Středa 28. října 2020, Den vzniku samostatného československého státu
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 28. října 2020 Státní svátek.

Rodina, jež ukrývala atentátníky na Heydricha, jako jedna z mála přežila

  9:56
Od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha právě uplynulo 76 let. Provedli jej Jan Kubiš a Josef Gabčík, kteří poslední dny předtím strávili ukrytí u rodiny profesora Josefa Ogouna, rodáka z hanácké obce Počenice.

Parašutisté Jan Kubiš (vpravo) a Jozef Gabčík byli členy Operace Anthropoid, kteří úspěšně splnili rozkaz provést útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. | foto: Archiv Jaroslava Čvančary

Ve svých pamětech vzpomíná, jak se v jeho bytě v Praze-Dejvicích osm dnů ukrývali parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík. A ráno 27. května 1942 odsud vyrazili splnit svou misi – vykonat atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

„Kolem poledne se roznesla zpráva, že byl na Heydricha učiněn atentát někde v Libni, že je Heydrich raněn a že pachatelé uprchli. Chlapci toho dne k nám nepřišli, a tak jsme tušili, kdo byl asi útočníkem,“ líčil středoškolský profesor a rodák z Počenic na Kroměřížsku Josef Ogoun v knize Pravda o Heydrichovi.

Útlou publikaci vydal v roce 1945 a dodnes nelze stoprocentně ověřit všechna tvrzení, která zde uvádí. Většina aktérů tehdejších událostí se totiž konce války nedožila. Ogoun se svou rodinou byli jednou z mála výjimek. O jejich zapojení věděla jen malá část odbojářů, s nimiž spolupracovali, a ti je během krutých výslechů neprozradili.

Pacifista a „strýc“ parašutistů

Josef Ogoun se narodil v roce 1889 v obci Počenice v rodině místního řezníka. Absolvoval gymnázium v nedaleké Kroměříži, poté se stal doktorem filozofie na Univerzitě Karlově v Praze a jako dobrovolník se v letech 1918–19 zúčastnil bojů na Těšínsku a Slovensku.

Dlouhá léta učil latinu, řečtinu, francouzštinu a matematiku v Praze na Prvním českém dívčím gymnasiu Minerva, později přejmenovaném na Gymnazium Elišky Krásnohorské. S manželkou Marií (narozena v roce 1900) měli syny Milana (nar. 1921) a Luboše (nar. 1924).

V roce 1938 odešel Ogoun ze zdravotních důvodů do výslužby a během války se zapojil do odboje. Už po uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939 u sebe schovával nacisty pronásledovaného studenta. Protože měl dost volného času, trávil vždy půl roku v Praze a půl roku na rodném Kroměřížsku.

V polovině dubna 1942 se na něj obrátila matka jeho bývalé žačky Rely Liboslava Fafková, jež se svým manželem Petrem doma od března ukrývala dva parašutisty, kteří na konci prosince seskočili nad územím protektorátu. Oba se ale museli průběžně stěhovat, aby snížili riziko vypátrání.

Ogoun se s Fafkem dobře znal a vážil si jej, i proto kývl a Kubiše s Gabčíkem k sobě vzal. Byl sice zapřísáhlým pacifistou, ale po válce své rozhodnutí vysvětloval slovy, že „tito neútočili, nýbrž jen bránili svůj národ.“

„Říkali jsme jednomu Zdeněk a druhému Jarka a navázali okamžitě příbuzenské vztahy, kde jsem já byl strýcem, žena tetou a synové moji si hned s bratranci tykali,“ vybavil si Ogoun.

O úkolu parašutistů rodina nic nevěděla

Spolu s dalšími odbojáři pro ně sháněli potraviny, jichž byl akutní nedostatek. Kubiš s Gabčíkem přes den bývali pryč a vraceli se až navečer. Chodíval za nimi i „strejda Hajský“, což byl učitel Jan Zelenka, příslušník sokolské odbojové organizace Jindra a hlavní podporovatel obou parašutistů.

Jeho skutečné jméno ale Ogounovi neznali a nic nevěděli ani o přesném znění úkolu, který Kubiš a Gabčík měli. Že se k něčemu schyluje, začali tušit až 26. května večer.

„Po poradě přecházel Jarka netrpělivě pokojem. Přišel i za mnou a trhaným hlasem povídá: ‚Kdybychom se zítra nevrátili domů v obvyklou dobu, tož po nás nepátrejte!‘,“ popisoval Ogoun.

Ráno se oba potkali s Lubošem, který v ten den maturoval. „Pamatuju si dobře, jak odcházeli a říkali mně: ‚Tak, Luboši, zlom u tý maturity vaz.‘ A ani se nezmínili o tom, že je čeká maturita mnohem horší,“ vzpomínal Luboš Ogoun na dění pár hodin před atentátem.

