Historikové sice tvrdí, že je to nepřekvapuje, pro laika je však důvod, proč na Holešov před šedesáti lety zacílily jaderné hlavice armády Spojených států, přece jen záhada.
Opravdu se malé moravské městečko, které není dopravním uzlem ani významným průmyslovým či zemědělským centrem, dostalo na seznam důležitých terčů jen proto, že mělo letiště?
„Nedivil bych se tomu. Bylo to významné vnitrostátní letiště a jakákoliv infrastruktura je ve válečném stavu vždy jedním z prvních cílů vojenského útoku. Pro armádu to byla záložní plocha, příležitostně ji využíval i 28. letecký bitevní pluk z letiště Brno-Černovice,“ uvedl historik a správce holešovského muzea Ondřej Machálek.
Dokument o osmi stech stranách, který zmiňuje holešovské letiště mezi třinácti jinými na území bývalého Československa, vznikl v roce 1956 a platný byl pro rok 1959. Není jasné, co předcházelo jeho vzniku, ani zda se po roce 1959 zaměření změnilo.
Počítalo se také s jadernými zbraněmi
Jako první informaci přinesl server deníku New York Times, k dispozici je rovněž na webové stránce nsarchive.gwu.edu.
Muž jménem William Burr, který zde zájemcům nabízí více informací, však na e-mailový dotaz MF DNES nereagoval.
Letiště Holešov muselo svůj provoz ukončit v březnu 2009, pozemky byly využity pro novou průmyslovou zónu.
Seznam obsahoval celkem 1 200 cílů ve východním sektoru, které byly určené pro „systematickou destrukci“. Některé z nich byly výslovně zaměřené na civilní obyvatelstvo a k úderům měly být použity i jaderné zbraně.
„Musíme si uvědomit, že studená válka v té době gradovala,“ upozornil historik Vojenského historického ústavu Jaroslav Láník.
Napětí postupně narůstalo už v roce 1946, kdy Západ a Východ řešily zásadní neshody. Souvisely s nedodržením dohod ze strany Sovětů. „Chtěli se dostat k teplým mořím,“ připomněl Láník.
V roce 1948 vztahy ještě zhoršila vojenská blokáda silnic a železnice v Západním Berlíně. Období, kdy se do města dostávaly zásoby pouze leteckým mostem, bylo jedním z dobře známých a popsaných vrcholů studené války. Další následoval hned o pár let později, v podobě korejské války (1950–1953).
Výsadkáři přišli až později
Vraťme se však do Holešova. Poklidné město pod Hostýnskými vrchy mělo dopravní letiště od první poloviny 50. let. Do té doby mohly spoje přistávat v nedalekých Otrokovicích, tamější plochu ale svírala zástavba a neměla se kam rozvíjet.
Proto Holešov sloužil jako důležité spojení se Zlínem a letiště nejprve spravovala firma Svit. Od počátku 50. let pak organizačně spadalo pod ČSA.
Že šlo o dopravně skutečně zajímavé a perspektivní území, se prokázalo o dvacet let později, kdy odtud každý pracovní den odlétalo do Prahy a zpět hned deset dopravních letadel. A plocha měla i vlastní meteostanici, která ostatně funguje dodnes.
Podstatnější se zdá být, že ve městě působila armáda. „Na konci čtyřicátých a v padesátých letech byly v kasárnách dělostřelecké útvary,“ konstatoval Machálek.
Později je navíc vystřídal 7. výsadkový průzkumný pluk zvláštního určení.
„Vojenští parašutisté tady cvičili seskoky z upoutaných balonů a letounů,“ doplnil historik.
Jenže záhadu to tak úplně neřeší. Seznam cílů, který zmiňuje letiště, vznikl v roce 1956, dělostřelci ale letiště nutně nepotřebovali a výsadkáři přišli do Holešova teprve v roce 1961.
„Nedivil bych se, kdyby to mířilo cíleně na náš útvar. Holešovské letiště jsme používali jako záložní, a kdyby jej zničili, nejbližší bylo až v Přerově,“ tvrdil kapitán ve výslužbě Dušan Hric. V rámci cvičení tady přistávali i vojáci z Polska či SSSR.
Extrémně silné jaderné nálože
Holešovští výsadkáři by byli srozumitelný cíl. Byli jednou za dvou jednotek vojsk Varšavské smlouvy vycvičenou na hloubkový průzkum. Laicky řečeno – měli provádět záškodnické činnosti na nepřátelském území. Druhý takový útvar byl součástí sovětské armády.
V roce 1969 však jednotku rozpustili, protože její velení odmítlo během vpádu spojeneckých vojsk vpustit sovětské tanky do kasáren (více zde).
Nabízí se otázka, zda si tehdy takovou možnost a její dopady výsadkáři uvědomovali. Ostatně Američané plánovali použít jaderné nálože o síle 1,7 až 9 megatun. I jedna megatuna je přitom sedmdesátkrát silnější než bomba, kterou svrhli na Hirošimu.
„Prakticky jsme to neřešili, byli jsme tehdy přece jen o 55 let mladší,“ usmívá se Hric.
Pokud tedy jaderné hlavice mířily na Holešov i v tuto dobu, což není vyloučené, důvod je nasnadě. „Jiné než vojenské vysvětlení prostě není,“ trvá na svém Láník.
Letiště armáda využívala v omezené míře ještě i po odchodu výsadkářů. „Výcvikové lety tady provozoval 1. dopravní výsadkový letecký pluk z Mošnova,“ doplnil Machálek.
Dnes už z Holešova letadla nestartují, plocha slouží jako průmyslová zóna, která však dlouhá léta marně čeká na významné investory (více zde).
