Úterý 11. srpna 2020, svátek má Zuzana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 11. srpna 2020 Zuzana

Nacisté za atentát popravovali i příbuzné, po Valčíkovi zbyli sirotci

  8:15aktualizováno  8:15
Před 75 lety, 18. června 1942, našli nacisté v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze ukryté parašutisty, kteří se podíleli na atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Děti příbuzných jednoho z parašutistů, Josefa Valčíka, čekal mimořádně těžký život.

Vlasta a Josef Kolaříkovi přišli už jako malí o rodiče, vychovávala je babička. Děti byly odkázané na pomoc dalších příbuzných nebo lidí v Křekově. | foto: archiv Vlasty Tkadlecové

Byla polovina června 1942, Vlastě Tkadlecové byly tři roky a s osmnáctiměsíčním bratrem Josefem a maminkou byli na poli v malé vesničce Křekov u Valašských Klobouk, když najednou k nim přiběhl malý kluk. Poslal ho tamější starosta.

„Řekl nám, že přijeli Němci a hledají mámu, ať prý uteče. Maminka zalomila rukama a začala plakat: Kam mám utéct, když mám dvě malé děti?“ vzpomíná Tkadlecová.

„Na Valašsko jezdím jen málokdy“

Narodil se až po atentátu na Heydricha, 20. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho matka Františka Sívková-Valčíková pak byla poslána do plynové komory a malý chlapec, který dostal jméno Vratislav, skončil v kojeneckém ústavu. Po válce se ho ujala pražská rodina Ebrů.

„Je to můj osud, žádné hrdinství nebo zásluha. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal zrovna k Ebrům. Vychovávali mě jako jedináčka, měl jsem se nádherně,“ popisuje.

Před pár dny dorazil do Valašských Klobouk, kde se konala vzpomínková akce na místní rodáky Josefa Valčíka a Josefa Balejku.

„Moc často se sem nedostanu, jsem tady asi potřetí nebo počtvrté,“ přemýšlí Ebr.

Vztah k místu, odkud pocházela jeho rodina, tragické události zpřetrhaly. Dnes je z něj čistokrevný Pražák.

„Když jsem přijel do Smoliny, slyším třeba: Tohle je pan Beňo, strýc toho a toho. Hotová lavina,“ směje se. „Ještě je tady Vlasta Tkadlecová, to je duše našeho setkávání a všech akcí. Zná snad všechny z rodiny, každého mi hned představí a ukáže.“

Smolinu mu dnes připomíná třeba kresba českého spisovatele Ladislava Stehlíka, který shodou okolností kdysi zachytil Valčíkův rodný dům.

„Znám se s jeho dcerou Blankou, která je kunsthistoričkou. Když mi ten obrázek ukazovala, koukal jsem jako blázen,“ líčí.

Z jeho sourozenců Sívků už žije jen bratr Stanislav, který bydlí v Semilech, má však zdravotní problémy. Před časem zemřela sestra Marta a loni bratr Miroslav.

„To byla velká šarže, plukovník. Byl tehdy závodně střílet v Příbrami, vrátil se domů, udělalo se mu špatně a usnul navěky,“ poznamenal Ebr.

Tatínka už předtím sebrali na stavbě v Brumově, to ale ještě nikdo nevěděl.

„Nechala nás v nedalekém domku u příbuzných. Večer přišla babička, plačícího bráchu nesla na zádech, já šla před ní. Bolelo mě břicho a nechtěla jsem. Doma jsem pak pořád chodila k bráně a maminku vyhlížela. Nikdy už ale nepřišla,“ vzpomíná 78letá žena a jen stěží zadržuje slzy, které se jí derou do očí.

Její máma byla sestrou Josefa Valčíka, parašutisty ze Smoliny, který pomáhal s přípravou atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, k němuž došlo před 75 lety - 27. května 1942.

Parašutisté se pak schovávali v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Ještě předtím, než je tam nacisté 18. června ráno našli, zjistili Valčíkovu totožnost.

A rozjeli kolotoč zatýkání jeho příbuzných na Valašsku, kde se předtím schovával. Sebrali čtrnáct dospělých, mezi nimi i Josefa a Marii Kolaříkovy, rodiče tříleté Vlastičky. Zemřeli v koncentračním táboře.

Poslední přání? Naposledy vykoupat nejmladšího syna

Zbylo po nich patnáct dětí. Patnáct sirotků a osudů, do nichž se nesmazatelně a tragicky zapsaly válečné hrůzy. Nacistické řádění po atentátu jim zničilo nejkrásnější období lidského života – dětství.

„Slyšela jsem v rádiu pořad, kde mluvili o tom, jak těžké následky zanechala válka na psychice malých dětí. Bohužel je to tak. I brácha je na tom stejně, kolikrát když za ním přijdu, tak jen sedí a pláče,“ prohodí Tkadlecová.

Vlasta Tkadlecová má dnes 78 let a dodnes bydlí ve valašské vesničce Křekov,...

Vlasta Tkadlecová má dnes 78 let a dodnes bydlí ve valašské vesničce Křekov, jen kousek od domku, který postavil její tatínek.

Jen těžko si lze představit, co se odehrávalo v hlavách dospělých lidí, kteří museli zničehonic opustit své děti.

„Paní Františce Sívkové ze Střelné nabídli Němci před zatčením splnění jednoho posledního přání. Požádala je, aby mohla naposledy vykoupat nejmladšího syna Staníka,“ vypravuje Tkadlecová, kterou vychovávala babička se strýcem.

