Vypadal jako démon a naháněl hrůzu. Stejně jako jeho vlajka, ať mají pravdu ty prameny, které ji popisují jako lebku se zkříženými kostmi, nebo ty, podle nichž na ní byla kostra probodávající srdce.
A jeho umění dobývání státních lodí bylo neméně působivé. Za svou nedlouhou kariéru si vydobyl renomé nejslavnějšího piráta.
Narodil se jako Edward Teach nebo Thatch v Británii kolem roku 1680 a původně byl námořníkem britského válečného loďstva. Nakonec však skončil na bahamském ostrově New Providence, osídleném piráty, aby nejprve nastoupil na jednu z jejich lodí a později se stal samostatným pirátským velitelem.
Zlom v jeho kariéře přišel v listopadu roku 1717, kdy jeho dvě lodě napadnou a zajmou francouzské obchodní plavidlo La Concorde. Přes pětistovku převážených otroků z Afriky vysadí na pevnině, posádce velkoryse nabídne pirátskou kariéru a těm, co odmítnou, dá dokonce k dispozici menší ze svých lodí.
Francouzi ji výstižně a docela s humorem přejmenují na Špatné setkání. La Concorde naopak dostává jméno Odplata královny Anny, Queen Anne’s Revenge, a pirát Černovous ji osadí čtyřiceti děly.
A na pomyslnou pažbu jeho pušky přistává zářez za zářezem. Jeho pověst a renomé rostou, nedlouho po převzetí La Concorde například dobyl a potopil, jak hlásil list Boston News-Letter, velkou a velmi dobře vyzbrojenou obchodní loď Great Allen a velel 150 mužům na třech lodích.
Byl přitom, podle dostupných svědectví a záznamů, impozantní postavou. Velký, se širokými rameny. Kožené boty po kolena, tmavý oblek. A především dlouhý vous, často splétaný do copů a opatřený barevnými stužkami. Byla to tak děsivá postava, že si veškerá představivost nemohla zpodobnit strašnější podobu pekelného běsnění, vypovídaly tehdejší prameny.
A Černovous měl pravděpodobně cit pro sílu vzezření. Pro dojem. Nejenže se do boje vrhal bohatýrsky opásaný pouzdry na tři pistole. Pod kloboukem prý míval zastrčené doutnáky, které si před vřavou zapaloval. Ano, chtěl, aby na nepřátele působil hrůzostrašně.
Ne barbar, ale gentleman, ne krutost, ale demokracie
Navzdory tomu nebyl podle historických zdrojů vraždícím, krvelačným monstrem, jak se prezentoval. Posádky dobytých nezabíjel, nabízel jim pirátské angažmá a vysazoval je na pevnině. Současné historické studie přinesly zjištění, že se vlastně neví o jediném případu, kdy by Černovous na svých pirátských taženích někoho zabil.
„Pravděpodobně si vražednou image pěstoval,“ soudí archeolog Charles Ewen z East Carolina University a dodává: „Vyděsit lidi je lepší než poškodit to, co se chystáte uloupit.“ Svou kořist, tedy zboží a potenciální rekruty, chtěl dostat beze ztrát.
Fungovalo to. „Terorizoval přístupy k New Yorku, do Filadelfie, Chesapeake a pěstoval si své renomé tak zdatně, že se mu kapitáni obchodních lodí jednoduše vzdávali bez boje,“ píše list The New York Times.
A floridský historik a genealog Baylus Brooks na serveru Smithsonian.org vysvětluje, že navzdory krvavému renomé nebyl Černovous maniakem a barbarem. Naopak, údajně pocházel z vyšší společnosti, jeho rodina po odchodu z britského Bristolu vlastnila na Jamajce africké otroky a plantáže, měl dobré vzdělání i vystupování. I díky němu udržoval, byť přechodně, nadstandardní vztahy se severokarolínským guvernérem Charlesem Edenem.
Ostatně, podle dnešních názorů, které hájí například ekonom Peter Leeson, nebyli pirátští šéfové žádnými barbary, ale šikovnými obchodníky, které navíc anglická vláda považovala navzdory jejich soukromým podnikům za rezervní námořnickou armádu, kterou bude v případě potřeby využívat.
Bahamští piráti, a Černovous mezi nimi, navíc nebyli tyrany. Jejich lodě a komunity nenabízely námořníkům jen více jídla, více pití a více peněz, ale též víc demokracie. Na lodích nepanovala vláda biče. Kapitáni byli volení, zisk z kořistí byl sdílený většinou téměř rovným dílem. A navíc platily dohody o úrazovém pojištění, než se lup rozdělil, vyplácely se z něj přednostně platby za vypíchnutá oka a zlámané končetiny. Sociální stát spravovaný téměř přímou demokracií.
Ano, od Černovousova příběhu udělejme kratičkou odbočku k obecné poznámce. „Naše soudy o pirátech jako monstrech s páskou přes oko, berlí, papouškem na rameni a lahví rumu v ruce, se velmi pletou. Černovous si zaslouží stejný podíl zásluh na založení demokracie ve Spojených státech a v Novém světě,“ píše s odkazem na studii Jasona Acosty server Phys.org. Charty pirátských republik vykazují neuvěřitelné shody s Deklarací nezávislosti a americkou ústavou, pirátská shromáždění připomínala jednání amerického Kongresu, pirátští kapitáni se volili jako americký prezident.
