„A pochopitelně že si některé stařenky vzaly své recepty i do hrobu,“ vypráví Anna Řezáčová, jedna z posledních maléreček z Ostrožské Nové Vsi na Uherskohradišťsku.
Čilá sedmdesátnice patří k těm, které si našly vlastní cestu samy. Dnes je jednou z mála, která dokáže zdobit vajíčka všemi třemi tradičními technikami, jež její slováckou obec proslavily po celé zemi.
„Způsobům zdobení říkáme zelná, kostelní a halúzková,“ přibližuje malérečka. Ke zdobení kraslic, kterých dokáže vyrobit i přes tisícovku ročně, volí nejraději metodu s rostlinnými motivy, tedy halúzkový způsob.
„Cítím při něm největší volnost. Malujete si, co přinese inspirace a také co dovolí tvar skořápky. Naproti tomu kostelní metoda, ta nabízí jen několik základních vzorů, které svými geometrickými tvary připomínají kostelní vitráže. Vzpomínám si, jak jsem u starších maléreček jednou narazila se snahou upravit si tradiční motivy. Povídaly: ‚Děvčico, ty vzory si nesmíš vymýšlat‘,“ usmívá se bývalá učitelka.
A humor ji neopouští ani při popisování zelné metody, jež využívá mléčného kvašení zelí. „Než bych na celý proces čekala, vložím vajíčko do Sava a je vybělené hned,“ zavtipkovala.
Anna Řezáčová si svoji první kraslici vyrobila pro potěšení před padesáti lety. Tehdy jí bylo jednadvacet. Rodačka z Vnorov na Hodonínsku vzpomíná, že v obci patřilo zdobení vajíček k tradici snad každé rodiny.
„Nebylo dívky, která by nevěděla, jak nazdobit velikonoční vajíčko. Mým vzorem byla maminka a hlavně teta,“ vzpomíná na doby, které jí otevřely cestu do pražského Ústředí lidové umělecké výroby. Pro instituci, která se v éře socialistického Československa starala o lidové umění, zdobila měsíčně i sto vajíček. Velká část z nich putovala do celého světa.
Výroba jediné kraslice zabere bezmála půl hodiny. A nemá daleko k alchymii. Základem je bez ohledu na zvolenou metodu zdobení bílé vajíčko, jeho správné propíchnutí a vyfouknutí.
Chemická reakce vytvoří negativní vzor
Pokud si chcete koupit prázdnou skořápku, přijde na pět korun. Ke zdobení je nezbytný včelí vosk, štětce, špendlíky nebo jehly a v případě novoveských metod hned čtyři barvy – bílá, žlutá, červená a černá.
„Zelná klasika vypadá takto,“ popisuje Anna Řezáčová. „Na bílou skořápku začnete malovat voskem. Následně ji namočíte do žluté barvy a pokračujete v malování. Po zaschnutí vajíčko ponoříte do červené a vše, co chcete na skořápce zobrazit touto barvou, zalijete rozpuštěným voskem. Pak už vajíčko putuje do zelné vody, ve které chemická reakce sama vytvoří negativní vzor. Plocha nezakrytá voskem bude bílá a ta zakrytá naopak žlutá a červená.“
Nebýt koronaviru, viděli byste Annu Řezáčovou společně s její sestrou v krojích prodávat kraslice poblíž pražského Můstku. Do Prahy jezdily obě ženy před Velikonocemi pravidelně až do loňského roku.
„Letos jsem vyrobila jen tak, pro radost, asi sto kraslic a všechny jsem už dávno rozdala. Až pandemie povolí, chtěla bych začít předávat tradici dvěma maminkám z naší vsi. Snad to všechno vyjde,“ přeje si malérečka.
