Sobota 25. června 2022, svátek má Ivan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 25. června 2022 Ivan

Musím se učit svůj text, říká spisovatel, který v divadle hraje sám sebe

  19:23
Knihu Osobní poplach psal zlínský spisovatel Josef Holcman 27 let. Historky svého strýce, řezníka Josefa Slováka, jehož příběh vypraví, si zapisoval ještě za socialismu jen tak pro sebe do šuplíku. Teď jeho hrdinové ožívají i na jevišti. Městské divadlo Zlín totiž připravilo jejich dramatizaci a sám autor v ní vystupuje.

Ve hře hraje Josef Holcman sám sebe. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

„Já tam nehraju, já tam existuju, dýchám, poslouchám a cituju z knížky sebe, strýca Jožku nebo jiné hrdiny,“ říká Holcman. „Je to paradoxní situace. Původní text jsem napsal já, ale musím se ho učit. A kolikrát si říkám: Který vůl toto napsal,“ směje se rodák z obce Skoronice nedaleko Kyjova a dlouholetý zlínský soudce. Představení mělo premiéru o víkendu.

Jak se dá na jeviště převést kniha, jejíž děj je rozprostřen přes desítky let, která je plná zvyků, obyčejů, tradic a v níž velkou roli hraje místo, kde se odehrává, vztah k rodné půdě a vínu?
Každý, kdo se zajímá o literaturu, si po prvním přečtení musí říct, že je to na jeviště nepřevoditelné. Zvolil jsem kompozici, kterou jsem nikdy nikde neviděl. První část románu vyprávím já od svého narození po smrt strýca Jožky, druhou část strýc Jožka od své smrti ke svému narození. Na divadle se ty časové odstupy let těžko znázorňují. Já jsem ale věděl, že tento příběh pro divadlo je. Když dramatik Karel Steigerwald dokázal z mé povídkové knížky Cena facky udělat inscenaci pro Slovácké divadlo, proč by Břeťa Rychlík nedokázal totéž z Osobního poplachu pro Městské divadlo?

Fotogalerie

Takže když vám Břetislav Rychlík zavolal, že chce Osobní poplach zdramatizovat, nebyl jste překvapený?
Nebyl. Přečetl si to před čtyřmi a půl rokem u moře v Chorvatsku a hned mi volal, že by to chtěl dát na jeviště. On má k těm věcem jiný vztah než běžný čtenář. Břeťa je Veselan, ale zná rituály a obyčeje i na Dolňácku ve Skoronicích a v Kyjově. Měl jsem jistotu, že příběhu rozumí a objevil v něm věci, které patří do každého dobrého divadla – lásku, smrt i narození, které je v této knížce převtělené do touhy po narození dítěte.

Jaké je to pro vás jako autora, když vidíte své postavy živé na jevišti, ale vypadají jinak, než jak si je pamatujete?
Člověk se musí odpárat od reality. Divadelní režisér J. A. Pitínský řekl, že divadlo má opačné pohyby a záměry než realita. Proto je potřeba se odpárat a popsané skutečnosti prohnat koštýřem imaginace tak, aby diváka trefily mezi oči. Aby si řekl: to je můj příběh, to popisuje i moje životní eskapády. To šlo z knížky vybrat a to také dramatik Rychlík vybral.

Co z knihy ve hře zdůraznil?
Břetislav říkal, že tomu chce dát vyšší smysl, ale já nevím... Ve hře je kromě už zmíněných témat silné téma vykořeněnosti vesnic naší doby, která byla drasticky zahájena v 50. letech. Tehdy byli sedláci a jejich dvory zlikvidováni fyzicky, materiálně. V 70. letech se pokračovalo v narušení identity vesnického společenství psychicky, mentálně. Dědina se zakrmila, dotovaná jednotná zemědělská družstva prosperovala a pomalu se z toho ukrajovaly jednotlivé zvyky, obyčeje a tradice jdoucí s liturgickým a hospodářským rokem. Život člověka by neměl být jen zmuchlanou úsečkou, ale měl by jít v kruhu, a když to nejde, tak po spirále, na které jsou zasukované body v podobě svátků, slavností, obřadů.

Jaké máte na mysli?
Když jdete po té spirále, potkáte křtiny, narozeniny, pohřby, hospodářské záležitosti, jako je vinobraní, dožínky, ale i poutě, hody, fašanky. Fašank, to je fenomenální zvyk. Ve Strání mají díky němu čtyři dny svobodu, mohou se převtělovat do masek, být za někoho jiného. Mají možnost zbavit se identity zavšivené běžnými starostmi. A to mají lidé strašně rádi. Toto téma v té inscenaci bude. Myslím si, že je důležité, aby si lidé uvědomili sílu tradic a drželi je.

