního spisu.
„Podařilo se nám i zmapovat osud vraha Brázdila z Mysločovic, který byl takovým problémovým prosťáčkem. Vraždu měl ale promyšlenou, už když na zlínském rynku ševce oslovoval,“ líčil Zapletal.
Brázdil dokonce unikl šibenici, dostal pouze dvacet let žaláře.
Perličkou celého nepříliš známého příběhu je fakt, že vdova po ševci Bartošovi Anna, rozená Minaříková, si po smrti muže vzala Antonína Baťu staršího. S ním měla tři děti, mezi nimi i Tomáše Baťu, zakladatele obuvnického impéria.
„Byla to ironie osudu,“ podotkl Zapletal. „S nadsázkou by se dalo říct, že vrah Brázdil svým činem přispěl k rozmachu firmy Baťa i celého Zlína.“
