Seznámili se na plese vídeňských Čechů ve Vídni. On, živelný a energický muž s typickým nářečím, významný prvorepublikový podnikatel a tvůrce moderní podoby Zlína, který tam ale v té době teprve rozjížděl svoji továrnu.
Ona, dcera z dobré vídeňské rodiny literárního vědce a správce dvorní knihovny Ferdinanda Menčíka a ani ne dvacetiletá dívka s vytříbenou intelektuální výchovou a znalostí cizích jazyků. Tomáše Baťu a Marii Menčíkovou dělilo 17 let věkového rozdílu, i tak se ale do sebe zamilovali a v dubnu 1912 se konala svatba.
„V době, kdy se o ni můj otec začal ucházet, stála její rodina na společenském žebříčku mnohem výše než on. Než svolili k sňatku, ověřili si matčini rodiče důkladně, z jakého prostředí otec pochází a jakou má pověst,“ líčil ve svých pamětech jejich syn Tomáš Baťa mladší, který se narodil v září 1914.
