V roce 1928 získal Jaroslav Skobla na olympiádě v Amsterdamu, odkud je fotografie, bronz. O čtyři roky později v Los Angeles vyhrál. | foto: commons.wikimedia.orgCreative Commons

Cestu na olympiádu zaplatili strážníkovi kolegové, z Ameriky přivezl zlato

  • 4
Byl to jeho velký sen, peníze na jeho splnění však neměl ani stát, ani sportovní organizace. Nakonec se strážníkovi Jaroslavu Skoblovi složili v roce 1932 na cestu do Los Angeles jeho kolegové. Do Ameriky jel a vyhrál zlatou medaili. Silák zemřel před šedesáti lety, 22. listopadu 1959, připomíná magazín 5plus2.

Píše se rok 1932 a svět prožívá dopady velké hospodářské krize. Peníze nemá skoro nikdo, ani sportovci. Jenže americké město Los Angeles připravuje olympijské hry, na které chce vyrazit i československá výprava. Obzvláště městský strážník Jaroslav Skobla, vzpěrač, který si z poslední olympiády v Amsterdamu odvezl bronz. Čtyři roky nesní o ničem jiném, než vrátit se, zabojovat a tentokrát získat zlato.

Los Angeles je ovšem pro rodilého Pražana jako cesta na jinou planetu. Kromě toho doprava stojí nepředstavitelné peníze. Kde je však vzít, teď, v době největší hospodářské krize, kdy tisíce dělníků na ulicích nemají ani vindru, doslova žebrají o polévku ve veřejných jídelnách a legendární Werich s Voskovcem připravují slavný film o bídě Hej rup?

„Budu se s olympiádou asi muset rozloučit,“ posteskne si tehdy třiatřicetiletý Skobla kolegovi na obchůzce. Jenže kamarád už ví, jak parťáka na nejskvělejší sportovní akci světa dostat. Hned příští den volá, promlouvá, píše dopisy a všelijak uhání každého strážníka, řidiče a dokonce i detektivy a vyšetřovatele, co jich jen bezpečnostní sbor má. „Dejte Skoblovi na cestu pár kaček,“ žádá je a oni mu vyhoví. Skoblu podpoří a jede se.

Úplně stejný problém má i další vzpěrač, Václav Pšenička, v době olympiády zaměstnanec pražských Elektrických podniků. I jemu kolegové, zaměstnanci a správní rada přispěli, a tak jede také. Podobně sháněl finance i zbytek výpravy, zápasníci a atleti, nakonec se jich do Spojených států vydalo sedm. A nejen Československá republika, problém dostat své sportovce do soutěže měla celá Evropa i další země.

Silák odmala

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Jaroslavu Skoblovi se vysněná cesta nakonec vyplnila. Bylo to dobře, silou oplýval rodák z pražské čtvrti Košíře už odmala. Již ve 13 letech se holedbal, že v kolečku uveze rovnou stovku cihel. A také že ano. Později se vrhl na zápas, ke vzpírání se dostal kvůli nevinné sázce. Kolegové ze svazu ho hecovali, zda zdvihne 90kilovou činku. Skobla úkol překonal s výjimečnou lehkostí a do vzpírání se brzy zamiloval.

Soutěžil, vyhrával a svůj triumf získal právě na vytoužených hrách v Los Angeles, kde vybojoval v kategorii nad 82,5 kilogramu zlato. Kolega Pšenička slavil stříbro. Úspěšné sportovce vítaly v Praze na Staroměstském náměstí davy. „Otec měl pod postelí velký černý kufr, se kterým cestoval po světě – v něm měl schovány medaile. Mohl jsem si s nimi hrát, jen tu zlatou mi vždycky bral z rukou,“ vyprávěl syn Jiří Skobla, který získal po otci sílu. Také on se na olympiádě hrdě postavil na stupeň vítězů, v roce 1956 v Melbourne získal ve vrhu koulí bronz.

Jeho otec pracoval po válce jako účetní a také si přivydělával na Pankráci v hospodě coby vyhazovač. Ještě v 50. letech přemýšlel o návratu na závody. V roce 1960 zemřel na rakovinu plic. Syn Jiří skonal také velmi brzy, ve 48 letech, na rakovinu jater. Experti tvrdí, že si nemoc přivodil pojídáním anabolik pro lepší tvorbu svalů.