Vlastně bychom se neměli divit. Už se slavnou vikingskou přilbou nás naše představy – a především literatura, obrazy i filmy – krutě oklamaly. Helma s rohy se stala pro ikonické válečníky emblematickou, vyjadřovala urputnost, sílu. Dávala vikingům romantický, mystický ráz. Jenže pro ni neexistují žádné doklady.
A jak dosvědčuje práce Roberta Franka Vynález vikingské helmy s rohy, museli jsme počkat až do konce devatenáctého století, než umělce napadlo, že by právě taková k vikingským bojovníkům pasovala. Nejprve se otestovala v poslední dekádě onoho století v knihách pro děti, ony masově vydávané publikace byly podle Franka ideálním médiem pro to, aby se obraz rohaté výzbroje vetkl do představ společnosti. A poté se samozřejmě hodila mnoha romantizujícím národoveckým iluzím.
Leccos je přitom jinak s vikingy obecně. V článku o studii vydané v magazínu Nature je uvádíme s malým písmenem, protože podle výzkumu jejich společenství nebylo tvořeno národním poutem. Ani etnickým, genetickým.
Zjištění, která přepisují dějiny
Ona studie je přitom velmi autoritativní, je totiž nejrozsáhlejším výzkumem vikingské DNA. Početný tým jejích autorů měl k dispozici genomy 442 lidí, kteří byli pohřbeni v období označovaném jako Vikingská éra, tedy v letech 750 až 1050, stejně jako několik vzorků před ním a po něm.
Ostatky se našly na osmdesátce pohřebišť rozsetých po severní Evropě, Itálii, Ukrajině i Grónsku. Vědci se podle svých slov vydali na téměř všechna místa, která mohla být s vikingy a jejich nájezdy spojena. A proč nálezy vědci považovali za ostatky členů vikingských skupin? Protože byli pohřbeni s předměty, které oné sounáležitosti nasvědčují – s mincemi, zbraněmi i celými kusy lodí nebo ve vikingském stylu.
„Doteď jsme nevěděli, jak ti lidé vlastně geneticky vyhlíželi,“ zdůrazňuje unikátnost a premiantství výzkumu Eske Willerslev, ředitel GeoGenetics Centre Kodaňské univerzity. Poznatky jeho týmu přitom přepisují historii. „Seznali jsme, že vikingové nebyli svým genetickým původem jen Skandinávci, protože jsme v jejich DNA analyzovali genetické vlivy z jižní Evropy a Asie, o čemž se nikdy předtím neuvažovalo,“ líčí Willerslevův kolega Martin Sikora.
Studie tak podle svých autorů mění vnímání o tom, kým vikingové skutečně byli. „Nikdo totiž nemohl předpokládat ony významné genetické toky do Skandinávie z jižní Evropy a Asie, k nimž došlo před i během vikingské epochy,“ naznačuje závěry studie Eske Willerslev. Geneticky tedy vikingové zkrátka nejsou čistými Skandinávci.
Do vikingského Dánska tak například těsně před vikingskou epochou mířily zástupy neolitických rolníků z Malé Asie. Vikingové tak měli v žilách i jejich, anatolskou, krev, poznamenává server Ars Technica. Další exempláře DNA vyzradily, že mezi předky vikingů byly Evropané i Laponci, jak referuje The New York Times. To odborníky překvapilo, měli totiž za to, že Laponci, pastevci sobů s asijskými kořeny, byli nepřáteli Skandinávců.
Obří pravěké bitvy se účastnili asi i bojovníci z území dnešního Česka Byly jich tisíce. A nebyl to lokální konflikt – epické bitvy u severoněmecké řeky Tollense se účastnili válečníci z velké dálky. Byli mezi nimi možná i bojovníci z území dnešního Česka. Vědci luští záhadu zřejmě nejstarší evropské bitvy, která se odehrála před víc než třemi tisíci let. Výzkum mění pohled na dějiny násilí. |
Když přitom autoři studie porovnali DNA lidí z vikingské doby s dnešními Dány, zjistili, že někdejší, vikingští obyvatelé onoho území měli mnohem víc genových sekvencí typických pro nositele tmavých vlasů a tmavých očí. Dnešní Švédové pak sdílejí s vikingy pouze asi 15 až 30 procent genů.
„Ony identity nejsou genetické nebo etnické, jsou sociální,“ komentovala zjištění svých kolegů pro server Science magazine archeoložka Cat Jarmanová. „Z genetické analýzy je zjevné, že vikingové nejsou homogenní skupinou,“ potvrzuje Willerslev. K míšení přitom v části Skandinávie došlo podle analýz již před epochou vikingských výbojů.
Výzkum přitom podle časopisu National Geographic dokonce poukázal na tři uzly, kde k mísení bojovníků, lovců a rolníků ze severu i eurasijských stepí a dalších oblastí docházelo. Jedním tavícím kotlíkem byla oblast v dnešním Dánsku, další dva se nacházely na dnes švédských ostrovech Gotland a Öland. O všech třech místech vědci soudí, že v oné době bývala významnými a rušnými obchodními křižovatkami. Tedy nejen obchodními, ale též lidskými.
