Ale jak se tam dostat? Zatímco ze slovenské strany se jezdí až k Holubyho chatě, jež stojí přímo pod vrcholem, z českého pomezí se zastavíte už v polovině zhruba šest kilometrů dlouhé cesty.
Od Kamenné boudy musíte jen pěšky, nebo na kole. A to i přesto, že státní podnik Lesy ČR nechal zbývající úsek vyasfaltovat. „U Kamenné boudy čeká na řidiče závora, k vysílači na Velké Javořině dojedou jen vozy lesníků,“ popisuje starosta obce Strání Antonín Popelka.
Velká Javořina leží v katastru jeho obce a dostat se k ní autem nebo na motorce nebyl v časech bývalého Československa, kdy na vrcholu sloužila vojenská posádka, problém.
 |
„Avšak po sametové revoluci v roce 1989 nastal obrat,“ upozornil Popelka. „Cesta postupně zpustla, problémy na ní měly i terénní vozy. Dostat se i ke Kamenné boudě byl rázem problém.“
Záměr obnovit cestu v celé délce má hluboké kořeny. Sahají až do roku 2006, kdy jej poprvé nastínil tehdejší hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš. Podle něj byla hlavní překážkou neúspěšných jednání neochota ochránců přírody.
„V té době přitom byla unikátní možnost získat na projekt peníze z evropských fondů a upravit příjezd z obou stran hranice. Existovala k tomu rovněž vysoká podpora okolních samospráv,“ vzpomíná Lukáš. „Slováci to nakonec dokázali i bez nás, a my si bohužel až dodnes stále dokola vysvětlujeme, proč to nejde.“
O deset let později žádal Lukáš z pozice předsedy Sdružení pro rozvoj dopravní infrastruktury na Moravě o součinnost tehdejšího hejtmana Stanislava Mišáka.
„A dopadlo to naprosto stejně. Ekologisté zkrátka cestu na Javořinu nechtěli a navíc scházela i dostatečná vůle jak ze strany starostů, tak i hejtmanství,“ tvrdí Lukáš. „Přitom se nikdy nejednalo o záměr postavit novou cestu, ale opravit tu současnou.“
Zlínský kraj, jenž neměl dostatek financí na obnovu, v roce 2017 věnoval silnici od Kamenné boudy až po státní hranici se Slovenskem státnímu podniku Lesy ČR.
„V darovací smlouvě se specifikovaly podmínky dalšího využití, zejména oprava účelové komunikace na Javořinu tak, aby se vrcholek Bílých Karpat zpřístupnil turistům a cyklistům. A tuto podmínku jsme naplnili,“ vysvětluje mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.
Státní podnik opravil druhou polovinu trasy s tím, že od loňského listopadu ji kromě pěších a cyklistů smí využívat jen vozy lesní správy. Na cestu se dostanou po odemknutí závory.
Na mapě regionálních silnic nižších tříd tak došlo k významné změně. Státní komunikace vede od křižovatky ze silnice I/54 (tah na Slovensko) po Kamennou boudu, zbytek trasy až po státní hranici tvoří lesní cesta. Tuto změnu přivítali ochranáři bez výtek.
Cesta vede nejcennější částí Bílých Karpat
„Státní silnice třetí třídy prochází v těsné blízkosti dvou zvláště chráněných území přírodních památek Bahulské jamy a Za lesem,“ upřesňuje ředitelka Agentury ochrany a přírody krajiny ČR Jiřina Gaťáková.
„Pokud jde o lesní cestu, ta je primárně určena pro obhospodařování lesa a také pro turisty a cyklisty. Patří do druhé zóny ochrany přírody a zároveň tvoří hranici s první zónou a hranici národní přírodní rezervace Javorina. Cesta tedy prochází jedním z nejcennějších území chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty.“
Lukáš tvrzení ochranářů o významu okolní krajiny nezpochybňuje. Současně ale upozorňuje na fakt, že původní cesta patří ke společné historii sousedních států.
„Naši předci vybudovali cestu z české i slovenské strany. Domnívám se, že o dědictví otců máme řádně pečovat,“ vysvětluje Lukáš. „Jistě, na Velkou Javořinu můžeme absolvovat cestu i bez toho, zda dojde, nebo nedojde k opravě. Ale otázka je stále stejná. Když to jde autem ze slovenské strany, proč ne z české?“
O tom zda se také spodní část úseku, který je v majetku Ředitelství silnic Zlínského kraje, dočká obnovy, se dosud nerozhodlo. Oprava není vyloučena, neboť hejtmanství má k dispozici stavební povolení.
„Krajský úřad ve Zlíně bude iniciovat jednání s Lesy ČR o dalším postupu a případném převodu i zbývající části cesty do vlastnictví státního podniku,“ prozradila mluvčí Zlínského kraje Soňa Ličková.
Podívejte se na záznam setkání Čechů a Slováků na Velké Javořině z roku 2016:
