Podle Světové zdravotnické organizace trpí depresí na celém světě asi 350 milionů lidí, v Americe je to podle tamních statistik jeden člověk z deseti. Jde-li o genderové rozdíly, statistiky tradičně vykazují značnou propast mezi počtem obětí deprese z řad mužů a žen. Obvykle data uváděla, že o sedmdesát procent vyšší riziko, že je tahle nemoc postihne, bylo na straně žen.
Obecně akceptovaný závěr, že k depresi jsou náchylnější ženy, přitom nebyl bez otazníků: proč mají potom muži čtyřikrát vyšší riziko sebevraždy?
Aktuální studie publikovaná v magazínu JAMA Psychiatry přichází s vysvětlením a alternativou k tradičnímu chápání deprese jako nemoci, která se váže k ženám. Podle jejích autorů postihuje muže deprese stejně tak jako ženy, jen s jinými příznaky.
"Přijde-li na depresi u mužů, máme klapky na očích," cituje server latimes.com Andrewa Leuchtera z University of California, "nebereme v potaz symptomy, které se mohou vázat na konkrétní gender, ani se po nich neptáme."
Studie vědců z University of Michigan a Vanderbilt University se tohoto opomenutí snaží vyvarovat, a proto si kromě tradičních projevů deprese, jako je smutek, poruchy spánku, pocity viny a ztráta zájmu o cokoli všímají i jiných: popudlivosti, ataků agrese, nadměrné konzumace alkoholu či jiných látek, rizikového chování, hyperaktivity a stresu. Právě tyhle symptomy totiž mohou podle nich maskovat depresi u mužské části světa.
Do studie odborníci zahrnuli 5 700 dospělých Američanů, jednačtyřicet procent z nich byly ženy. Výsledky se přitom od předchozích studií značně lišily. Po zahrnutí tradičních symptomů, ale i těch, které vědci přiřazují k "mužské" podobě nemoci, se ukázalo, že období deprese zažilo 33,3 procenta dam a plných 30,6 procenta pánů. Pokud by se počítaly jen symptomy nemoci, které vědci spojují s muži, "přihlásily" se k nemoci 26,3 procenta mužů a 21,9 procenta žen.
Ve hře je vnímání maskulinity
"Všechno, co si myslíme, že o depresi víme, je reflexí toho, s jakou definicí této nemoci začneme," vysvětluje Leuchter.
Celá otázka přitom souvisí i s chápáním genderových rolí. Protože maskulinita se podle stereotypů vylučuje s přiznáním si pocitů smutku, mají pánové "repertoár", jak duševní úzkost vyjádřit, omezenější. Jinými slovy, ženy se stydí dát najevo emocionální slabost mnohem méně, pro muže to však bývá společensky nemožné: a nezbývá jim pak než vyjádřit duševní tíseň jinými cestami, agresivnějšími.
A opačné je i směřování: zatímco tradičně je deprese popisována jako vztek namířený proti sobě, muži ho směřují navenek. Dopadá na jejich manželky, kolegy v práci.
Vědci věří, že pokud definice deprese zahrne i navenek směřované symptomy, bude nejen přesnější, ale poskytne potřebnou péči i obětem deprese z řad pánů.
