Nadaný malíř volil raději smrt, než by riskoval slabost při výsleších

Před sto lety se narodil talentovaný malíř a odbojář Václav Chad. Bylo mu pouhých jednadvacet let, když jej zastřelilo gestapo za jeho aktivní odboj. Podílel se na vydávání časopisu Naše pravda a vedl konspirativní skupinu. Ve Zlíně je po něm pojmenovaná galerie.

Věděl, že gestapo kolem něj krouží, ostatně někteří členové jeho odbojové skupiny byli zatčeni. A i Václav Chad dostal echo, ať si dává pozor.

Po Zlíně od ledna 1945 chodili dva muži v kožených kabátech a mluvící špatnou češtinou. Hledali členy ilegální organizace stojící za časopisem Naše pravda, který vyzýval k boji proti nacistům. Chad se do odboje zapojil již během října předchozího roku, podílel se na vydávání zmíněného časopisu a sám vedl konspirativní skupinu.

Mladý malíř však varování svých přátel nedbal a nadále přespával na internátu ve Zlíně. Byl tam i v noci z 23. na 24. února 1945, kdy do budovy ve dvě hodiny ráno vkročili zmínění gestapáci. Chadovi nepomohlo ani to, že spal v posteli v jiném patře, než kde měl svůj pokoj.

„Když ho z budovy vyvádělo gestapo ven, pár desítek metrů od Školy umění udělal Václav Chad své poslední svobodné rozhodnutí. Dal se na útěk a byl gestapem zastřelen,“ napsal historik umění a bývalý ředitel zlínské galerie Ludvík Ševeček.

Pohřben byl jako neznámý, bez přítomnosti rodiny a svých blízkých. Sochař Miloslav Hejný označil smrt svého spolužáka za „vědomý čin oběti vlastního života“, jedna z jeho nejbližších přítelkyň Milada Schmidtová pak po letech vzpomínala: „Když jsem ho viděla naposled, ležel na vozíčku s očima široce rozevřenýma, s duší pohořelou. V kapse měl krabičku sirek, kapesník a dřevěný hřebínek. V srdci měl díru a byl mrtev.“

„Nechal se raději gestapem po zatčení zastřelit, než aby riskoval slabost při jejich krutých výsleších, které by ho jinak čekaly. Jeho odchodem mizí i v archivech stopa jeho rodiny,“ poznamenal podnikatel a filantrop Čestmír Vančura, který na zlínském zámku založil Galerii Václava Chada.

Talent s osobním kouzlem

Narodil se před sto lety, 8. září 1923, v Břeclavi, už v dětství se však přestěhoval do Otrokovic. Po absolvování uherskohradišťského gymnázia zamířil jako šestnáctiletý v září 1939 na právě založenou Školu umění firmy Baťa ve Zlíně. Souběžně pracoval v Baťových závodech, kam také nastoupil po absolutoriu v roce 1944 jako výtvarník v propagačním oddělení.

Výstava ke stému výročí narození malíře Václava Chada ve Zlíně představuje jeho tvorbu. /září 2023)

Měl štěstí v tom, že v prvních letech války se ve Zlíně podařilo udržet kulturní činnost. Škola umění suplovala roli vysokých škol, jež nacisté uzavřeli, konaly se Zlínské salony, vznikaly nové výstavy a na mladé autory působil i genius loci moderního města.

„Volné večery a neděle byly využity k vlastní tvorbě. V poslední místnosti koleje se soustřeďovala díla k prohlédnutí, často obdivovaná, právě v případě Chadově,“ popsala Eva Petrová v článku o Chadově osudu, jenž vyšel v časopise Prostor Zlín. „Získal si uznání profesorů a oblibu u spolužáků. Uzavřený, málomluvný, přemýšlivý, výrazná individualita s lidskou a uměleckou zralostí.“

„Protože byl jedním z nás, jeho malování nás obzvlášť zajímalo a sledovali jsme je na každém kroku, dychtivě a se zvláštním zaujetím. I když mnozí jsme neměli vůbec stejná východiska, a naopak jsme se spíše od sebe diametrálně vzdalovali, v jednom nám byl Venca vzorem určitě všem. Byl to jeho stálý zápas o pochopení malby a vlastní vyjádření vybraného tématu. Obdivovali jsme jeho schopnost vytěžit pro své záměry maximum z čehokoli, s čím se setkal,“ vzpomínal ve svých pamětech spolužák Jan Rajlich.

Škodil gestapákům. Odbojář nakonec uvázl v léčce StB, zradil ho dvojitý agent

Chad byl nezaměnitelný už svým zjevem: hubený, vysoký mladík s tmavými vlasy sčesanými na stranu a pronikavým pohledem skrytým za brýlemi.

