Výsledkem by mělo být, že se Vodovody a kanalizace (VaK) Zlín vrátí zpět do rukou městům a obcím.
„Z pozice města chceme dát najevo svůj jednoznačný postoj k situaci ve VaK a jasně říkáme, jaká je naše představa o dalším směřování způsobu provozování vodárenské infrastruktury na Zlínsku,“ zmínil zlínský primátor Jiří Korec.
„Předpokládám, že to valná hromada schválí. Bude to zvýšení tlaku, který by měl vést k tomu, abychom dosáhli dohody. To jsou kroky, které můžeme z pozice města dělat,“ doplnil.
Moravská vodárenská má vodárny provozovat do roku 2034, ovšem klíčové smlouvy napadla žalobami města Otrokovice a Fryšták. Soukromý provozovatel se teď snaží se zástupci samospráv dohodnout v rámci mediačního řízení na vyřešení situace.
Zlín měl zájem do mediace vstoupit, ovšem podle Korce by to nebylo jednoduché, a navíc by to mohlo vyjednávání zpomalit. Proto se snaží situaci ovlivnit prostřednictvím vedení vodáren, jež jsou také účastníky mediace.
„Ačkoli město Zlín není účastníkem žádného soudního sporu, snažíme se v této věci dlouhodobě velmi intenzivně najít kompromisní řešení,“ řekl Korec.
„Pokud zainteresované strany sporů naleznou společnou řeč, v což pevně věřím, může být celá věc vyřešena s konečnou platností do konce roku 2021, čímž bude téměř 17 let trvající martyrium ohledně provozování vodárenské infrastruktury ukončeno ve prospěch všech odběratelů vody na Zlínsku,“ shrnul situaci primátor.
Účastníci mediace jsou vázáni mlčenlivostí, takže nemohou průběh jednání o možné dohodě komentovat. Podle některých dalších akcionářů, kterými jsou převážně města a obce, by s nimi mělo město Zlín spolupracovat.
Část akcionářů chce změnu vedení
„Město by mělo postupovat ve spolupráci s ostatními akcionáři, kteří se o nápravu snaží již řadu let. Může zaúkolovat představenstva, ale musí říct, jak toho chce dosáhnout. Mám obavu, že tento požadavek bude jen formální a k ničemu nepovede,“ nastínil starosta Želechovic Michal Špendlík, podle něhož by bylo dobré co nejdříve spolupráci s Veolií ukončit.
„Se mnou to neřešili, i když jsme jeden z největších akcionářů vodáren. Těžko k tomu můžu něco říct,“ podotkl starosta Slavičína Tomáš Chmela.
„Ve vodárnách je také velké množství malých akcionářů, kde je přínos tohoto modelu nulový, peněz na investice je velice málo,“ upozornil.
Někteří akcionáři také požadují výměnu vedení vodáren, především předsedy představenstva Svatopluka Březíka. Podle Korce k tomu není důvod, zvláště v době, kdy se jedná o dohodě.
Soudních sporů kolem vodáren se vede řadu let už několik. Například na určení platnosti některých dřívějších valných hromad či klíčových smluv o prodeji a provozování částí podniku. Otrokovice také žalují bývalé vedení VaK o náhradu škody 150 milionů korun, protože si myslí, že vodárny byly prodány koncernu pod cenou. Padla i trestní oznámení, z nichž většina byla odložena.
Vrchní soud v Olomouci už dříve rozhodl, že valná hromada VaK, na níž se v roce 2004 schvaloval prodej části podniku, byla neplatná.
Řešení může přinést ústavní zákon
Řešení letitého problému může přinést i ústavní zákon na ochranu vody, který nyní projednávají poslanci. Mimo jiné se zabývá i problematikou vodáren. Mluví o právu na pitnou vodu, ale i o tom, že stát ani samosprávy nemohou přijít o veřejné vodovody a kanalizace, které mají ve svém vlastnictví.
Ovšem neřeší už jejich provozování. Podle kritiků návrhu tím stát posvěcuje provozní model, který funguje nejen ve Zlíně, ale i v dalších městech.
„Ústavním zákonem má být chráněno, že vodní zdroje může vlastnit stát, obec nebo jimi zřízené právnické osoby. Ale chybí tam hospodaření. Kdyby se nám to podařilo dostat do ústavy, tak smlouvy se soukromými provozovateli už nikdo neuzavře. Vyprší a bude pokoj,“ míní zlínský senátor Tomáš Goláň (Senátor 21).
Senát se zabývá peticí, která se věnuje i ústavnímu zákonu a podepsalo ji přes 30 tisíc lidí. Pokud by se zákon upravil tak, že by stát či samosprávy měly výhradní právo na provozování vodáren, už by podle kritiků zisky z prodeje vody neutíkaly do zahraničí.
„Povinností státu je financovat vodárenskou infrastrukturu, takže musí být v zákoně také právo státu ovládat prodej vody a peněžní toky ze zisků. A je jedno, jestli přes krajské nebo okresní veřejně prospěšné společnosti. Soukromá společnost tam nemá co dělat,“ je přesvědčený ekonom, člen petičního výboru a zakladatel Nadačního fondu Pravda o vodě Radek Novotný.
„Vše kolem vody vždy zaplatí jen lidé. Proto mají právo, aby voda byla dodávána jako služba, a ne zdroj zisků. Peníze, které občané za vodu zaplatí, musí řešit obnovu trubek, sucho a čistotu vody, a ne téct do ciziny,“ doplnil.
