Hannibalovi pomohli sloni s překvapivým přechodem Alp v druhé punské válce, ale jejich služeb využívala i víc než devatenáct století poté japonská armáda i spojenecké síly. Jízdní kavalerie byla po staletí mocnou vojenskou složkou v Evropě i Asii, koně měli své místo ve vojscích rytířských armád i mongolských dobyvatelů. Zejména pro přechody pouští používali ještě ve druhé světové válce vojáci velbloudy, pro transporty těžkých břemen pak v oblastech, kudy nemohla projet technika, muly či dobytek.
Zvířata ale armády využívaly i mnohem vynalézavějším a mnohdy zcela nehumánním způsobem než jen jako dopravní prostředky. Nebo se o to přinejmenším snažily.
Detekovali nepřítele a miny. Zabíjeli též?
Pro první příklad nepůjdeme daleko, zůstaneme ve vodě u chytrých savců. Americká armáda s nimi začala pracovat v šedesátých letech, vyhlédla si je zejména kvůli jejich citlivému biologickému sonaru a školí je především pro vyhledávání nepřátelských potápěčů a min. Popírá, že by je používala jako kamikadze. Bývalý neurofyziolog americké armády Michael Greenwood však tvrdil, že například během války ve Vietnamu Američané nasadili delfíny, kteří byli vycvičeni na zabíjení nepřátelských plavců injekcí kysličníku uhličitého, zabít tak měli na čtyřicet příslušníků Vietkongu a omylem též dva americké vojáky.
Pro roli zabijáků delfíny trénovala i sovětská armáda, po návštěvě sevastopolského sídla programu pro vojenský výcvik delfínů to dosvědčil Doug Cartlidge z Evropské organizace na ochranu kytovců. Delfíni byli podle jeho slov například shazováni do moře z helikoptér z patnáctimetrové výšky nebo spouštěni až ze tří kilometrů na padácích. A i on si je jistý, že k zabíjení zneužívala citlivé altruistické savce též druhá strana barikády vystavěné studenou válkou. "Američané to vždy popírali. Já jsem se však setkal a mluvil s cvičiteli, kteří potvrdili, že zabijácké delfíny používali," uvedl.
O nasazení delfínů se psalo například během války v Iráku nebo při hurikánu Katrina v roce 2007. Tehdy se mělo do mořského zálivu ztratit z amerického střediska dvaatřicet delfínů vycvičených na likvidaci teroristických potápěčů a vybavených toxickými šipkami. "Obávám se, že je učili střílet na potápěče v neoprenech, kteří simulovali při tréninku teroristy. Pokud delfíni zamění potápěče či windsurfery za špehy či sebevražedné atentátníky a pokud mají speciální postroj s toxickými šipkami, mohou vystřelit," cituje list The Guardian odborníka Leo Sheridana.
Nevládní organizace tvrdí, že tvrdé výcvikové programy stály spoustu delfínů v někdejším Sovětském svazu i v Americe život. Nevyhovující podmínky pak vedly k prodeji ruských delfínů vycvičených k zabíjení do Iránu. "Jsem připravený jít k Alláhovi či k samotnému ďáblovi, jen pokud se budou mít má zvířata dobře," uvedl k odchodu do diktátorského režimu cvičitel delfínů, který neměl po ukončení vojenského programu na péči o své svěřence peníze. Delfíni byli cvičeni v kamikadze útocích, sestřelování potápěčů speciální harpunou, uměli nepřítele odvléci na souš.
Zajati lachtanem
Delfíni nejsou jediní mořští obyvatelé, které státy unesly a rekrutovaly do armád. Sovětská armáda udělala žoldáky například z běluh, americký vojenský program pracuje již léta s lachtany kalifornskými. Sice nemají výkonný sonar jako jejich kolegové, zato se chlubí výjimečným zrakem ve špatných podmínkách a disponují systémem echolokace. Jinými slovy, nepřátelský potápěč se před nimi neukryje ani v té nejhlubší a nejkalnější vodě.
Podle listu USA Today nesou armádní lachtani v tlamě jakousi sponu, kterou umí nepříteli v mžiku připnout na nohu. Je k ní připojeno lano, jímž zajatého plavce posádka lodi vytáhne na palubu. "Lachtan připlave a odplave během sekundy," pochvaluje si mluvčí programu americké armády pro práci s mořskými savci Tom LaPuzza, "co se děje, si uvědomíte, až když budete mít svorku připnutou k noze."
V roce 2007 dala podle Wikipedie americká armáda na výzkum využití zvířat jako zbraní a jejich výcvik čtrnáct milionů dolarů.
Živé bomby
Byl jich plný Texas, v jeho jeskyních jich přebývaly celé miliony, unesou velký náklad, nejsou nároční na potravu a létají v noci, zatímco za světla se skrývají v objektech. Netopýři tadaridy guánové byli ideální. Proto si americká armáda vybrala právě je.
Ten nápad dostal jistý zubař: co takhle využít netopýry jako nosiče bomb? Vybavit je náložemi, vypustit je nad nepřátelským územím, počkat, až si najdou skrýše v domech a v jeden moment je poté odpálit, ke zděšení obyvatel? Protože byl autor myšlenky shodou okolností přítelem ženy amerického prezidenta Eleanor Rooseveltové, jeho idea nezapadla. V roce 1942 ji schválil sám prezident.