Byly to těžké roky ve válkou zmítané zemi. Chudoba, strach, hlad... „Někteří lidé se od nás odvraceli. Ale byli i hodní, třeba mlynář nám dával mouku,“ vybavuje si.

Jako potomek odbojářů dostávala po válce měsíčně 400 korun na obživu a 500 korun na knížku. „Jenže v roce 1953 přišli komunisté s měnovou reformou a o peníze jsme přišli,“ říká Tkadlecová.

Poznali jsme se už na nádraží

Příběhy každého z Valčíkových sirotků je specifický. Někteří z nich skončili v dětském domově a později opustili kraj, například Vlastin bratr Josef odešel do Vrbna pod Pradědem. Emílie Beňová ze Smoliny zase zamířila do Bolívie, kde její manžel dělal lékaře.

Většina ale zůstala. Rodinné kořeny byly silné a příbuzní jinde nežili. Usadili se ve Smolině, Valašských Kloboukách či Otrokovicích. Ve zmíněné Střelné přebýval Miroslav Sívek. Když byl malý, postaral se o něj majitel pily ze sousedního Lidečka s nevšedním jménem a francouzskými předky Gustav Moqueane.

„Za protektorátu byl za zakázaný poslech londýnského rozhlasu uvězněn a hrozila mu smrt. Ve vězení se rozhodl, že pokud se dočká osvobození, ujme se některého ze sirotků po pozůstalých,“ uvádí učitel valašskoklobouckého gymnázia Petr Kubánek v knize Dal signál k atentátu na Heydricha.

Jak by asi děti skončily, kdyby nebylo podobně obětavých lidí?

Sívek absolvoval gymnázium, vojenskou školu a pak se stal vojákem z povolání. To všechno a mnohé další osudy se ale nikdo z nich málem nikdy nedozvěděl.

Poprvé se totiž spolu setkali až v roce 1968, dlouhá léta po válce. Svaz bojovníků za svobodu tehdy uspořádal setkání pozůstalých a sirotků v Praze.

„Poznali jsme se už po příjezdu na nádraží, vzájemná fyzická podoba byla neuvěřitelná,“ usmívá se Tkadlecová. Dnes ji těší, že se na Valčíka a jeho rodinu nezapomnělo.

„Rodiče mají tady v Křekově pomníček. Byli to slušní lidé, nikomu nic neudělali. Za komunistů se o Valčíkovi nemluvilo, říkali nám, že na atentát doplatilo moc lidí a vymysleli ho na Západě. Teď už je naštěstí doba jiná,“ poznamenala.

Připomeňte si události v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze:

Autor:
  • Nejčtenější

Z luxusního hotelu jsou dnes dětské lázně. Připomínají podmořský svět

Lázně pro děti už dávno nevypadají jako neosobní nemocnice. Naopak, lákají na veselé barvy a hravý design. Třeba v...

Ve zlínské restauraci našli oběšeného muže, kriminalisté nevyloučili vraždu

Coby možnou vraždu zatím kriminalisté prověřují nález oběšeného muže v jedné ze zlínských restaurací. Nařízená je...

Čechmánka soud dvakrát zprostil obžaloby, teď mu opět hrozí vězení

Přestože zlínský soud loni v březnu zprostil obžaloby Romana Čechmánka stíhaného za podvod, bývalému hokejovému...

Zabarikádovaný nájemník mířil na policisty mečem a nabitou kuší

Násilím museli vstoupit policisté do bytu v Kroměříži, jehož majitelka chtěla vystěhovat nájemníka. Muž se...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vlečka, po níž jezdily stovky lidí i letadla v bednách, míří do šrotu

Letošním rokem definitivně končí historie železniční vlečky, po níž kdysi jezdily tisíce pracovníků do letecké továrny...

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

Sklárny zacílily na vinaře, vyvinuly skleničky tvarované podle odrůd

Sklárna v Květné na Uherskohradišťsku, která je jednou z nejdéle fungujících v Česku, o tomto víkendu poprvé od...

Ve zlínské restauraci našli oběšeného muže, kriminalisté nevyloučili vraždu

Coby možnou vraždu zatím kriminalisté prověřují nález oběšeného muže v jedné ze zlínských restaurací. Nařízená je...

Vlečka, po níž jezdily stovky lidí i letadla v bednách, míří do šrotu

Letošním rokem definitivně končí historie železniční vlečky, po níž kdysi jezdily tisíce pracovníků do letecké továrny...

Češi v době koronaviru pijí méně lihovin, říká šéf likérky Rudolf Jelínek

Šéf vizovické likérky Rudolf Jelínek Pavel Dvořáček popisuje, jak firma zvládala koronavirovou krizi, jak lidé během ní...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Jaromír Jágr poprvé ukázal na sociálních sítích novou přítelkyni

Hokejista Jaromír Jágr (48) a modelka Dominika Branišová (26) už několik týdnů tvoří pár. Absolvovali spolu několik...

Šéf Pirátů Ivan Bartoš je tatínkem. Miminku dali s manželkou neobvyklé jméno

Předsedovi Pirátů Ivanu Bartošovi (40) a jeho ženě Lydii (37) se v úterý večer narodil syn. Novopečený tatínek se s...

Škoda nebude žádnou montovnou, říká Babiš. Nový šéf musí na kobereček

Premium Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček chtějí vědět, jaká budoucnost čeká mladoboleslavskou...

VIDEO: Polský kamion nezpomalí ani úzký levý pruh na rozkopané D1

Dálniční pruh musí být široký minimálně 2,5 metru, což je pro mnoho aut na hranici bezpečnosti. Vždyť mrazírenský...