O něco delší než patnácticentimetrový kamenný penis vydal průzkum toho, co zbylo z věže Torre de Meira, zbořené při násilnostech v roce 1476. Nebyla jejich jedinou obětí – válku proti feudálnímu útisku, která se do dějin zapsala jako Irmandiñas, nepřestálo přes sto třicet hradů, věží nebo pevností, poznamenává server Art News.
Artefakt, objevený v sutinách v provincii na severozápadě Španělska, se přitom ke středověké době příliš nehodí, jak poznamenává server Arkeo News.
Starý Řím: penis a štěstí
Falické symboly jsou totiž obvyklé pro starší dějinné epochy. Starořímská naleziště jich archeologii nabídla přehršel. Jeden z posledních, který vyjevily vykopávky v únoru 2023, podle vědců sloužil jako dildo. Jiná znázornění penisu nesla urážlivé poselství, například pohlavní úd vytesaný do kamene ve staré římské pevnosti Vindolanda na severu Anglie, jenž nesl nápis „Secundinus, ten s*áč“.
Častěji se však falické artefakty pojily s pozitivnějším posláním – mělo se za to, že odrazují zlé duchy a přinášejí štěstí. Fascinum, amulet v podobě penisu, bylo běžně vystavováno na domech, obchodech, nesly ho dokonce i vojenské korouhve. Nacházíme ho na freskách i mozaikách, vypočítává web Ancient Origin. Falické obrazy defilovaly v procesích mnoha slavností, například oslavách liberalia zasvěcených božské dvojici plodnosti a vegetace.
Hanbatý prst: vztyčeným prostředníkem uráželi už staří Řekové i Římané |
K čemu však sloužil kamenný penis ve středověké věži?
Středověk: penis a násilí
Měl velmi praktické, světské využití, míní výzkumný tým Árbore Arqueoloxía, který objekt našel. Napověděla mu obroušená plocha po obvodu penisu, která ho spojila s jinými předměty, jež sloužily pro ostření zbraní. Brusné kameny jsou častými nálezy středověkých vykopávek, falický tvar však archeology překvapil.
Erotika byla všude. Pompeje jí byly posedlé, ukazuje Tajná místnost |
Vysvětlení symbolismu však mají. „Falus je zhmotněním symbolického spojení mezi násilím, zbraněmi a maskulinitou,“ uvedl archeolog Darío Peña serveru Hyperallergic. A připomíná: „Asociaci mezi těmito tématy středověk znal, to víme. A v naší kultuře je přítomná ostatně dodnes.“
Války bratrstva rovných
Války Irmandiñas byly součástí lidových revolt v Evropě pozdního středověku, svůj název dostaly podle galicijského slova „irmán“, tedy „bratr“. Označení odkazovalo na rovnostářský charakter uskupení, která bojovala proti galicijské nobilitě, vysoké aristokracii a duchovním. Povstalecké síly tvořili rolníci, řemeslníci, ale i vrstvy rodící se městské buržoazie, nižšího duchovenstva a šlechty.
První vzpoura se odehrála v roce 1431 a byla poměrně rychle poražena. Druhá proběhla v letech 1467 až 1469 a vyhnala galicijské velké šlechtické pozemkové vlastníky ze země. Ačkoli byla nakonec s pomocí kastilských a portugalských jednotek poražena i ta, sociální strukturou Galicie otřásla a vydláždila cestu budoucím rolnickým povstáním ve Španělsku.
