Inscenaci spolu s režisérem Jurajem Augustínem připravila dramaturgyně Kateřina Menclerová. Využili překlad Milana Dvořáka z roku 1999.
„Puškinův román obsahuje minimum přímé řeči. Proto Kateřina Menclerová musela dialogy vytvořit,“ popsal úpravy textu režisér.
Základem inscenace stále zůstává velký příběh lásky. „Náš příběh je ale trochu obecnější. Hledáme styčné plochy se současností,“ naznačila Menclerová.
Verše znějí z jeviště po celou dobu inscenace a sami tvůrci očekávají, jak je diváci přijmou.
„Často jsou na poslech jednodušší než volný text, i když to tak na první pohled nevypadá. Ale mají své zákonitosti, a když se s nimi dobře pracuje, je výsledek výborný,“ uvedl režisér.
V hlavní roli nováček souboru
Kostýmy pocházejí z dílny Markéty Oslzlé Sládečkové, autorem scény je architekt Svatopluk Sládeček.
„Používáme čtyři dlouhé šedé prahy, které se posunují během inscenace dopředu. Vycházeli jsme z velké ruské krajiny, proto jsme volili tyto horizontály a různou hloubku,“ dodal Augustín.
Hlavní roli svěřil nováčkovi souboru Vojtěchu Johaníkovi z Uherského Hradiště.
„Musel jsem se naučit vnímat city chladněji a víc strojovitě,“ řekl mladý herec.
Taťánu Larinovou ztvární Markéta Kalužíková, Vladimíra Lenského pak Tomáš David. Diváci dále uvidí Marii Vančurovou, Romanu Julinovou nebo Gustava Řezníčka.