Kubiš přišel den po atentátu

V noci ze 27. na 28. května byla Praha vzhůru nohama. Po celém městě se konaly razie a Němci horečnatě hledali jakékoliv stopy po dvojici atentátníků. Prohledávali také byt Ogounů, náboje v kapsách svrchníku visícího v šatníku ale naštěstí neobjevili. Horší zprávou bylo, že mezi věcmi, které nacisté nalezli na místě atentátu, byla i Lubošova béžová čepice, kterou si vypůjčil Kubiš.

„Tím přibyla nová stopa k nám, která byla tím nebezpečnější, že Luboš byl znám v čepici v okolí a mezi spolužáky, neboť ji nosil filigránsky naraženou se stínítkem obráceným vzhůru,“ zmínil Ogoun.

Nejslavnější čin odboje. Mýty o operaci Anthropoid se po letech rozplétají

Z dotáček atentátu na Heydricha pro film Lidice

Doma se ale podařilo najít podobnou látku a rodinný známý jim přes noc ušil novou čapku.

Největší šok nastal večer 28. května, kdy na zvonek u dveří smluveným signálem zazvonil Kubiš.

„V černých zmačkaných šatech železničářských, v modré čepici a k smrti znavený se belhal jako stařeček, opatrně ukrývaje opuchlou tvář a krví podlité oko od zranění, které mu způsobila puma, již on sám musil vrhnouti z bezprostřední blízkosti,“ popisoval Ogoun.

Důležitá vsuvka: je den po atentátu, Praha je hermeticky uzavřená tak, že se z ní nikdo nedostane ven, v zemi platí druhé stanné právo a rozhlas stále opakuje, že „kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu přechovává, anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě, nebo o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.“

A v této situaci u sebe Ogounovi ukrývají muže, po němž ustavičně pátrá 13 tisíc policistů. I s odstupem tolika let je fascinující a obdivuhodné, jak obrovský kus odvahy a vlastenectví v sobě tito a mnozí další lidé měli...

Kubiš po svém ošetření ulehl a spal až do poledne příštího dne. „Převlékl se do svátečního obleku, zapálil cigaretu a nikdo by nepoznal včerejšího stařečka,“ poznamenal profesor.

Po obědě jim vyprávěl o průběhu atentátu a o tom, jak z místa ujel na kole. Odešel 29. května odpoledne a druhý den se ještě zastavil oznámit, že „jsou schováni dobře, téměř ve středu města v kryptách a že až na tu zimu je to dobře vymyšleno.“

Předstíral duševní nemoc

Zuřivé pátrání nacistů po statečných parašutistech pokračovalo a Ogoun měl obavu, že může dojít i na něj. Proto se rozhodl předstírat, že je duševně nemocný a s pomocí svých bratrů Maxima a Františka a spřátelených lékařů se nechal přeložit do Zemského ústavu pro duševně a nervově choré v Kroměříži.

„Chtěl jsem mít pro případ vyšetřování výhodu choromyslných, kteří jediní nejsou povinni odpovídati přesně na otázky,“ vysvětlil Ogoun.

Mimochodem, při simulování nemoci zúročil zkušenosti z gymnázia, na němž podle vzpomínek spolužáků projevoval výrazné komediální vlohy.

Do Kroměříže zamířil 18. června 1942. Bylo to v den, kdy nacisté zaútočili na kostel svatého Cyrila a Metoděje, kde se skrývalo sedm parašutistů včetně Kubiše s Gabčíkem. Všichni zemřeli. O tom se ale Ogoun dozvěděl až z tisku, kde také v následujících dnech a týdnech četl jména lidí, kteří byli za pomoc atentátníkům odsouzeni k smrti.

„Čekal jsem každou chvíli zatčení své i své rodiny,“ přiznal.

O tom, že Kubiš a Gabčík bydleli u Ogounových, však věděli jen Fafkovi a odbojář Zelenka-Hajský. Ten se otrávil jedem, když ho do jeho bytu přišli zatknout nacisté.

Mučení nepomohlo, o Ogounových nikdo nepromluvil

Fafek s manželkou a dvěma dcerami byli 24. října 1942 popraveni v koncentračním táboře. Ještě předtím je gestapáci opakovaně a brutálně mučili a nutili, aby prozradili jména svých pomocníků.

„Avšak z faktu, že jsem zůstal nezrazen, plyne, že nikdo z nich ani nemukl, ale raději všichni podstoupili smrt, než by vyzradili. Taková byla rodina legionáře Petra Fafka!“ napsal Ogoun a přidal vzpomínku, jak 19. června, tedy den po smrti parašutistů, potkala jeho žena rodinu Fafkových na ulici.

