Když se na Vladimíra Hrbase před třemi lety obrátili bývalí kolegové z firmy Mezopravna Vsetín se žádostí, zda by nepomohl při rekonstrukci unikátní Sousedíkovy rychlíkové lokomotivy Slovenská strela, neváhal.
„Byla to pro mě srdcová záležitost. Můj pradědeček během Sousedíkovy éry dělal slévače, strýc byl šéfem slévárny a v silnoproudé elektrotechnice pracovali i další členové z rodiny,“ říká Hrbas.
Ostatně i on do podniku MEZ Vsetín nastoupil po škole v roce 1977 a vydržel v něm celý profesní život.
Právě zakladatel této firmy, vsetínský podnikatel a starosta města Josef Sousedík byl autorem hybridního pohonu pro Slovenskou strelu. Ze dvou existujících souprav přežila jen jedna, jejíž restaurování se nyní po několika letech práce dokončuje.
Podílela se na ní i zmíněná vsetínská společnost, která měla za úkol opravu elektromechanického pohonu. Mezopravna Vsetín se totiž specializuje na opravy trakčních strojů a elektrovýzbroje lokomotiv. Roli hrála také historická spojitost se Sousedíkem.
Pohon dorazil do Vsetína v listopadu 2018 a jeho renovace trvala skoro rok a půl. Bylo to hodně náročné, pracovníkům firmy totiž chyběla původní technická dokumentace. Naštěstí se dochovaly aspoň záznamy zkoušek pohonů a provozní předpisy.
„I tak jsme nevěděli, do čeho jdeme. Když jsme pohony začali demontovat, každý kus byl z jiné lokomotivy, komponenty pohonů měly odlišné provedení. Mechanický pohon byl po demontáži v perfektním stavu, u převodu se měnila jen ložiska,“ líčí Hrbas. „Naopak komutátory motoru i generátoru vypadaly katastrofálně, celý generátor se nám doslova rozsypal pod rukama.“
Mnohé potřebné části už dnes navíc nejde sehnat a ani přední světové firmy se nechtěly pustit do jejich výroby. Naštěstí pomohly podniky z okolí. Například Cebes Brumov dokázal vyrobit dokonalé náhrady původních komutátorů a sběrných ústrojí.
Zkušební jízda se konala v prosinci 2020
„To byl jeden z největších oříšků, ani velké specializované firmy z Itálie, Francie nebo Švýcarska si na to netroufly. Bylo by to jednak velmi drahé, a také by potřebovaly časté osobní konzultace. Majitele Cebesu Brumov a jejich techniky jsme přemlouvali čtyři měsíce, ale nakonec kývli,“ popisuje Hrbas.
Slovenská strelaČtyřnápravový motorový vůz byl vyroben v roce 1936 v kopřivnické Tatře pouze ve dvou kusech. Tovární typové označení vlaku je Tatra T 68 a podle trasy Bratislava–Praha, na níž vůz jezdil, dostal název Slovenská strela. Do pravidelného provozu byl vůz uveden 13. července 1936. Trasu Strela zvládala za čtyři a čtvrt hodiny, přičemž dosahovala rychlosti až 130 km/h. Kapacita byla 72 lidí. Pravidelné jízdy skončily v roce 1939, ještě po válce vozila Slovenská strela členy československé vládní delegace na jednání mezinárodního soudu s nacisty v německém Norimberku. Po nástupu komunistů k moci byla Slovenská strela odstavena, jeden vůz později vyhořel a skončil ve šrotu. Druhý se vrátil do Kopřivnice a od 60. let stál v parku u tehdejšího technického muzea. V roce 1997 se vlak přestěhoval před nové muzeum v centru města. V roce 2010 byla Slovenská strela vyhlášena národní kulturní památkou a dostala se tak do společnosti například korunovačních klenotů nebo Karlštejna. |
Do repasování mechanického převodu s volnoběžkou se pustili ve firmě Machač motors v Kopřivnici, s dalšími pracemi pomohla vsetínská společnost G&EM, KSK Kuřim či Českomoravská železniční opravna Přerov, která celé restaurování vozu zastřešuje.
Svůj úkol dostalo i Sedlářství Češek z valašské obce Ratiboř. „Museli jsme vyhovět památkářům, kteří trvají vždy na jedné zásadě: co je vidět, musí odpovídat původnímu vzhledu. Proto bylo například nutné obšít vývodní kabely pohonu koženou ochranou,“ vysvětlil Hrbas.
Práce se nakonec podařila, vyšly i závěrečné zkoušky obou pohonů a loni v březnu putovaly sestavené pohony do Přerova. Tam byly zabudovány na podvozky s hnacími benzinovými motory Škoda 76 do jednoho celku.
Po dílčích zkouškách a kompletaci celé lokomotivy se pak v prosinci 2020 uskutečnily první zkušební jízdy. A Strela konečně vyjela i na trať, konkrétně šlo o úsek Přerov–Břeclav. Do cíle však nedojela.
„Bohužel u Huštěnovic došlo k poruše spojky kardanové hřídele se soukolím u jednoho podvozku a lokomotiva se musela vrátit do Přerova. Zpáteční jízdu přitom jela jen na Sousedíkův pohon. Byla pro nás obrovská úleva, že se to podařilo. A musím zaklepat na dřevo, že i při dalších zkouškách námi rekonstruované pohony pokaždé vydržely,“ potěšilo Hrbase.
Následovaly další úpravy a v lednu už lokomotiva při zkušební jízdě jela rychlostí přes 130 kilometrů v hodině. To je téměř shodná rychlost, jakou Slovenská strela vyvinula v roce 1936 v době svého vzniku.
„Kolegové, kteří ve vlaku jeli, říkali, že jen čekali, kdy se z kolejí vznese k oblakům,“ směje se Hrbas.
Nový domov v Kopřivnici
Zrekonstruovaná lokomotiva poputuje do nově zbudovaného objektu Muzea Tatry Kopřivnice. Ještě předtím ale musí být dokončeny další testy.
„Při zkušebních jízdách se ukázaly některé nedostatky a menší závady, které se odstraňovaly. Strela byla chvíli bez podvozku, ale nyní se zase kompletuje a příští týden se ukáže, jak na tom je,“ uvedl odborný garant historických kolejových vozidel Jiří Střecha, který na renovaci unikátního vlaku dohlíží.
Veškerý harmonogram je v režii Tatry Kopřivnice, v jejíž nově postavené muzejní budově najde renovovaná lokomotiva domov. Zatím se počítá, že Strela by sem mohla zamířit v březnu.
„Jde však o předběžný termín, ten definitivní nebyl ještě stanoven,“ poznamenal mluvčí společnosti Andrej Čírtek. Podle informací MF DNES se pro přestěhování a případně veřejné odhalení renovovaného unikátu čeká na lepší počasí, případně příznivější epidemiologické možnosti pro účast veřejnosti.