Pleteme se však i v romantizaci pirátské kariéry a života. „Nebyl to pohodlný život,“ zdůrazňuje archeoložka a antropoložka Kimberly Kenyonová. Nebyl bezpracný a nebyl dlouhý. Též Černovousova kariéra trvala zhruba dva roky.
Pověry o životě i o smrti
Ještě předtím se však pokusil o přestup do civilního života. V roce 1718 totiž severokarolínský guvernér Charles Eden nabídl amnestii všem pirátům, kteří se svého řemesla vzdají, a Černovous věřil, že svému slovu dostojí. V červnu onoho roku nechal nejspíše záměrně u zátoky Beaufort ztroskotat svou největší loď Queen Anne’s Revenge, vyhledal guvernéra, dostal odpuštění trestu a usadil se ve městě Bath, nedaleko guvernérova domu. Navrch získal povolení nechat si loď s názvem Pomsta, Revenge, a provozovat korzárské řemeslo, tedy napadat lodě nepřátelských států se souhlasem státu.
Nakonec mu to nestačilo a koncem srpna se k pirátství vrátil. Strčil tak hlavu do oprátky, o kterou se postaral guvernér Virginie a poručík Robert Maynard, který byl pověřený Černovousovým dopadením. Jeho dvě lodě se sedmapadesátičlennou posádkou vypátraly pirátské plavidlo Dobrodružství, Adventure, s pouhými devatenácti muži na palubě 21. listopadu.
První kolo bitvy patřilo Černovousovi, jeho přesná palba pozabíjela nebo zranila devětadvacet nepřátel, včetně důstojníků. Pak však udělal chybu, když se svými muži naskákal do jedné z lodí, nechali se překvapit Maynardeovým mužstvem ukrytou v podpalubí. Ve vřavě byl Černovous zabit, když během boje zemřel na ztrátu krve, měl podle Maynardova deníku pět střelných ran a kolem dvaceti sečných a bodných. Jistě i onen fakt, spolu s jeho renomé, jemuž jiný pirát nemohl konkurovat, dalo vzniknout legendám o tom, že když Maynard nechal jeho mrtvole useknout hlavu a hodil ji do moře, Černovousovo nezdolné tělo před potopením několikrát obeplulo jeho loď Adventure.
Černovousův poklad
A to není jediná pověst, kterou za sebou Černovous nechal. Samozřejmě, ve vzduchu začala poletovat otázka: kde se ukrývá všechno jeho naloupené jmění? Připomeňme, že jen v květnu roku 1718 při velmi efektivní blokádě charlestonského přístavu vyplenil pět velkých obchodních lodí. A že se před jeho krátkým odchodem do penze povedlo všechno jmění z Queen Anne’s Revenge a dalších lodí odvléct na pevninu.
Podle odhadů měl lup ukrýt na některém z karibských ostrovů, možná však též na Kajmanských ostrovech nebo snad na plážích virginské Chesapeakské zátoky, server Mental Floss vypočítává možných míst celkem šest. Legenda o pokladu však má zřejmé mouchy. Piráti rozhodně neměli ve zvyku svůj lup ukrývat. S jistotou se ví o jediném z nich, který to udělal, byl to William Kid v roce 1699.
Fantazie o pokladu pak přehlížejí, že akumulaci velkého jmění bránila „družstevní“ distribuce příjmů z pirátského řemesla mezi posádku. Černovous se navíc sice chlubil nejstrašnější pověstí, nejbohatším pirátem však nebyl, s muži jako Samuel „Black Sam“ Bellamy, Thomas Tew nebo Sir Francis Drake se měřit nemohl, jak uvádí magazín Forbes.
Každopádně platí, že když se v roce 1996 podařilo soukromým lovcům pokladů v zátoce Beaufort najít vrak, který se považuje, ovšem bez důkazů, za Černovousovu Queen Anne’s Revenge, zázračný poklad se ve vraku nenašel. Mezi desítkami tisíc artefaktů, které byly z lodi vytěženy, byla jen trochu zlatého prášku, jinak „poklad“ obnášel želví krunýře, cestovní knihu, signální pistoli, cínovou stříkačku používanou při léčbě syfilidy, čtyři stovky dělových koulí a mnoho mušket, čtyřicítku švédských a anglických kanónů nebo 250 tisíc olověných kulek. A meč ze železa, mědi a zvířecího rohu. Hromady zlata ani stříbra ne.
Pirátské dědictví se však o slovo přihlásilo. Když mediální společnost Nautilus přinesla fotografie a videa vraku a nalezených předmětů, získala na ně americký federální copyright. Kalifornský stát, který se z objevení vraku snažil udělat vlastní poklad pro účely turismu, je však bez svolení použil pro vlastní propagaci. „Je to moderní pirátství,“říká v listu The New York Times autor snímků Frederick Allen. Soudí se a pře již podle agentury Reuters doplula k americkému nejvyššímu soudu.
