K životu potřebuju Prahu, říká MOgirl Elizabeth.

K životu potřebuju Prahu, říká MOgirl Elizabeth. | foto: Rosťa Dufek

V životě jsem dominantní, v posteli naopak, říká Mogirl Elizabeth

Přátelství a láska pro ni patří k sobě. Ani jedno není víc. „I ve vztahu s milovaným klukem je pro mě obrovským faktorem právě přátelství. A svoje přátele musím milovat,“ říká MOgirl Elizabeth.

Považuje se za šťastného člověka, prý dokonce hodně šťastného. „Mám vlastně všechno, co potřebuji a chci, rozhodně si nemůžu na nic stěžovat,“ říká s pokorou, jednu věc však osudu vytkne.

Prohlédněte si fotky MOgirl Elizabeth

„Nejspíš budu muset skončit s americkým fotbalem, po x letech u Prague Harpies. To mě zamrzelo. Po dvou operacích pravého kolene a čtyřech levého už mi to bylo vážně doporučeno. Ale uvidíme, v dubnu začíná sezona a třeba se neudržím,“ směje se.

A protože je spokojená, její sny jsou spíše platonické. „Mít deathcoreovou kapelu, kde bych buď hrála na bicí, nebo stála za mikrofonem. Být machr v americkém fotbalu nebo kulturistice. Mít útulek pro kočičky, být slavná na poli neurochirurgie,“ líčí.

MOgirl Elizabeth

U jídelního stolu prý není jejím parťákem téměř jakákoliv polévka nebo omáčka. „Od malička nemám ráda maso, zvládám jen ryby a mořské plody,“ dodává. Ráda chodí do fitka, miluje uklízení.

Neohlíží se ani po životě mimo Česko. „Jelikož umím jenom česky, nepřipadá zahraničí v úvahu. Rozhodně potřebuji město, nejsem typ, co dokáže být někde na samotě u lesa bez lidí. Ani na víkend mi to nedělá dobře. Takže se budu hezky držet rodné Prahy. Ač teď bydlím kousek od ní, musím s ní být neustále v kontaktu,“ popisuje.

Focení jsem propadla

Svoje vůbec první focení podstoupila ve čtrnácti letech. „Pak v šestnácti a zhruba od sedmnácti už fotím skoro pořád. Propadla jsem tomu,“ usmívá se a vysvětluje, že nejvíc ji baví vymýšlet koncept, styling, líčit se a upravovat si účes.

Focení pro ni představuje též cestu k sebevědomí. „Setkávám se s tím, že si lidé myslí, že když fotím a nějak vypadám, musím být sebevědomá až na půdu. Opak je pravdou. Neříkám, že se sobě nelíbím, ale sebevědomá nejsem ani omylem,“ říká otevřeně a se smíchem doplňuje: „Jsem ten člověk, co nejdřív musí sehnat někoho k sobě, než vyrazí na koncert. A co sice umírá hlady, ale do restaurace si nedojde, protože přece nebude jíst sám mezi lidmi“.

Hned však dodává, že při focení dokáže sebevědomě působit. „A v tu chvíli mi to sebevědomí trochu i dodá,“ říká.

Líbání, objetí, pohlazení je víc

MOgirls: dívky k nepřehlédnutí

Mají jiskru, osobnost, často tetování a piercing, pestrobarevné vlasy, nekonvenční účesy. Nejsou otrokyněmi stereotypního diktátu ideálu krásy ani konvenčních společenských norem. Jsou zajímavé, protože jsou své. Magazín MOmag.cz  dává šanci dívkám, které se nebojí vybočit.

Jinak však je v životě dominantní, jakkoli to zní rozporuplně. „Musí být po mém, jsem hrozná diktátorka,“ směje se. A aby to bylo ještě pestřejší, v ložnici je to přesně naopak.

Nejintimnější chvíle pro ni však rozhodně nemusejí mít podobu sexu. „Nikdy jsem ho nebrala moc vážně, nepřikládala mu kdoví jakou hodnotu a nepotřebovala ho urputně,“ líčí a dodává: „Radši s chlapem trávím čas, obejmu ho, nebo líbám. To je pro mě víc.“

A doznává se i k tomu, že jakkoli je racionální člověk, odjakživa ji fascinují paranormální jevy. „Neustále se ve mně pere, jestli v to vlastně věřím, nebo ne. Víc než věřím, bych asi věřit chtěla. Ale v noci do lesa nebo na hřbitov by mě nikdo nedostal,“ mávne rukou.

Líbí se vám fotky MOgirl Elizabeth?

Ano
Ano 1390
Ne
Ne 1744