CHKO Bílé Karpaty byla zřízena výnosem ministerstva kultury ze dne 3. listopadu 1980. Celková rozloha CHKO byla původně 715 kilometrů čtverečných, skutečná výměra je v současnosti 746,6 kilometrů čtverečných. Rozkládá se na území Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska.
„V rámci CHKO Bílé Karpaty došlo k vyhlášení 52 maloplošných zvláště chráněných území, byly zatravněny stovky hektarů dříve rozoraných ploch a stovky hektarů vyčištěny od náletových dřevin,“ řekla ředitelka Správy Chráněné krajinné oblasti (Bílé Karpaty Jiřina Gaťáková.
Pohoří Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) leží na česko-slovenské hranici. Česká část CHKO má délku 70 kilometrů, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 175 až 970 metrů.
Nejvyšším bodem je Velká Javořina, dalšími vrcholy jsou například Velký Lopeník (911 m) či Průklesy (836 m). Území CHKO náleží k úmoří Černého moře a jeho největší část patří do povodí řeky Moravy. Menší severovýchodní část přísluší do povodí Váhu.
Pro karpatské území je typické časté prolínání obdělávaných políček, zahrad a luk. To vše ohraničené hustými lesy. Na loukách se dodnes objevují četné orchideje, na jaře sněženky a v létě lilie. Zdejší květnaté louky představují důležité útočiště pro několik desítek vzácných a ohrožených druhů hmyzu. V pohoří se někdy objevují i velké šelmy, například rys ostrovid nebo medvěd hnědý, který sem občas zabloudí ze Slovenska. V oblasti Bílých Karpat se vyskytuje nejméně 20 000 druhů živočichů, z toho alespoň 16 000 druhů hmyzu.
Kde je víc studánek než lidí. Opuštěným hřebenem Bílých Karpat na kole |
V CHKO je pět národních přírodních rezervací, například pralesovitý porost na severním svahu Velké Javořiny nebo čertoryjský komplex květnatých bělokarpatských luk s řadou chráněných a ohrožených rostlin a živočichů. Dále je zde jedna národní přírodní památka (Búrová v okrese Hodonín), 16 přírodních rezervací a 30 přírodních památek.
Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklórních tradic. Do CHKO zasahuje více živých etnografických oblastí. Okraj západní části náleží Dolňácku, několik vesnic v okolí Velké nad Veličkou tvoří Horňácko. Samostatnou národopisnou oblastí jsou Moravské Kopanice. Do okolí Valašských Klobouk zasahuje Valašsko, k němu přiléhá Luhačovické Zálesí. Dodnes je v Bílých Karpatech při oslavách různých svátků živá tradice lidových krojů, písní a tanců.
Specifické podmínky života v Bílých Karpatech a odlehlost řady sídel vedly k udržení bohatých folklórních tradic.
Mezi nejznámější památky a turistické cíle patří větrný mlýn v Kuželově, novogotický zámek Nový Světlov v Bojkovicích, památky lidové architektury na Horňácku a Uherskobrodsku či zřícenina románského hradu v Brumově. Asi nejznámější muzejní expozicí podhůří Bílých Karpat je skanzen ve Strážnici. Ve Strážnici se také koná tradiční folklórní festival.
Výšlap na Velkou Javořinu prověří svaly i brzdy |
První osídlení na okrajích území dnešní CHKO je doloženo z počátku neolitu, z období 6 000-3 500 př. n. l. Na počátku druhého tisíciletí př. n. l. sem pronikly kmeny z karpatských kotlin, jak dokazují nálezy kanelované keramiky a opevněná hradiska (například v Bánově).
Na konci druhého tisíciletí př. n. l. se objevil lid popelnicových polí, jehož přítomnost dokázaly průzkumy pozůstatků rozsáhlého hradiště u Javorníku a řady pohřebišť mezi Luhačovicemi a Valašskými Klobouky. I Keltové vybudovali v území opevněná sídliště (například u Brumova).
Nálezy římských mincí u Bojkovic a ve Vlárském průsmyku svědčí o existenci důležité komunikace a první slovanské osídlení dokumentují nálezy pohřebišť z doby Velké Moravy na Slavičínsku a Bojkovicku.