„Měl ale především své osobité kouzlo, které všechny upoutalo,“ napsala Kateřina Ottmarová ve své diplomové práci zaměřené na Chadův příběh a umělecké dílo. „Snadno se lidem vryl do paměti. Byl osobou vnímavou a velmi citlivou. Zdálo se, že se v jeho nitru odehrával velký boj. Často na ostatní působil jako velmi klidný, avšak uzavřený mladík, jindy se ukázala i jeho druhá stránka. Vedle mírné tváře se v Chadovi nalézala i tvář rozhněvaná a výbušná.“

Zlínský Barbizon

A dokládá to vzpomínkou Schmidtové: „Jednou našli jeho obrazy, rozlámané a pořezané nožem. Byly rozházené surově po zemi a pošlapané. To byl také Václav Chad.“

Pax tecum Václava Chada

Galerie Václava Chada hostí do 12. listopadu výstavu jeho děl pod názvem Pax tecum. Souběžně se koná i výstava Alexe Berana, jehož s Václavem Chadem pojí studia v Baťově Škole umění Zlín.

Výstavu je možné zhlédnout také v doprovodu jednoho z kurátorů, Víta Jakubíčka. O umělecké činnosti studentů baťovské Školy umění během 2. světové války bude vyprávět ve čtvrtek 9. listopadu od 17 hodin.

Se svými spolužáky často chodili společně malovat krajinu v okolí Zlína. Říkali tomu „zlínský Barbizon“ (Barbizonská škola byla skupina francouzských malířů zaměřených na krajinomalbu, kteří se kolem roku 1830 usadili v okolí vesnice Barbizon, aby přímo v přírodě nacházeli motivy pro své obrazy – pozn. red.). Chad se věnoval i portrétům či figurálním kompozicím, bez ostychu zpracovával také téma erotiky a mezilidských vztahů. Mimochodem, svá díla pojmenovával jen výjimečně.

„Vzhledem k okupaci Moravy nacistickou armádou bylo takřka nemožné vycestovat a poznat, co se děje na světové umělecké scéně. Václav Chad však i v této izolaci dokázal vytvořit dílo hodnotné a srovnatelné s uměním české výtvarné scény,“ upozornila Ottmarová.

První dáma Zlína i hrdinka. Marie Baťová se do dějin zapsala nejen díky manželovi

Do díla se mu často vracel motiv ukřižování, jímž někdy provokoval. „Utrpení člověka na kříži vyostřil akcemi pod křížem, nejen žalostnými, ale také výsměšnými a ponižujícími. Rouháním byl ostatně nápis Gott mit uns na opascích německých vojáků,“ vyzdvihla Petrová. „Na jedné kresbě je ukřižovaný voják s amputovanou nohou, tedy také oběť,“ popsala.

„Přestože se jeho tvorba nemohla plně rozvinout a dosáhnout svého naplnění, zůstalo po něm mimořádné, zcela originální dílo, upoutávající pozornost pronikavostí pohledu svého tvůrce. Vzniklo jakoby u vědomí časové tísně, v průběhu necelých pěti let,“ uvedl Ševeček.

Připomíná jej nová výstava

„Příznačná pro dobu protektorátu a pro uměleckou osobnost Václava Chada je skutečnost, že veškeré, často protichůdné podněty, zprostředkované mu nezřídka jen nekvalitními reprodukcemi, dokázal výtvarně absorbovat a zapojovat do vlastní tvorby,“ dodal.

Výstava ke stému výročí narození malíře Václava Chada, po kterém je pojmenovaná galerie na zámku ve Zlíně. (září 2023)

Právě loni zesnulý Ševeček stál za ustanovením v Česku vysoce uznávané Ceny Václava Chada pro mladé tvůrce. Udělována je v rámci Zlínského salonu. Umělcovo jméno nese také zmíněná galerie sídlící na zlínském zámku.

„Byl velmi talentovaný, neuvěřitelně suverénní ve všech technikách,“ upozornil Vančura. „Silné jsou pro mě jeho surrealistické kresby, série pláten na téma ukřižování, autoportréty. Ale zvláštní náladou zaujme třeba i drobný obrázek dvojice s názvem Obraz s červenou brankou, který vlastní Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně.“

Chada připomíná rovněž busta na masivním kamenném podstavci umístěná v parku v Gahurově prospektu poblíž místa, kde byl mladý umělec zastřelen. Galerie Václava Chada pak pořádá výstavu Václav Chad – Pax tecum. Potrvá zhruba do poloviny listopadu.