Ještě před rokem by areál v těsné blízkosti rymické tvrze neměl čím zaujmout. Tři navzájem spojené rozpadající se podlouhlé budovy. Nic, co by připomínalo historicky hodnotnou památku. Spíše jen opuštěné socialistické družstvo ponechané vlastnímu osudu.
Teď to tady vypadá docela jinak: objekty začínají znovu zářit, pohybují se tu dělníci a stavební technika a celému hospodářskému dvoru se vrací kouzlo dávných časů. Už brzy se stane srdcem výjimečného rymického muzea v přírodě. Lákadlem pro turisty i důležitým zázemím Muzea Kroměřížska, které památky v obci nedaleko Holešova spravuje.
„Rymice jsou pro nás zásadní. Muzeum dělalo v areálu hospodářského dvora některé úpravy už v osmdesátých letech, ale kvůli nedostatku peněz se tehdejší plány nepodařilo dotáhnout,“ vysvětluje ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.
Na hospodářských staveních se výrazně podepsalo, že za minulého režimu sloužila jednotnému zemědělskému družstvu. Po revoluci pak zůstala v havarijním stavu. Když před několika lety začala padat střecha jedné z budov, byl nejvyšší čas zasáhnout.
„Naštěstí se podařilo získat evropskou dotaci, bez níž bychom se do takového projektu nemohli pustit,“ vysvětluje ředitelka.
Práce, které vyjdou na víc než 129 milionů korun, jsou zhruba v polovině. Stavební firma tu skončí na podzim příštího roku, pak se začne s vybavováním interiérů. Návštěvníkům se zrekonstruované prostory otevřou na začátku sezony v roce 2022.
Stavbaři v první fázi udělali statické zabezpečení budov a nyní pracují na prostorech, které bude využívat muzeum. Místa, kde se ještě před pár desítkami let tísnil u koryt dobytek, se tak postupně mění ve velké otevřené depozitáře a výstavní prostory.
„Při rekonstrukci respektujeme dobovost. Otvory oken, dveří, použité materiály i barevné řešení konzultujeme s památkovou péčí,“ popsal stavbyvedoucí z holešovské společnosti RAPOS Radim Barták.
Objekt podle něj nebyl odkanalizovaný a trpěl na značnou vlhkost, po opravách však bude vhodný k užívání.
Změn se dočká i nádvoří mezi budovami. „Také tady počítáme s použitím dobových materiálů. Vzniknou mlatové a žulové komunikace, zatravněné odpočinkové zóny a doplňková zeleň,“ informoval Barták.
Místní není jen větrný mlýn
Ve vnitřku tří budov spojených ve tvaru písmene U budou velké otevřené prostory. Jeden z objektů vytvoří zázemí pro etnografický depozitář, v němž budou uloženy i některé velké historické stroje.
„Ze zemědělských strojů to budou například mlátičky, fukary, pluhy, žebřiňáky, secí stroje,“ přiblížila projektová manažerka muzea Petra Smetánková. Tyto exponáty jsou dosud provizorně uložené v objektu staré konírny.
V další části budou mít zázemí archeologové – přemístí se sem artefakty nalezené při výzkumech, vzniknou nová pracoviště.
„Pro muzeum to bude ohromná úleva, protože aktuálně máme zhruba dva tisíce banánových krabic s archeologickými nálezy uložených v Olomouci, kde za to platíme nájem,“ zmínila Miláčková.
Zatímco depozitáře budou sloužit pro uchování sbírkových předmětů a nebudou přístupné veřejnosti, návštěvníkům bude určena prostřední část areálu. Vznikne zde zázemí, kde budou moci lidé čekat na prohlídkové trasy, součástí bude informační kiosek a k vidění bude i stálá expozice Od klásku ke kvásku.
Cílem je, aby celý areál navazoval na ostatní rymické památky a odkazoval na poutavé příběhy z běžného života našich předků. Přestože totiž rymické muzeum v přírodě není tak známé jako například to v Rožnově pod Radhoštěm, je svým způsobem unikátní.
„Rymice jsou výjimečné v tom, že takřka všechny stavby zůstaly na svých původních místech. Nejsou sem převezené odjinud, jako je tomu například právě v Rožnově,“ vyzdvihuje ředitelka muzea. „Jedinou výjimkou je větrný mlýn, který sem byl přesunut z nedalekých Bořenovic.“
Zdejší budovy mají navíc zajímavou historii. Zatímco původně barokní areál hospodářského dvora je z 18. století, přilehlá tvrz tu stála už na začátku 16. století. Jeden z jejích nejznámějších majitelů byl Albrecht z Valdštejna, který jej získal sňatkem s Lukrécií Nekšovou z Landeku. Od poloviny 17. století vlastnili rymické panství po 120 let olomoučtí jezuité, poté se majitelé z řad šlechty střídali.
„Je tu krásně vidět, jak tehdejší vrchnost na Moravě hospodařila. Nešlo jen o dvůr a tvrz, ale byla tu například i sýpka či palírna. Ve tvrzi v 19. století začal fungovat cukrovar se silem, sklepy sloužily jako sklad zeleniny,“ líčí Miláčková.
Sýpku opraví obec
Starobylou atmosféru dotváří i několik původních chaloupek z přelomu 18. a 19. století, které jsou rozesety po okolí. Čtyři z nich jsou součástí vesnické památkové rezervace, včetně někdejší panské kovárny se zahradou věnovanou tématu včel.
Celý komplex muzeum využívá i pro nejrůznější školní programy, které se mimo historii věnují právě například včelám či bylinkám.
„Výhodou je, že se naučné programy mohou odehrávat venku, což je vhodné zejména při současné epidemické situaci. A věříme, že po rekonstrukci budeme těch programů moct nabídnout víc,“ dodává ředitelka.
V těsné blízkosti tvrze zůstává ještě jedna zchátralá budova. Někdejší sýpka, již má ve vlastnictví obec, se však v dohledné době také dočká rekonstrukce.
„Příští rok budeme mít projektovou dokumentaci, rádi bychom, aby tu vznikl multifunkční kulturní sál a zázemí pro nejrůznější společenské aktivity,“ plánuje starosta Rymic Martin Bartík.
Ten si pochvaluje už současnou opravu muzejních prostor, výrazně podle něj zkrášlí centrum obce a pomůže do Rymic dostat více návštěvníků.
