Boj za občanská práva pro všechny byl dlouhý boj a s mnoha hrdiny i oběťmi. Rozpoutala ho odvážná švadlena Rosa Parksová, když v prosinci 1955 odmítla v autobuse automaticky uvolnit místo bělochovi. Vyvrcholil o deset let později, když se před Lincolnovým památníkem v srdci Washingtonu shromáždilo přes čtvrt milionu lidí, aby si vyslechli sen kazatele Martina Luthera Kinga.
Stranou tohoto vývoje nezůstala ani kinematografie, vždyť většiny lidí z branže se rasová segregace buď přímo týkala, nebo s občanskými aktivisty solidarizovali. Vznikl tak bizarní žánr s názvem blaxploitation, složenina slov černý ("black") a využití, vytěžení, kořistění ("exploitation").
Když se karta obrátí
Typický hrdina těchto filmů pochází z ghetta, potažmo z kriminálního prostředí, ve kterém jej drží diskriminace bílé většiny. Když je kvůli barvě pleti vystaven další nespravedlnosti, neskloní hlavu, ale systému to pořádně natře. Zatímco bílí šosáci dostávají výprask, padají černému Adonisovi ženy hromadně k nohám bez ohledu na barvu kůže.
Není tedy divu, že filmy vzbuzovaly velké kontroverze, a to i vně černošské komunity. Zatímco radikální Černí panteři je oslavovali jako filmové zpřetrhání okovů rasismu, umírněné hlasy žánr odmítaly jako utvrzující předsudky proti lidem tmavé pleti.
Tuto šablonu uplatnili nezávislí afroameričtí režiséři i velká hollywoodská studia snad na všechny žánry od gangsterky (Foxy Brown) přes horor (Blackula) po western (Boss Nigger). Protože v nich hrála významnou roli hudební složka, zpopularizovaly tyto filmy rodící se soul a funk.
Žánr založil nezávislý film s těžko přeložitelným anglickým názvem Sweet Sweetback's Baadasssss Song z roku 1971.
Má největší afro
Dvojice vyšetřovatelů losangeleské policie v něm vtrhne do nevěstince a dožaduje se majitele podniku. Došlo totiž k vraždě v místní černošské komunitě, která tlačí na rychlé vyřešení případu. Aby získali čas, potřebují policisté alespoň předvést podezřelého, to by mohlo její zájem ukonejšit. Jestlipak bordelpapá neví o někom, kdo se k tomu propůjčí, aby byl po pár dnech opět propuštěn?
Ale ovšem. V podniku pracuje mladý muž přezdívaný Sweetback, proslulý obřím penisem a schopnostmi milence. Černý nadsamec souhlasí, po cestě na policejní stanici však policisté zadrží černošského aktivistu, kterého začnou bít. Sweetback se jej zastane pěstmi a nezbývá mu, než se dát na útěk. Několikrát se dostane do úzkých, ze kterých jej pokaždé dostane nadměrně vyvinuté přirození a fascinace, kterou vyvolává u žen.
Vznik prvního blaxploitation filmu přitom probíhal docela dobrodružně. Filmový samouk Marvin Van Peebles jej natočil za vlastní skromné úspory a díky půjčce populárního černošského komika Billa Cosbyho.
Udělám si sám
O hlavní roli se ucházelo několik herců, všichni si však nakonec stěžovali na to, že neobsahuje téměř žádné dialogy. Van Peebles se jí proto zhostil sám, a to i kaskadérských kousků, mezi které patří skok z mostu a několik nesimulovaných (!) erotických scén. Při jedné z nich si uhnal kapavku, ale od profesní asociace režisérů si vyhádal kompenzaci za zranění během natáčení. Peníze samozřejmě okamžitě investoval do filmu.
Baadasssss!Peripetie při natáčení i význam filmu svého otce přibližuje hraný dokument Maria Van Peeblese s názvem Baadasssss!, natočený v roce 2003. Zhlédnout ho můžete na kanálu FilmBox Plus v pondělí 3. února ve 21:00. |
Van Peebles si také umanul, že film musí obsahovat prostřihy a další kamerové techniky, které mu věci znalí kolegové rozmlouvali. Nakonec dodaly filmu optiku profesionální produkce a dnes se používají úplně běžně.
Režie a hlavní role však nebyly jediné kolonky, v nichž se skví Van Peeblesovo jméno. Komponoval také hudbu k filmu, neměl totiž dost peněz na zaplacení skladatele. Nebylo to snadné. Neuměl číst noty, takže melodie ukládal číslicovými kódy.
Přes produkční snímku, která chodila s hudebníkem, se dostal k začínající skupině Earth, Wind & Fire. tato desetičlenná parta tehdy živořila na ulici a špatně placenou nabídku s radostí přijala. Díky filmu prorazili do hitparád a za čtyři dekády hraní se z nich staly žijící legendy.
Sweetback žije dál
Kvůli omezenému rozpočtu a také strachu, že si někdo z obsazených neherců svoje angažmá rozmyslí či si třeba oholí licousy, trvalo natáčení pouhých 19 dnů. Konalo se navíc bez vědomí hereckých odborů. A protože ty bylo tehdy neradno pokoušet, nosili u sebe členové štábu zbraně. Mělo to svá rizika, v jedné scéně jen o vlásek nedošlo k záměně rekvizity za nabitý Van Peeblesův revolver.
Výzbroj se však nakonec docela hodila. Ve filmu se totiž objevují i motorkáři z gangu Hells Angels, které však natáčení, za něž dostali zaplaceno předem, brzy přestalo bavit. Když ovšem štáb vytáhl úctyhodný arzenál, pekelní andělé si odchod z placu rychle rozmysleli.
Film nakonec utržil celých 15 milionů dolarů a stal se kultovním. Van Peebles se oscarovým režisérem sice nestal, ale uznávanou osobností rozhodně.
Žánr se brzy vyčerpal, dnes na něj však svou stylizací navazují mnohé rapové hvězdy, ale i nespočet novějších filmů, které si s estetikou žánru pohrávají či ho parodují. Často ho cituje fanoušek filmových kuriozit Quentin Tarantino, ať již ve filmu Jackie Brown, Nespoutaný Django či dalších.
A Sweetback? Podařil se mu útěk do Mexika, ale přísahal, že se vrátí a smyje ponížení svých bratrů a sester.