Netopýry měl nad oblast donést speciální kontejner na padáku, pojmout jich měl přes tisíc. Každý z nich nesl zařízení s napalmem. Po explozi by region uvrhly do paniky tisíce požárů. Jako nejvhodnější destinaci vybrala armáda Japonsko, pyšnilo se objekty z bambusu a papíru. Hořely by jedna dvě.
Bombardéry B-24 měly nad průmyslová města u Osaky dopravit přes jeden milion netopýrků, každý z nich by měl v batůžku sedmnácti či osmadvacetigramovou nálož. Armáda do projektu investovala dva miliony dolarů a pokusy byly povzbudivé. "Představte si, že v okruhu o průměru čtyřiceti mil vzplanou simultánně tisíce požárů, každá shozená bomba založí jeden. Japonsko by bylo zdevastované, a to za minimálních ztrát na životech," snil autor projektu.
Jeho vize však nedošla naplnění. Když námořní admirál Ernest J. King zjistil, že projekt nebude připraven dříve než v polovině roku 1945, zastavil ho. Přednost dostaly atomové bomby. A ty zabíjely.
Jako živé zapálené pochodně zvířata zneužívali, primitivnějším způsobem, ale se stejnou brutalitou čínští vojáci za rané dynastie Song už v devátém století našeho letopočtu. Za bojů mezi rebely a císařskou armádou bojovníci obalovali slámou opice, namáčeli je do oleje a zapálené je posílali mezi stany nepřátelského vojska.
Tank vs. pes
Dalším zvířetem, které se stalo obětí válečných konfliktů, byl pes. I ten měl za úkol stát se nosičem výbušnin. Původně se sovětská armáda snažila psy naučit, aby bombu odložili na určené místo, aby poté byla odpálena časovým spínačem nebo na dálku, kvůli neúspěchům se jim však vojáci rozhodli úkol zjednodušit. Byl to danajský dar, psi na to měli doplácet svými životy. Bomby měly vybuchnout přímo na nich.
Experimenty gradovaly v letech 1941 až 1942, psi měli podle plánů kosit nacistické tanky. Věc se však nedařila, psi nereagovali tak, jak měli. Protože vojáci při výcviku používali sovětské tanky na naftu, psi si zapamatovali jejich zápach, a při ostrém nasazení proto hledali tanky svých pánů, ne cizí, neznámé tanky nacistů, které jezdily na benzin. Jedoucích a střílejících monster se psi s přivázanými výbušninami navíc báli, proto se vraceli zpět do sovětských zákopů, kde mezi vojáky explodovali. Jejich cvičitelé dostali nakázáno je střílet, což vedlo k protestům. Velitelům už nestačí obětovávat lidi, posílá na jatka i psy, neslo se rozhořčeně zákopy.
Sověti tvrdili, že psi vyřídili na tři stovky německých tanků, mnozí historici to však mají za propagandu. Sami Němci prý považovali "protitankové psy" za neúčinnou zbraň a využili jí k diskreditaci protivníka: sovětští vojáci odmítají bojovat, místo sebe posílají na válečné pole psy.
Přesto sovětská armáda cvičila psy proti tankům až do roku 1996.
Nebyla ostatně sama, k témuž úkolu je připravovalo například japonské vojsko. Američané chtěli za druhé světové války posílat psy vybavené bombou do nepřátelských bunkrů, nakonec se však báli, že by se v lomozu střelby psi vraceli mnohem spíš zpátky.
Miláčci a maskoti
Větší šťastlivce ze zvířecí říše jejich majitelé neposílali do výhně boje, jejich úkolem bylo pomáhat držet nahoře morálku mužstva. Mezi armádními maskoty defilují poníci, koně, psi, berani. Ční nad nimi kozel William Windsor, jemuž jeho dvounozí kolegové z velšského královského pěšího praporu říkají familiárně Billy. Kozlové onoho jména provázejí vojáky již přinejmenším od roku 1775 a nejsou pouhými maskoty, jsou regulérními členy vojska. Začínají na hodnosti mušketýra a dopracovat se mohou až ke svobodníkovi.
Kozel William Windsor se nechvalně proslavil, když ostudně selhal na slavnostní přehlídce.
Wojtek měl se svou jednotkou na starosti zásobování, přenášel munici.
Jenže pozor, vydat se mohou i opačnou cestou. To se stalo jednomu z Billů v roce 2006. Na tři měsíce byl degradován zpět na mušketýra za nevhodné chování při oficiálních oslavách královniných narozenin. Při marši nedržel krok a co víc, pokusil se strkat rohy do bubeníka. Za "nepřijatelné chování" byl ze své hodnosti sesazen. Po protestech kanadské ekologické organizace, která rozumně namítala, že se kozel pouze choval jako kozel, byl po tříměsíční degradaci znovu povýšen do své původní hodnosti.
Polskou armádu proslavil zřejmě nejslavnější maskot z celé druhé světové války medvěd Wojtek. Řady mužstva posílil v Iránu v roce 1942 a zcela zapadl. Jeho nejoblíbenějším nápojem se stalo pivo, s chutí si zakouřil cigaretu, případně ji snědl, mlsal marmeládu či med. Miloval zápas a naučil se salutovat.
