Mandžusko: malá exploze, velké zisky
Exploze, k níž došlo 18. září roku 1931 u kolejí jižní mandžuské dráhy, se nedala popsat jako mohutná nebo závažná. Dopad trhaviny na koleje byl vlastně natolik minimální, že několik minut po výbuchu po trati mohl projet plně naložený vlak do Čchang-čchunu, aniž by strojvedoucí zaznamenal nějaké obtíže.
O spáchání výrazné škody sabotérům, vedeným poručíkem Suemori Kawamotem, totiž nešlo. Incident se měl stát jen naoko hodnověrnou záminkou pro ospravedlnění mnohem širšího konfliktu. Trať totiž byla oficiálně japonská, tady u Mukdenu, v místě výbuchu, vedla čínským teritoriem a místo exploze bylo jen na dohled od čínských kasáren. Číňané tedy měli být pro všechny zřejmí pachatelé.
A na předem dobře připravené japonské armádě pak bylo, aby efektivně ochránila nejen trať, ale celé širší okolí. Aby ovládla silou celé Mandžusko. Pustila se do toho hned druhý den.
Zpacifikování regionu s rozlohou přesahující milion kilometrů čtverečních a 30 miliony obyvateli, dosazení vlastní loutkové vlády, vytvoření údajně nezávislého a samostatného státu Mandžukuo, likvidaci opozice, to vše zvládlo Japonsko v průběhu šesti následujících měsíců. Aniž by mu v tom někdo zásadně bránil. Na každou výtku totiž měli Japonci předem odpověď.
Nebrali si tu nic cizího, bránili jen to, co bylo jejich. Své vojáky tu nasazovali především proto, aby se bránili agresi čínských vojsk a banditů. Výpovědi o Japonci spáchaných masakrech a násilí na civilistech? To prý byly jen špinavé machinace jejich barbarských nepřátel. Oni jen bránili své vlastní občany. Kolik že jich tu žilo? Původně sice méně než 100 tisíc, ale v průběhu půl roku se jejich počet zvýšil na 837 tisíc. O důvod víc je plně chránit. Stejně jako další utlačované menšiny, etnické Mongoly, Korejce, kteří tu úpěli pod jhem čínské zlovůle a anarchie.
A když se hlavou nově vzniklého státu stal poslední císař dynastie Čhing, jehož do funkce prakticky dosadili Japonci? Prvním počinem nového vůdce ve funkci bylo sepsání takzvaného Japonsko-mandžuského protokolu, který schvaloval pobyt „bratrských“ vojsk ze Země vycházejícího slunce a prodlužoval jejich pobyt na neurčito. Japonci tu získali přístup k surovinám a zdrojům, které jim pomohly vytvořit arzenál, s nímž o 10 let později vstoupí do světové války.
Přišli k nim lacino, pár štůčky dynamitu a noční explozí u kolejí.