„Podobných osobností máme málo. Měli bychom si jich vážit a neustále si připomínat jejich odkaz,“ uvedl starosta Petr Číž.
Příběh Tomáše Zrníka byl v mnohém podobný osudům tisíců dalších vlastenců, kteří chtěli ve druhé světové válce bojovat za svoji rodnou zemi se zbraní v ruce. Pocházel z pasekářské rodiny, která se brzy po jeho narození odstěhovala do Strážnice.
Po maturitě začal studovat na Vysokém učení technickém v Brně, ale jeho studium překazila druhá světová válka. V říjnu 1939 mu bylo pouhých dvacet let, když odešel přes Maďarsko do Jugoslávie, odkud si to namířil do Francie a Velké Británie.
Na ostrovech začínal jako letecký mechanik, pak složil pilotní zkoušky a jako četař aspirant byl zařazen do 313. československé stíhací perutě RAF, která vznikla v květnu 1941.
Její členové létali na svých spitfirech nad okupovanou Francií jako ochrana amerických bombardérů. V této peruti se také setkal s dalším známým pilotem z Valašska, kterým byl Jiří Řezníček z Jasenné (více o něm čtěte v článku Pilota Královského letectva zastavilo zranění páteře, zůstal hrdinou).
Zrníkovým velitelem byl Stanislav Rejtar, který na něj vzpomínal v knize Dobří vojáci padli: „Byl mi svěřen velitelem jako žák, který byl povolán k důstojnickým zkouškám. Žasl jsem nad jeho bystrostí a pamětí. Zkoušky vykonal s úspěchem a zakrátko se měl stát důstojníkem. Tento mladý letec nám všem velmi rychle přirostl k srdci. Svým příchodem nejen že k nám přinesl takovou mladost, ale příkladně projevil přímost, slušnost, inteligenci a celý svůj skvělý charakter.“
S velkou pravděpodobností byl sestřelen a havaroval v moři
Osudový den přišel 27. září 1943, kdy lutoninský rodák se svými kolegy z RAF doprovázel bombardéry, jejichž cílem bylo letiště Beauvais-Tillé severně od Paříže. Shozené pumy zasáhly určená místa, poté se ale rozpoutala vzdušná bitva. K zemi v ní šla čtyři letadla: tři německé stíhačky a jeden britský Spitfire BM 293. Právě v něm seděl Zrník. Jeho druhové ho naposledy viděli při opouštění francouzské pevniny. Byl prohlášen za nezvěstného.
Jeho osud se podařilo rozplést až po roce 1945 díky konfrontaci britských a německých záznamů. Německý pilot a účastník zmíněné bitvy Peter Reischer hlásil, že v 11:11 hodin sestřelil spitfire v prostoru mezi Poixem a Le Tréportem.
„Zrník se pravděpodobně na vlastní pěst odpojil od své jednotky, aby se připojil k boji, který v té oblasti sváděla 312. peruť, a zaplatil za to životem. S velkou pravděpodobností havaroval v moři,“ uvedl Jiří Rajlich v publikaci Na nebi hrdého Albionu: Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940–1954.
„Lidé si zvyknou na všechno, ba i na smrt. Je to pravda, ale bolet to nepřestává, zvláště když je to někdo blízký,“ napsal před čtyřmi lety Tomášův bratranec Antonín Zrník v dopise adresovaném obci Jasenná, kam chodil do školy.
„Těžce se s tím vyrovnávali i Tomášovi rodiče a sestra. Hlavně jeho otec to těžce nesl psychicky. Vkládal do něj všechny své tužby a naděje, také proto, že Tomáš byl velmi nadaný a mohl z něj být inženýr,“ dodal.
V roce 1947 obdržel Tomáš Zrník Záslužný kříž in memoriam a jeho jméno je také na památníku letců v anglickém Runnymedu.
V Lutonině mu v roce 2011 odhalili pamětní desku na kulturním domě a letos přibyl nový pomník. „Nechybí na něm ani jeho podobizna u letadla,“ zmínil Číž.
