Ženy z ostrova Sprogo: provinily se sexualitou a společnost je ztrestala

aktualizováno 
Tato instituce byla něčím mezi vězením a nemocnicí. A též výrazem touhy udržet dánskou populaci čistou. Na ostrově Sprogo byly internovány ženy, které ji kazily údajnou promiskuitou a nízkým intelektem. Bylo třeba je napravit, kontrolovat, mnohdy sterilizovat. Ostrov Sprogo jim vypálil cejch, který se jich držel celý život.

Zařízení Christiana Kellera nepotřebovalo mříže, z ostrova se kvůli nebezpečnému moři nedalo uniknout. | foto: Shutterstock

Dochované ústavní záznamy dávají tušit, na co se tamní lékaři zaměřovali nejpečlivěji. Caroline byla podle dokumentace „velmi prostopášná“, Sorin „sexuálně neovladatelná“. Ada měla „touhu a nutkání přicházet do styku s muži“, Asta zase „psala mužům sexuálně vzrušené dopisy“ a „byla velmi závislá na pohlavním styku“.

Fotogalerie

Ano, nejostražitější byli lékaři k sexualitě svých svěřenkyň. „Považovali ji za patologii,“ shrnuje Birgit Kirkebaeková, která o ostrovním ústavu napsala knihu.

Ostrov, který střeží čistotu národa

Zařízení založil v roce 1923 Christian Keller, výrazná postava dánského lékařství. Než dostal ostrov k dispozici, musel za svou koncepci dlouho politicky lobbovat, nakonec to však vyšlo. Jeho idea se ostatně trefila do společenských i vědeckých diskuzí doby. Se vší vášnivostí je vedli politici i právníci, státní úředníci i lékaři a jejich rámcem byla modernistická víra, že společnost může sama sebe institucionálně chránit před všemi zly pečlivým dohledem, trestáním a izolování svých nečistých elementů.

Složka 64

Ústavem na ostrově Sprogo se nechal inspirovat film Složka 64, natočený podle literární předlohy, bestselleru Jussiho Adler-Olsena.

Právě takové poslání vdechl Keller ostrovu Sprogo. Stal se domovem žen, které se provinily defektním životem všeho druhu, propadly alkoholu, živily se prostitucí, nakazily se pohlavní nemocí. Jiným však stačila k internaci jen chudoba nebo menší přestupek. A samozřejmě též obvinění z promiskuitního života, z volných mravů. Z frivolnosti. Z „erotomanie“ a „hypersexuality“, jak zní diagnózy z kart pacientů. Některé ženy byly dřívější obětí incestního styku, což soud lékařů o jejich nadměrné sexualitě podtrhlo, důkaz spočíval právě v tom, že se jim povedlo svést příbuzného.

Smutné zařízení na ostrově Sprogo bylo ztělesněním víry v eugeniku. Tamní ženy bylo třeba izolovat od společnosti, aby neuváděly v pokušení bohabojné muže, nešířily pohlavní choroby a neprodukovaly mentálně i sociálně nekvalitní potomky, kteří pro společnost budou pouhým ekonomickým břemenem.

V instituci doktora Kellera čekal na „děvčata“, jak jim personál říkal, přísný režim. Práce na farmě, díky níž byl ústav naprosto soběstačný, práce v domácnosti, poklízení, vaření, praní. Ale též nápravné lekce, které jim vysvětlovaly, jaká je úloha žen. Především byly objektem nepřetržitého dohledu, sledování a hlášení. To, co měly jejich dohlížitelky za úkol sledovat nejpozorněji, přitom byly „sexuální impulzy“ chovankyň. Nemluví o erotice? Nesnaží se kontaktovat místní rybáře? Nepraktikují snad dokonce intimnosti?

Sexualita hrála při diagnostikování chovankyň zásadní roli. A deviací bylo už jen to, že s ní ženy zacházely aktivně, protože to příslušelo pouze mužům. A pozor, sexualitě se na ostrově Sprogo neporučníkovalo jen v rámci nějakého krátkého experimentu. Instituce založená doktorem Kellerem na ostrově sídlila až do roku 1963. „Když byla uzavřena, nebylo to kvůli zpochybnění diagnózy, ale kvůli debatám o užitečnosti terapeutického přístupu,“ zdůrazňuje Birgit Kirkebaeková.

Cejch na celý život

Pěti stovkám žen, které ostrovem prošly, přitom Sprogo vrhlo stín doslova na celý život. Pobyt byl plný pravidel, předpisů, zákazů. Jediným rozptýlením bylo jednou měsíčně filmové promítání. Největší odměnou, na kterou však dosáhlo jen pár nejukázněnějších chovankyň, byly „prázdniny“ v chatce mimo ústav. Nesla název „Svoboda“, i ona se však nacházela na ostrově. „Děvčata“ byla jeho zajatkyněmi.