Proč? Nejsou už tradice, zvyky, obyčeje zastaralé, přežité?
Každý psycholog a psychiatr vám řekne, že kromě zdraví jsou v životě lidském nejdůležitější rituály. Proč lidé nosili děti ke křtu? Proč svatba byla velká událost? Proč lidé vyprovázeli nebožtíka z domu do kostela a z kostela na hřbitov? Protože emoce, podání ruky, umí mírnit žal a rituály povyšují naši radost do nějaké vyšší formy, dávají životu vyšší smysl. Dobře víme, jak těžký měli naši předci život, co všechno museli přečkat a vyvzdorovat. A rituály, kromě pomníčku na hřbitově, je to jediné, co po nich zbylo.

Takové přemítání dnes ale není moc populární. Lidé spíše žijí okamžikem. Nevyčítají vám kamarádi a rodina, že jste moc zahleděný do minulosti?
To víte, že ano! I mně někteří lidé říkají: Žij okamžikem a pořádně si to užij! Já to slovo „užij“ úplně nesnáším. Člověk, aby si něco užil, musí o tom hodně vědět, jak to bývalo a jak to má být. Například když mají být hody nebo dožínky, tak celá vesnice žije přípravami. Mladí chystají koně, ženy žehlí kroje, chlapi čistí víno, aby se mohlo oslavit, že je úroda pod střechou, že povinnosti jsou srandou a sranda povinností.

Josef Holcman

  • Narodil se v roce 1952 v Kyjově, vyrůstal ve Skoronicích.
  • Vystudoval právnickou fakultu brněnské univerzity a působil jako notář v Hodoníně. Od roku 1978 žije ve Zlíně, kde pracoval jako soudce.
  • Hrál divadlo na Malé scéně a už dříve spolupracoval s Městským divadlem Zlín, které nyní připravilo dramatizaci jeho románu Osobní poplach.
  • Vypráví v něm silný příběh svého strýce, řezníka Jožky Slováka, rodáka z horňácké Velké nad Veličkou, furianta, provokatéra, vzdělance samouka, mistra estetika a surového humanisty, přesto chlapa věrného navzdory krutému osudu jedné životní lásce. Osudu i dobovým poměrům zvaným komunismus. Tomu se mistr řeznický brání humorem, drzostí, absurdními situacemi vyvolanými neodolatelnou touhou po společnosti a sklence alkoholu, rozčiluje lidi, stejně jako je dokáže nadchnout, a baví se situacemi, které mají v sobě proletářskou poezii.
  • Premiéru Osobního poplachu uvedlo Městské divadlo Zlín v sobotu. Režie se ujal Břetislav Rychlík, hlavní roli řezníka Slováka svěřil herci Zdeňku Julinovi. Hudba je dílem Jiřího Pavlici, scénu vytvořil Jan Štěpánek, kostýmy Markéta Sládečková Oslzlá.

Vraťme se ještě k divadelní inscenaci. Jak se herci Zdeňku Julinovi podařilo vystihnout vašeho strýce?
Zdeňka Julinu jsem měl v hlavě od začátku. Před čtyřiceti lety jsme spolu hráli na Malé scéně v několika inscenacích. Je to živočišný typ herce se smyslem pro inteligentní humor. Má obrovské množství nápadů a režisér Rychlík většinu z nich bere. Dává do role kus sebe, ostatně jako řada dalších herců. Je to celý strýc Slovák. Pohybuje se stejně jako on – trochu jako ve snách, trochu tanečním krokem. Bojuje proti všem, proti normalizační době i proti těm, kdo to s ním myslí dobře, tedy s manželkou a švagrovou, a nakonec i sám se sebou.

Čtenářům a nyní také divákům hodně otevíráte své soukromí. Jak jste k takovému rozhodnutí dospěl?
Od roku 1975 jsem dělal notáře a poté desítky let soudce ve Zlíně. Když posloucháte ty tisíce lidských osudů a nasajete je, tak je pak zase musíte ze sebe nějakým způsobem dostat. Pro mě se tímto způsobem stalo psaní. Když jsem si začal zapisovat historky strýca Jožky, můj otec je označoval za výplody choromyslného hospodského mozku. A já jsem si je stejně po večerech ťukal do psacího stroje značky Zeta.

Když jste knihu v roce 2015 vydal, setkával jste se pak s ohlasy, že tak, jak něco popisujete, to nebylo?
Přesně takové jsem dostával. Ale mně to nevadí. To říká i moje žena, že to tak nebylo. Nikdy jsem však neměl ve Skoronicích žádnou besedu ani čtení. To bych si netroufl. Ale už ve své první knížce Týden co týden jsem se snažil nikoho nepohanět, chtěl jsem oslavit práci a rituály prostých, obyčejných lidí. Když tam bylo něco choulostivého, raději jsem změnil jméno.

Nechtěl jste, aby inscenace vznikla ve Slováckém divadle? Přece jen tématem by k němu měla blíže.
Nechtěl. Ale ne že bych nechtěl mít hru v Uherském Hradišti, dá-li Pán Bůh ještě pro ně něco udělám. Jen je mně sympatická snaha zlínského divadla zařazovat na repertoár regionální témata. Na prknech ožili inženýři Hanzelka a Zikmund, Baťové, inscenovali tady Zvlčení od Tondy Bajaji a řadu dalších věcí, vlastně před pár lety i moji knihu Sváry, kterou zdramatizovali pod názvem Poletíme, slavná soudní stolice, poletíme. Ta místní stopa, to je veskrze sympatická snaha. Čím může regionální divadlo upoutat celostátně? Čím může přesáhnout region? Přece tím, co je pro něj specifické.

