Tento příběh, který po špatném začátku spěje ke zdárnému konci, zase jednou ukázal, jak mohou na zaslepenost poslanců a státních úředníků doplácet ostatní. V tomto případě menší a střední firmy, které používají při výrobě polymery. Jde hlavně o obuvníky, jichž je ve Zlínském kraji více než v jiných regionech státu.
Výrobci bot se zděsili, když poslanci před časem nečekaně ve třetím čtení schválili novelu zákona o prevenci a omezování znečištění. Podle ní by si totiž museli vyřídit složitá povolení za 100 tisíc korun stejně jako velké chemičky. Na to však nemají chuť, čas ani peníze. A varují, že přesunou výrobu na Slovensko, čímž by v regionu mohlo přijít o práci až 1 500 lidí.
Senát dal ovšem zákonu stopku a vrátil jej zpátky poslancům s jednou zásadní změnou: že se firem pracujících s polymery netýká. A poslanci, které oslovila redakce MF DNES, teď říkají, že jej podpoří. Pokud dodrží slovo, mají obuvníci vyhráno.
"Naši poslanci jsou připraveni podpořit senátní verzi zákona. Jednal jsme o tom už i s ministrem životního prostředí. Ani v mnoha jiných evropských zemích se zákon nevztahuje na polymery," prohlásil šéf poslaneckého klubu TOP 09/STAN Petr Gazdík.
ODS to ve svém klubu ještě neprojednávala, nicméně uherskohradišťský poslanec Jaroslav Plachý slibuje, že se postaví na stranu malých a středních firem. "Neměli bychom jim házet klacky pod nohy," naznačil.
Čertovo kopýtko
Přitom však vládní koalice před pár týdny protlačila Sněmovnou opačnou verzi zákona. Jak je to možné?
"Není to poprvé, co jsme schválili věc, v níž se pak objevilo čertovo kopýtko," hledal odpověď Plachý.
Pro to, aby prošla senátní verze, musí hlasovat nadpoloviční většina poslanců. Což je dnes velmi reálné. Sociální demokraté jsou od začátku na straně podnikatelů. "Nebudeme přispívat k jejich likvidaci. Přitom bychom ohrozili i pracovní místa," prohlásil holešovský poslanec Josef Smýkal z ČSSD.
Výrobci vše sledují velmi nervózně - jako diváci. Po prvotním šoku, který jim poslanci uštědřili, teď věří, že zvítězí zdravý rozum.
"Vidím to nadějně, ale vyhráno ještě nemáme," říká opatrně spolumajitel zlínské plastikářské firmy Moravia Plast Pavel Kubina. Zaměstnává 35 lidí a vyrábí obuv i ochranné oděvy. Používá při tom i polymery, které jsou téměř ideálním materiálem pro lité podešve. "Pokud senátní verze neprojde, prodám tady stroje a budu působit jen na Slovensku, kde už mám provozovnu," je rozhodnutý Kubina.
Nesmyslnost zákona
Ministerstvo životního prostředí podobu zákona odůvodňuje tím, že je třeba zohlednit směrnici Evropské unie, aby Česku nehrozily sankce. Jeho mluvčí Matyáš Vitík navíc říká, že podle platného zákona mají mít firmy povolení už teď. "Návrh novely je nediskriminuje," je přesvědčen Vitík.
Podle podnikatelů je však směrnice vykládající současné znění zákona nejasná. A pokud výklad není jasný, měla by být pravda na výrobci.
Za ně i za tento úhel pohledu se staví také špičkové kapacity, podle kterých není pro zavedení povolení u menších firem žádný důvod. "Z odborného hlediska je to nesmysl," nepochybuje zlínský vysokoškolský pedagog a viceprezident České obuvnické a kožedělné asociace Petr Hlaváček.
A pro ilustraci nesmyslnosti původního zákona uvádí příměr: Pokud by zákon začal platit, vztahoval by se na obří chemičku stejně jako na stolní přístroj ze stavebnice Merkur, na kterém vyráběl svého času měkké kontaktní čočky světoznámý vědec Otto Wichterle.
O tom, jestli se to stane realitou, rozhodnou poslanci na schůzi Sněmovny tento týden.
Zákon má platit tam, kde má smysl, říká odborník
Vysokoškolský pedagog Petr Hlaváček je jeden ze čtrnácti špičkových odborníků, kteří se ve sporu o novelu zákona o znečištění ovzduší stavějí jednoznačně na stranu výrobců obuvi. A to z čistě profesních důvodů. Polymerům totiž rozumí jako málokdo v republice.
"Polymery neohrožují životní prostředí. Rozloží se na látky, které nejsou nebezpečné," vysvětluje Hlaváček, jež přednáší na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a je i viceprezidentem České obuvnické a kožedělné asociace.
Ta v tomto smyslu napsala dopis ministerstvu životního prostředí už před třemi měsíci. Odpovědi se však dosud nedočkala.
Podle novely zákona, kterou ve třetím čtení schválili poslanci, mají mít povolení malí i střední výrobci. Ti ovšem spotřebují polymerů relativně málo. Někteří na podešve, jiní jen na doplňky či jiné drobné výrobky. Přesto se na ně zákon dívá stejně jako na ropné rafinerie.
"Chceme, aby byl zákon aplikovaný jen v případech, kde to má smysl," říká Hlaváček. "Jinak budou hrozit absurdní řešení, jako že si výrobce nechá přivézt podešev z Polska, kde ji udělají 30 let starou metodou, a tady si ji připevní ke svršku boty," naznačil.
A v příkladech by mohl pokračovat dál. "Výrobce půltunových pneumatik z pryže nemusí žádat o integrované povolení, zatímco výrobce 200gramových koleček z polyuretanu na kancelářská křesla ano," uvedl dále Hlaváček.
Logickými a odbornými argumenty z praxe přesvědčil před časem se svými kolegy poslance ve výboru životního prostředí. Nakonec to nestačilo.