Velkým překvapením přitom bylo, jak velký kontrast byl mezi přímořskými oblastmi Skandinávie a vnitrozemím. To si uchovávalo genetickou svébytnost a „suverenitu“, obyvatelé přímořských oblastí se mísili mnohem více s lidmi mimo Skandinávii než s obyvateli vlastního vnitrozemí. Představa vikingských severských rodů střežících vlastní sounáležitost proti všemi cizímu bere díky historii zapsané ve vikingské DNA za své.
Vikingem volbou
Jinými slovy, viking bylo mnohem spíše označení „profese“ dobyvatele a bojovníka nebo výraz kulturní identity než genetické tradice. Zkoumání odhalilo, že vikingská identita se vůbec neomezovala na skandinávský původ.
Mezi zkoumanými kostrami totiž byly například i pozůstatky, které vědci nalezli na skotských Orknejích. Do studie je zařadili právem, jak popisuje server Inverse, ležely v hrobech uzpůsobených podle vikingského způsobu a měly u sebe vikingské meče a další artefakty. Jenže geneticky v nich nebyla ani stopa skandinávského původu. „Ony dvě orknejské kostry byly geneticky shodné s dnešními irskými a skotskými lidmi. Mohly to být první genomy Piktů, které byly kdy studovány,“ cituje server Big Think Sørena Sindbæka, archeologa dánského muzea Moesgaard, který se na výzkumu podílel.
Jízdní řády dobyvačných výprav
Z pečlivé analýzy vzorků DNA získali vědci nejen obraz o tom, jaké bylo genetické pozadí vikingů, ale též přesnější představu o jejich výbojích. Mezi historiky totiž vřel dlouhá desetiletí spor: Preferovali vikingové z jistých skandinávských oblastí výboje určitým směrem? Nebo jejich mistrovské ovládání mořských vln umožňovalo, aby se jejich skupiny vydávaly kamkoli? Pro první hypotézu svědčí staré ságy, druhou zastávali někteří historici.
Synové nepravdivých mýtů a nesnášenlivosti „čistého krevního pouta“. V bájích o Vikinzích se zhlížejí neonacisté a nacionalisté. Norské Odinovy syny zjištění, že Vikingové nebyli rasově ani etnicky čistými, jistě nepotěšilo.
Karikatura. Ne, Vikingové nebyli blonďatými chlapíky.
Výzkum vikingské DNA z oblastí mimo Skandinávii dokázal určit, odkud se dobyvatelé na své dobrodružné násilnické výpravy vydávali. Zjistil, že vikingové z oblastí dnešního Švédska postupovali na východ, směrem do dnešního Polska, Ukrajiny, Ruska. Dobyvatelé z dnešních dánských regionů mířili na západ, kde je dnes Anglie. A norští vikingové se plavili přes Severní ledový oceán, aby kolonizovali oblasti Islandu, Irska, Grónska. Výjimky však existovaly. DNA podobná dnešní dánské se nalezla i daleko na východě v Rusku, zatímco v pozůstatcích nešťastných vikingů popravených v Anglii našli vědci DNA odkazující na Norsko.
Spousta tajemství však zůstává. Kosti vikingských dobyvatelů Ameriky, kam přijeli dlouho před Kryštofem Kolumbem, zatím vzorky DNA nevydaly. Z jakých skandinávských oblastí pocházeli oni? A podobně zbývá odpovědět na otázku, jaká byla role vikingů v rané ruské historii. A to je otázka politicky velmi, velmi ožehavá, bystře poznamenává archeolog Sindbæk.
Co tedy Vikingy poprvé vytvořilo?
Vikingové svými výboji změnili politickou, kulturní, demografickou mapu Evropy, ovšem nejen její. „Skandinávské diaspory vybudovaly obchodní cesty a osady sahající od amerického kontinentu k asijským stepím. Vyvážely myšlenky, technologie, jazyky, náboženské víry, rozvíjeli nové společensko-politické struktury. Naše výsledky však ukazují, že vikingská identita nebyla omezena na lidi se skandinávskými genetickými kořeny,“ uvádí Søren Sindbæk.
Na všechny otázky však výzkum neodpověděl. Tu zásadní pokládá magazín National Geographic: Jak se tedy vikingský fenomén zrodil? Pokud členy vikingských komunit nespojila etnicita, co to bylo? Byla to technologická dovednost stavět tak výkonné lodě? Byla to schopnost bojovat, na moři i jinde?
„Ať už to bylo z jakýchkoli důvodů, být vikingem bylo jedním z primárních způsobů, jak přežít a jak být úspěšný ekonomicky a politicky,“ shrnuje obecně Davide Marco Zori z Baylor University.
