Jak dlouho a do jaké podoby, to netuší ani 74letý senior, jenž s výrobou začal už před devíti lety a navzdory rozměrům betléma mu stále přibývají nápady na další dodělávky.
„Možná tu konstrukci nakonec ještě povytáhnu a přidám patro,“ uvažuje autor, jenž musel umístění svého díla už několikrát měnit. Naposled pro něj získal prostory v bývalé kuchyni někdejší rudické malotřídky.
Především velké rozměry jsou důvodem, proč výjimečný betlém není k vidění na žádné z jejich početných výstav. „Dříve jsem konstrukci rychle rozebíral a základní část s Jezulátkem v jeslích půjčoval na vánoční svátky do kostela, ale to dnes už nejde,“ vysvětluje amatérský řezbář.
Jeho betlém má dnes už čtyři části a složit všechny dohromady zabere bezmála celý den. „Když chce někdo betlém vidět, vyhovíme mu. Otevírací dobu sice nemáme, ale pokud se zájemce ozve na můj nebo obecní telefon den nebo dva před příjezdem, čas si domluvíme,“ upozornil Vysloužil.
 |
O návštěvníky v opuštěné škole nemá nouzi, což potvrzují stále přibývající děkovná slova chvály v knize hostů. Byli mezi nimi lidé z celé republiky a rovněž turisté z Austrálie a několika evropských zemí. Lidem imponuje jednoduchost postav vytvořených bez příkras jen v přírodní barvě dřeva, které konzervuje teakovým olejem. Autor používá několik druhů dřeva, nejčastěji lipové a třešňové, pro větší plochy volí dřevo smrkové.
I když betlém pohání důmyslná mechanika, na 150 postav dávají do pohybu čtyři elektromotory z automobilových stěračů, dřevěné řetězy a nechybí ani zvukový doprovod v podobě kukání kukačky či odbíjení kostelních zvonů, Vysloužil k tomu nepotřeboval jediný technický výkres.
„Tvořím všechno z hlavy, včetně postav, které vyřezávám obyčejnými, jen trochu upravenými kapesními noži. Tomu se zkrátka říká lidová tvořivost,“ vtipkuje muž, který je původem strojař.
Mimochodem, pro Rudice vyrobil i tři nepřehlédnutelné dřevěné kříže, návštěvníci místního kostela obdivují jeho korpus oltáře. „Práce se dřevem mě baví, ale pracuju s ním jen od října do března, pak už se věnuju dalšímu koníčku,“ říká řezbář.
Betlémář se zálibou v silných motorkách
Kromě betléma udivuje i zálibou v motorkách. Navzdory svému pokročilému věku si pravidelně užívá jízdu na silné yamaze. Při svých cestách za rodiči do Čech nikdy nezapomene na prohlídku Proboštova betléma v Třebechovicích. „Je to můj nedostižný vzor, velká srdeční záležitost. Už mě tam všichni znají,“ usmívá se. Dřevěné řetězy jeho betlému jsou kopií těch z Třebechovic. „Okoukal jsem je a vyrobil,“ prohodil.
Vysloužilův betlém zobrazuje kromě klasických biblických výjevů běžný život na malé obci. Nechybí zobrazení zabijačky, svatby, pohřebního průvodu, fašankové obchůzky či tradice pochovávání basy na konci masopustu. Tvůrce si osobně nejvíc cení poslední, čtvrté části. Největší kus práce na ní odvedl loni při pandemii koronaviru.
„Co se mi vážně podařilo, na co se rád a často dívám, je světnice s tetkou, která peče husu. Kousek vedle ní leží dítě v kolébce, poblíž stojí tkalcovský stav a další tetina pracuje s kolovrátkem,“ popsal.
Menší dílo Jana Vysloužila, jenž letos získal od Zlínského kraje cenu Mistr tradiční rukodělné výroby, bude v novém roce součástí sbírky Slováckého muzea v Uherském Hradišti.
„Přesvědčovali mě na výrobu malého betléma, ale já nevyřezávám na prodej ani pro peníze. Nakonec jsem souhlasil se zobrazením několika řemesel, která muzeu daruju. Takže do jara, než nasednu zase na yamahu, to chci mít hotovo,“ dodal amatérský řezbář.