Máte jako autor představu, co si má divák z inscenace Osobního poplachu odnést? Co by v ní měl objevit?
Kterýsi velký český divadelní režisér říkal, že jakmile autor začne myslet do diváka, tak všechno jde do kytek. Takže žádná taková očekávání nemám. Nechci dávat žádné poselství, moralizovat nebo diváky umravňovat. Divadlo musí uhrát silné téma tak, jak ho zpracoval režisér Rychlík a jeho opora, dramaturg Vladimír Fekar, a v neposlední řadě herci. Nebo i Jura Pavlica, originální muzikant, který pracuje s folklorem jako s inspiračním zdrojem, a Markéta Sládečková Oslzlá s Honzou Štěpánkem, kteří stvořili výtvarnou stránku inscenace. Divadlo je stylizace, což se tady projevuje ve scéně, kostýmech, hudbě i gestech, a přesto tato stylizace drží a zvýrazňuje charakter doby, regionu i skutků jeho obyvatel.

Autor:
  • Nejčtenější

Akce! iDNES Premium na 3 měsíce za 1 Kč a šance na 50 tisíc na paliva k tomu

Čtení na celé léto za jedinou korunu nabízí akční nabídka na vstup do iDNES Premium. Všichni noví uživatelé, kteří si...

Karlovy Vary bez extraligy? Majitel klubu uvažuje o prodeji licence

Extraligová budoucnost Karlových Varů je nejistá. Majitel klubu Karel Holoubek připustil možnost, že by Západočeši...

Kanonýr z Hané stál Spartu majlant. Po vicemistrovi světa Silném pojmenují stadion

Jednou na dopolední utkání zaspal a vyděšení funkcionáři Sparty Praha ho museli přijet vzbudit. Josef Silný si doma...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pro STAN v regionu je to katastrofa, říká o korupční kauze zlínský politolog

Hnutí Starostů a nezávislých (STAN) vzniklo před lety ve Zlínském kraji. Odtud dodnes jsou jeho hlavní tváře, zejména...

Obsluha kasina si nechávala část výher, za pět měsíců měla půl milionu

Víc než půl milionu korun zpronevěřila osmatřicetiletá žena z obce poblíž Zlína, když si jako obsluha kasina nechávala...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Stavba kulturního centra se zastavila, Rožnov i firma o důvodech mlčí

Staveniště nového kulturního centra v Rožnově pod Radhoštěm zůstane nadále opuštěné. Dělníci z něj odešli poté, co...

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte

Premium Hloupí lidé patří ekonomicky k nejnebezpečnějším. Za hloupé je třeba považovat ty, kteří škodí druhým i sobě samým. V...

  • Další z rubriky

STAN prověří i lidi v městských firmách, kvůli kontaktům s Redlem

Opoziční hnutí Zlín 21 vyzvalo na zasedání zlínského zastupitelstva městskou radu a hnutí Starostové a nezávislí, aby...

Zlín zprovoznil jednodušší webové stránky, slibuje i Portál občana

Zlínská radnice zprovoznila nové webové stránky, které by měly být pro uživatele přístupnější a jednodušší. Do půl roku...

Začíná léto a nemocnice potřebují k operacím větší zásoby krve

Nemocnice Zlínského kraje se aktuálně potýkají s nedostatkem krve. Oba prázdninové měsíce patří kvůli zvýšenému počtu...

Těžba štěrkopísku u úřadu opět prošla. Vodu budeme bránit dál, zní z obcí

Český báňský úřad zamítl odvolání obcí a znovu potvrdil dobývací prostor pro těžbu štěrkopísku v katastru Uherského...

eMimino si objednalo jídlo od Family Marketu. Co jste si všechno uvařili?
eMimino si objednalo jídlo od Family Marketu. Co jste si všechno uvařili?

10 testerek z eMimina otestovalo v průběhu května služby českého specialisty na kvalitní mrazené produkty Family Market. Byly spokojené s...

Agáta Hanychová chodí s Jaromírem Soukupem

Bývalá modelka a moderátorka Agáta Hanychová (37) má po nedávném rozchodu se slovenským lékařem Andrejem Nikovem nový...

Aerolinky ruší tisíce prázdninových letů. Pilot vysvětluje proč

Tisíce zrušených letů, mnohahodinové fronty, vyčerpaný personál ostřelovaný výpověďmi. Současné letectví je v těžké...

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Největší turistické lodě na světě vůbec nevyplují, jedna zamíří do šrotu

Největší turistická loď Global Dream z dílny německé společnosti MV Werften vůbec nevypluje a míří do šrotu, druhá je...

RECENZE: Koncert Guns N’Roses táhl ke dnu falešně kňourající Axl

Jít na koncert kapely Guns N’Roses je jako sázka do loterie. Na instrumentální výkony se můžete spolehnout, ale co se...