„Nenápadně se přitočila jen paní Fafková a řekla: ‚Paní profesorová, buďte klidná. O vás nikdo neví. My nic neprozradíme, a chlapci už mluvit nemohou! Ovšem s námi je to něco jiného.‘“

Ženy si stiskly ruce – a to bylo poslední rozloučení obou rodin.

Ogounovi tak jako jedna z mála z rodin, které byly přímo zapojeny do pomoci atentátníkům, válku přežili. Josef Ogoun zemřel v roce 1952 a jeho žena Marie, která pracovala ve Vojenském historickém ústavu, v roce 1967.

Luboš se stal známým baletním choreografem a Milan působil ve Výzkumném ústavu energetickém v Praze. Oba zemřeli v rozmezí šestí týdnů v únoru a březnu 2009.

Autor:
  • Nejčtenější

Poslední šichta před zavřením pánského holičství končila v šest ráno

Pobolívala jej kolena a chodidla, ale cítil se nabitý energií. V šest hodin ráno mu skončila směna, kterou neplánoval....

Do řeky Bečvy se opět dostaly neznámé chemikálie, věc projedná Sněmovna

Do řeky Bečvy se opět dostaly neznámé chemikálie, o problému odpoledne informovalo město Valašské Meziříčí. Podle...

Praktici nechtějí testovat. Nakažení ohrozí ostatní pacienty, obávají se

Jsou přetížení, na mnoha místech pracují bez sestry, někteří navíc zaskakují za své nemocné kolegy. Praktičtí lékaři ve...

Podnikatel Valenta se vzdal mandátu krajského zastupitele, končí i v Senátu

Podnikatel Ivo Valenta (za Soukromníky) se vzdal mandátu zastupitele Zlínského kraje. Díky preferenčním hlasům jím byl...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ve Zlínském kraji přibudou tři nová odběrová místa, zvýší počet testů

Zdravotníci ve Zlínském kraji denně odeberou vzorky od 2 700 lidí. Nápor pomohou zvládnout nové odběrové stany ve...

ANALÝZA: Proč Čína v boji s covidem uspěla a Západ se zmítá v chaosu

Premium Zatímco Západ se potýká s druhou vlnou koronaviru, východoasijské země dokázaly virus porazit. Proč tomu tak je? Nejde...

Jsme rozvedení. Ještě nevím, zda se vrátím k dívčímu jménu, říká Koukalová

Premium Nepochopení, odsouzení. Konec vrcholové sportovní kariéry. Hledání práce. A ještě rozvod. Gabriela Koukalová (30) má za...

Dlouhodobý test Mazdy: karoserie se nám rozpadala před očima

Premium Historie provozu této Mazdy sice dokládá, že prevence se vyplatí, ale některé chyby výrobce se napravit nedají....

  • Další z rubriky

Ve Zlíně se zastupitelé museli setkat, v Meziříčí našli online řešení

Ačkoli vláda od čtvrtečního rána v rámci vyhlášení nouzového stavu zpřísnila bezpečnostní opatření, ve Zlíně se týž den...

Městům klesly kvůli koronavirové krizi příjmy, investice ale chtějí držet

U měst a obcí se při sestavování rozpočtu na příští rok projeví výpadek peněz od státu kvůli epidemii koronaviru....

Zlínský zámek se bude měnit deset let, radnice hledá koordinátora

Architekti hledají možnosti proměny zlínského zámku. Radnice už vybrala nového nájemce kavárny. Plánuje gastroprovoz,...

Dětské domovy musejí v pandemii zvládat i ­výuku, zůstaly na to samy

Premium Na dětské domovy napříč Zlínským krajem dopadá koronavirová epidemie. Kvůli zavřeným školám zásadně narostl...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nepanikařte, ale buďte opatrní. Osm znaků, že jste mohli prodělat covid-19

Druhá vlna koronavirové krize udělala z Česka, které tu první zvládlo celkem dobře, odpadlíka. Snad každý se bojí. Jsem...

Nečekaně zemřel moderátor Prima vařečky Daniel Kopál, bojoval s covidem

Ve věku 49 let zemřel moderátor Daniel Kopál, známý z pořadu o vaření Mňam aneb Prima vařečka. Bojoval s koronavirem....

Česko dál padá do covidové propasti. Má nejvíce případů i úmrtí na světě

Česko se pevně usadilo na špičce světových koronavirových statistik. Již delší dobu jsme mezi zeměmi, které mají...

NASA a vědci objevili na Sahaře a v Sahelu téměř dvě miliardy stromů

Na Sahaře a v oblasti Sahelu roste více stromů, než se předpokládalo. Tvrdí to mezinárodní vědecká studie, na níž se...

Česko je bohatší než Itálie a Španělsko, možná předběhne i Japonsko

Nejnovější data Mezinárodního měnového fondu ukazují, že Česká republika je poprvé ve své novodobé historii bohatší než...