Byla středa jedenáctého listopadu 1964. Několik mužů vcházelo vraty na dvůr stavení, které patřilo osmasedmdesátiletému Františku Z. „Na svatého Martina kouřilo se z komína,“ zní popěvek lidové písně. Ale z komína statku, který stál na konci jedné malebné jihočeské vesnice, se nekouřilo už tři dny. František Z. i přes svůj vysoký věk chodil stále pomáhat do místního JZD, byl ve výborné fyzické kondici a i doma měl malé hospodářství. Choval drůbež, prase, kozy, byl vyhlášený holubář, pěstoval zeleninu, brambory a za domem měl jabloňový sad. V pondělí ovšem do práce nedorazil.
Žena vypověděla, že po ní chtěl Julius silný jed, prý chce otrávit jednoho zámožného „gadža“. A den po vraždě spolu s družkou a její matkou nesli láhve alkoholu, asi na oslavu.
