Zrovna vrcholila chřipková epidemie a nemocnice zakázaly návštěvy. Pak začaly jarní prázdniny a lidé si jako obvykle s rodinami a přáteli vyrazili na lyže do zahraničí.
Stejný plán měla i 42letá žena z Rožnova pod Radhoštěm, která zamířila do Itálie. Po návratu se však necítila dobře, a proto zavolala hygieniky, kteří k ní poslali záchranáře se zdravotní sestrou k zajištění odběrů.
Testy potvrdily nákazu novým typem viru. Jednalo se o první případ ve Zlínském kraji.
Mimochodem, stojí za připomenutí, že v celém Česku bylo na začátku loňského března pozitivních 36 lidí.
„Ze začátku to bylo velice hektické a naprosto nové. Začali jsme pracovat v úplně jiném režimu. Ale s odstupem roku a se všemi informacemi, které máme, i vývojem, který epidemie měla, bych neřekla, že bychom dnes udělali něco jinak,“ vzpomíná ředitelka krajské hygienické stanice Eva Sedláčková.
„Když se dívám zpět, žádnou chybu v našich rozhodnutích nevidím. Spíše naopak. Zvládli jsme i kritická období,“ dodává.
Obyvatelé kraje se z prázdninového lyžování vraceli v době, kdy vláda rozhodla, že všichni přijíždějící z rizikových zemí musejí zůstat doma ve dvoutýdenní karanténě. Školy nejdřív vyhlásily ředitelské volno na jeden den, ale už o pár dní později vláda zavedla distanční výuku.
V polovině března bylo v kraji 23 nakažených. Starostové si dodnes vybavují, jak marně žádali o bližší informace, kolik mají ve svém městě či obci pozitivně testovaných. Dočkali se až se zpožděním.
„Pamatuji si, že byl duben a u nás najednou vzrostl počet nakažených na sedm lidí. Z dnešního pohledu je to nicotné číslo, ale tehdy jsme to považovali za začátek epidemie. Stali jsme se terčem velmi poplašných informací a fiktivních pomlouvačných zpráv o tom, že se Rožnov zavírá, že zavíráme polikliniku. Nebyla to pravda, ale vyvolala vlnu nenávisti,“ líčí Radim Holiš, starosta Rožnova pod Radhoštěm, který je od loňského podzimu hejtmanem.
První pacienti na infekčním
Nemocniční péče o nakažené se od začátku soustředila do Uherského Hradiště, kde je také jediné infekční oddělení v kraji. Nemocnice začala rušit plánované operace a s pomocí studentů medicínských oborů v ochranných oblecích a respirátorech začala příchozím měřit teplotu ve speciálním stanu.
Mezi obyvateli se téměř okamžitě zvedla obrovská vlna solidarity a pomoci. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (UTB) vyvinula a začala vyrábět gel na dezinfekci rukou, který ničil bakterie a viry.
Skauti a další dobrovolníci nakupovali potraviny seniorům, kněží vysílali bohoslužby z prázdného kostela online, výrobci autokosmetiky se pustili do výroby dezinfekce, majitelé 3D tiskáren tiskli štíty.
Do práce se dali také běžní lidé. Vzhledem k povinnému nošení roušek se spousta švadlenek vrhla na jejich šití ve velkém a na Slovácku vzniklo uskupení Dobrovolně proti koronaviru Uherské Hradiště, které logisticky sdružilo a koordinovalo hromadné šití roušek, dodávku materiálu i rozvoz ke švadlenám. Celkem předali před 10 tisíc roušek.
Nanoroušky ze Zlína
Koronavirus zásadně proměnil fungování zlínské firmy Spur. Spolu s Centrem polymerních systému UTB vyvinula a začala vyrábět nanomateriál, který zachycuje až 95 procent virů. V tomto ohledu byla jednou z prvních v Česku.
„Ze šuplíku jsme vytáhli užitný vzor na nanotextilii, který jsme certifikovali v srpnu 2019 a o kterém jsme si mysleli, že ho nikdy nepoužijeme. Pracovali jsme na tom pět let a najednou se loni v lednu začali ozývat zákazníci z Asie s otázkou, kdy jim materiál můžeme dodat,“ popisuje generální ředitel firmy Tomáš Dudák.
Společnost pak začala vyrábět roušky a koupila linku na jejich výrobu. Jenže jak se situace celosvětově zhoršovala, ukázalo se, že kromě nanoroušek budou potřeba i nanorespirátory. Spur investoval do nákupu potřebného zařízení desítky milionů korun a dnes vyrábí čtyři miliony nanorespirátorů měsíčně.
Ale zpátky k vývoji v celém regionu. Na konci března měl Zlínský kraj 129 nakažených, nejvíce (75) jich bylo v uherskohradišťském okrese, který se stal jedním z nejvíce zasažených v republice.