Magdaleniny prádelny: církevní peklo pro ženy, které byly příliš jiné

Dlouholeté tabu. Týrání a otrocká práce se dostaly na oči veřejnosti až v roce

Pro třicet tisíc dívek a žen, které jimi prošly, byly noční můrou. Byly v nich trýzněny, ponižovány, zotročovány. Prádelny provozované křesťanskými církvemi v Irsku opravdu odkládaly nebe až po smrti. To, co nabízely tady, bylo peklo.

Režim znal přirozeně i tresty, za sváry a hádky, za pokusy o útěk, za kouření cigaret a pití alkoholu se rušila promítání celému kolektivu, posílalo se na samotku v podkroví. Když „nápravný“ režim nad nějakým děvčetem zlomil hůl, dopřál mu krátký „výlet“ mimo ostrov: na jeho konci čekala na ženu nedobrovolná sterilizace. Ne, nebyla trestem. Jen konstatováním systému, že vyhlídky na její převýchovu jsou marné a v rámci eugenických principů je nutné zamezit, aby její geny společnost špinily.

Sterilizace ostatně čekala na každou ženu, které se mělo dostat výsady ostrov opustit díky uzavření manželství. Z onoho privilegia se však těšilo jen velmi málo chovankyň, i když podle bádání Kirkebaekové snily ženy ze Sprogo mnohem více o maloměšťáckém rodinném životě než o sexuálních orgiích, toužily víc po milujícím muži než rozkoši. 

Potenciální svazek totiž musel schválit vedoucí lékař. Kritérií byla celá řada. Je dotyčný muž spořádaný občan? Nebyl někdy odkázaný na sociální podporu? Má dostatečný příjem? Pokud sítem prošel, musela žena splnit podmínku pro umožnění manželství: byla jí právě sterilizace. Sprogo jí vypálilo cejch, který měla nosit do konce života. Společnost její děti nechtěla.

I když se chovankyním povedlo ostrov opustit, například do rodinné péče nebo po úspěšné nápravě do služby u bohatých lidí, Sprogo se jim připomínalo po celý jejich život. Zdravotní systém je ze svého sevření nikdy nepustil. V jejich nových domovech a působištích je na návštěvách jezdila kontrolovat vrchní sestra ze Sproga. 

„Pořád byly považovány za patologické případy, na které bylo třeba dohlížet a hlídat,“ shrnuje Birgit Kirkebaeková. Kvůli internaci s nimi systém jednal do jejich posledních dní jako s dětmi. A za pochybení se na ostrov mohly kdykoli vrátit.

Autoři: ,
Témata: Lékař, Věznice, Irsko

Nejčtenější

Za radostí a rozkoší. Řádová sestra uprchla z klášterní nudy, říká archiv

Svůj život v benediktinském klášteře středověká Johanka ukončila v roce 1318...

Není to jen příběh o touze po tělesném chtíči. Je to příběh o vzdoru, nepřizpůsobivosti, síle. V době, kdy si ženy...

Jsem hravá a výstřední, přátelská a nekonfliktní, říká MOgirl Loo

Den zlepší i pouhý úsměv, říká Mogirl Loo.

Jejím dětským snem bylo prý užívat si život a mít kolem sebe přátele. „Zatím mi to jde,“ usmívá se MOgirl Loo.

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

Chceme víc sexu, říkají muži i ženy. Milostný život je přitom na ústupu

Toužíme po něm, ale schází nám. Podle výzkumů nás moderní život připravuje o...

Užíváme si méně sexu. A schází nám. Přes padesát procent žen a více než šedesát procent mužů by ho rádo mělo častěji,...

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

Další z rubriky

KVÍZ: Jak dobře znáte pokrmy extrémní gastronomie?

Pavouka a podobnou havěť byste nikdy nevzali do úst? Gastronomie však zná i...

Některé vynikají velmi nestandardními ingrediencemi, jiné jsou výzvou pro specifickou přípravu. Další překračují etické...

I láska k přírodě prochází žaludkem. Invazivní druhy končí v USA na talíři

Enviromentální gastronomie. Nebo gastronomický enviromentalismus? Ochrana...

Symbolem ochrany přírody se stalo vegetariánství. V mnoha ohledech právem. Konzumaci masa však není třeba zavrhovat....

OBRAZEM: Zápasníci sumo děsili děti. Aby měly štěstí

Čím hlasitěji budou plakat, tím snáze od sebe odeženou démony. Čím déle budou...

Čím hlasitěji budou plakat, tím snáze od sebe odeženou démony. Čím déle budou křičet strachem, tím spokojenější a...

Najdete na iDNES.cz