O onen nález se poblíž dánského městečky Veksø postaral v roce 1942 rašelinář. To jeho lopata narazila na přilbici ozdobenou dlouhými zakroucenými rohy, zobanem a naznačenýma dravčíma očima. Kování přitom napovídalo, že se do rohů daly připevnit například koňské žíně, pro zvýraznění efektu. Následné hledání potom odhalilo druhou, navlas stejnou helmu.
„Po mnoho let byly helmy z Veksø spojovány s Vikingy,“ shrnuje archeoložka Helle Vandkilde z Aarhuské univerzity. Měl to být doklad, že svůdná a působivá představa o vikingských bojovnících s hrůznými přilbicemi s rohy odpovídá historii. Teď však onen předpoklad nová studie obou přilbic vyvrátila.
Spojení napříč prehistorickou Evropou
Myšlenku, že by rohaté helmy patřily do vikingské doby, která začala zhruba v devátém století našeho letopočtu, studie rozbíjí na padrť. Konečně se jí totiž podařilo určit stáří artefaktů přesně. To díky všímavosti archeoložky Heide Wrobel Nørgaardové, která na jedné z přileb zaznamenala zbytky organické látky, možná březového dehtu, s jehož pomocí se na konec rohů připevňovaly dekorativní chocholy.
Když vědkyně obdržela svolení dánského národního muzea, které přilbice vlastní, spolu s Vandkilde mohla určit stáří předmětů s pomocí radiouhlíkové metody. Test spojitost s Vikingy vyloučil. Helmice jsou totiž mnohem starší, pocházejí z pozdní severské doby bronzové, v bažině se podle výzkumu ocitly kolem roku 900 před naším letopočtem. Tedy řadu století před tím, než oblast ovládli Vikingové.
Brutální rituál byl proveditelný. Věda zkoumala vikingského krvavého orla Měl to být akt pomsty, odplaty. O mimořádně brutálním rituálu vikingská literatura mluví jako o „krvavém orlu“. Aktuální studie zkoumala, zda je vůbec proveditelný anatomicky. Zjistila, že krutá technika nemusela být literární fikcí ze starých ság. Že uskutečnitelná je. |
Představa, že k vikingským bojovníkům patřily mýtické rohaté helmy, tak přišla o další údajný doklad. Neexistuje žádný důkaz, že by takové přilbice byly součástí vikingské výstroje, shrnuje magazín The Smithsonian. Vikingské helmy s rohy zůstávají romantickou smyšlenou vizí devatenáctého století, u jejíhož zrodu byl švédský malíř Gustav Malmström a kostýmní návrhář Carl Emil Doepler, který takové helmy nadělil vikingským postavám opery Prsten Nibelungův Richarda Wagnera, uvádí server History. A poté se v moderní kultuře „vikingské“ rohaté přilby zabydlely.
Studie vydaná v magazínu Praehistorische Zeitschrift však kromě přesné datace přileb odhaluje ještě něco navíc, naznačuje, jak byl kontinent dnešní Evropy v době před třemi tisícovkami let propojený. Přilbice jsou totiž podobné těm, které nabízejí skalní kresby a figuríny z téže doby ze západoiberské oblasti a území středomořské Sardinie. Do Evropy se přitom onen motiv, poznamenává s odkazem na studii server CNN, pravděpodobně dostal z východu díky fénickým cestovatelům.
A mezi středomořským výskytem motivu rohů a skandinávskými nálezy musí být podle autorů studie souvislost. „Zcela jistě to není náhoda, musí v tom být jisté propojení,“ cituje Vandkilde magazín Live Science. A ona linka měla podle studie docela materiální povahu, šlo o kovy. Skandinávie doby bronzové totiž trpěla nedostatkem těchto zdrojů, takže poptávka po mědi a cínu poháněla lodní importy na dlouhou vzdálenost, až ze Středomoří.
Vikingy pojila stejná profese, ne etnicita. A mnozí měli tmavé vlasy Vidíme je jako barbarské a kruté blonďaté válečníky se severskou krví. Sedí to zčásti – vikingové nelítostnými bojovníky byli, někteří z nich však měli tmavé vlasy a jihoevropské nebo asijské kořeny. Víme to díky rozsáhlé studii, skrze niž poprvé masivně promluvila jejich DNA. |
„Tyto přilbice jsou novými důkazy, že se s kovy obchodovalo na delší vzdálenost, než jsme si mysleli. A s nimi cestovaly i myšlenky,“ říká Vandkilde. Ona kulturní výměna přitom kolidovala s dobou, kdy se severská společnost posunovala od uctívání slunce k bohům se zvířecími atributy. A to souvisí se zvířecími symboly, které na přilbicích najdeme. „Máte přilbu, která představuje všechny kosmologické náboženské mocnosti. Je to nejpůsobivější ozdoba hlavy obdařená náboženskou mocí doby bronzové,“ říká v magazínu Science Flemming Kaul z dánského národního muzea, podle něhož jsou přilbice dokladem rozsahu kulturní výměny dávné doby.
Podle Vandkilde přišly na sever přilby v době upevňující se centralizace a růstu významu politického vedení společnosti. A staly se oporou oněch procesů, symbolem autority. Rozhodně to nebyly přilby do boje. „Nikdy nebyly použity v bitvě,“ zdůrazňuje archeoložka. Podle jejího mínění sloužily se svými božskými atributy k legitimizaci a upevnění moci, možná po celé generace vůdců.
Kaul poté podtrhuje, že cesta, kterou podle studie přilbice a jejich symboly urazily, ukazuje, že dalekosáhlé kontakty neměla jen vikingská společnost. „Obchodní sítě a náboženská propojení vidíte již v době bronzové. Bronzová doba je mnohem zajímavější než vikingské období,“ soudí dokonce.