V Uherském Brodě, kde prudce vzrostl počet lidí s covidem, hygiena nařídila plošnou dezinfekci bytových domů. První nakažené hlásili z domovů pro seniory, tedy na místech s nejrizikovější populací. Čísla nakažených ovšem dramaticky nerostla a s nástupem léta se život začal vracet k normálu.
Rok s covidem
Restaurace se otevřely bez omezení, lidé jezdili po památkách a turistických cílech v regionu, kde nahrazovali chybějící cizince. Na začátku prázdnin se na Velehradě v omezeném počtu uskutečnila cyrilometodějská pouť, v jejich polovině Uherské Hradiště na pár dní zaplnila tradiční Letní filmová škola.
V omezeném režimu se v odsunutém zářijovém termínu podařilo uspořádat i filmový festival ve Zlíně.
Některé akce ale měly smůlu. Hudební fanoušci přišli o Holešovskou regatu, Masters of Rock nebo Vizovické Trnkobraní, zrušená byla Jízda králů ve Vlčnově, Hluku i Kunovicích. Nejela se ani oblíbená Barum rally.
Slovácko ohniskem nákazy
Přišlo září, a když šli prvňáčci poprvé do školy, jejich rodiče s nimi mohli i dovnitř budovy na první hodinu a roušky byly jen doporučené. Na obličeji je však měl jen málokdo. Pár dní poté se ale covid začal právě ve školách rychle šířit.
Hned první den zůstaly dvě školy zavřené kvůli nákaze mezi pedagogy. Na Uherskohradišťsku přibylo v polovině září přes 120 nemocných týdně a začal se rozbíhat nebezpečný komunitní přenos.
Netrvalo to ani měsíc a právě Slovácko mělo nejhorší čísla v zemi a Uherskohradišťská nemocnice byla extrémně zatížená. Ostatní nemocnice v kraji proto otevřely covidová oddělení, aby nakažené mohla přijímat také. I tak se v Uherském Hradišti dostali na hranici svých kapacit.
„Nevím, jak to bude dál. Tolik pacientů najednou napojených na plicní ventilaci jsme tu ještě neměli. Kdyby dva lékaři onemocněli, tak by byl problém,“ varoval tehdy primář anesteziologickoresuscitačního oddělení Lubor Hruška.
Na umělé plicní ventilaci v té době měli třináct covidových a osm necovidových pacientů. V celé nemocnici leželo více než sto nakažených. Na konci října dosáhla epidemie v regionu vrcholu, když zde bylo 9 375 nakažených.
Konvoj s nemocnými
A výrazně lepší to nebylo ani později. Na začátku listopadu se na hranici svých možností ocitly i další krajské nemocnice, kde zdravotníci pečovali o téměř 500 lidí s koronavirem, stovka z nich byla ve vážném stavu.
Ve Zlíně nestačilo ani osm covidových jednotek a několik pacientů ve vážném stavu zamířilo v konvoji záchranářských sanitek do pražské nemocnice Motol. Nákaza se výrazně šířila rovněž v domovech pro seniory.
Před koncem roku už se také drtivě projevily dopady pandemie a všem bylo jasné, že rok 2021 bude hodně těžký. Živnostníci v kraji dodnes přežívají jen díky celoživotním úsporám, někteří se spoléhají na bankovní půjčky, další rovnou oznámili krach. Co bude dál? Mnozí na to raději ani nemyslí.
Pomyslnou tečkou za rokem, na nějž by celá země nejraději zapomněla, byla čísla Českého statistického úřadu. Ukázala, že rok 2020 se do historie země zapsalnejvyšším počtem zemřelých za posledních sedm desetiletí.
A právě Zlínský kraj zaznamenal 7 784 úmrtí, což je nejvyšší meziroční nárůst. Oproti „necovidovému“ roku 2019 přibylo skoro o čtvrtinu více mrtvých. Je to dáno nejen tím, že kraj má dlouhodobě nejstarší populaci v republice, ale právě také epidemií nového viru.
V proočkovaných domovech klesla nemocnost
První světélko optimismu přinesl první týden nového roku, v němž Zlínský kraj začal s očkováním proti covidu. Vakcínu firmy Pfizer/Biontech dostal jako první primář kardiologického oddělení zlínské nemocnice Zdeněk Coufal a poté následovali další zdravotníci, později klienti a zaměstnanci domovů pro seniory a senioři starší 80 let.
V polovině února byla tato zařízení téměř proočkovaná, a to i druhou dávkou vakcíny. Výrazně se tak snížila nemocnost.
V současnosti očkují nejstarší a nejrizikovější obyvatele i praktičtí lékaři, v čemž byl region průkopníkem. Hejtmanství už také plánuje zřízení sítě očkovacích center ve městech a hejtman Holiš naznačil, že v dubnu by do regionu mělo proudit 10 tisíc dávek vakcíny denně.
Odborníci přitom zdůrazňují, že právě očkování je jediným řešením současné situace. Ani rok od začátku covidové pandemie ve Zlínském kraji však nikdo netuší, jak dlouho ještě potrvá návrat do normálu. A co víc, zda bude vůbec možný.
