Vědci z Rockefellerovy univerzity v New Yorku ostatně věděli, že předtím měl jejich chovanec trudnou existenci. Během života u floridského pobřeží podstoupil krutý boj s jinou mořskou bytostí, přišel o většinu svých dvou chapadel, třetí měl poškozené.
Teď se zdá, že trauma z tragické bitky nebohého Costella pronásledovalo. Nezbavil se ho ani v univerzitním akváriu, kde skončil. Hrozivá zkušenost se vepsala do jeho nočních můr, naznačuje studie vydaná v magazínu bioRxiv.
Boj s imaginárním nepřítelem?
Na počátku celého případu byla Costellova nádrž zbarvená do tmavé barvy. Výzkumník Eric Ramos ji našel plnou inkoustu. Hlavonožci jako Costello ho vypouštějí při obranných reakcích, když se setkají s predátory. Jenže Costello v univerzitním akváriu žádného nepřítele neměl, společnost mu dělaly jen malé, neškodné rybičky. Na bezpečné prostředí si v zajetí ostatně rychle zvykl, proto spal v otevřeném prostoru, ne ve skrýši jako v divoké přírodě, poznamenává magazín New Scientist.
Proč tedy celé to divadlo? Aby to Ramos zjistil, prohlédl si záznamy z kamer, které chobotnici sledovaly čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. A stal se divákem epické podívané, byť zlověstné a pro chobotnici trýznivé.
Nejprve výzkumník se svým týmem viděl, jak si tvor dopřává šlofíku. Asi hodinku spal dočista v poklidu, bez vyrušování, bez jakýchkoli pohybů. Poté se najednou dostavila aktivnější fáze, jeho kůže se začala zbarvovat, maskovat. Potud je to pro hlavonožce typické, dodává list The New York Times. Jenže poté se začaly dít zvláštní věci.
Costello se spustil na písečné dno akvária, urputně si objal těla chapadly, která mu zůstala, jako by si ho chtěl bránit, schovat, krýt. „Vypadá to jako defenzivní pozice,“ komentuje jeho počínání Marcelo O. Magnasco, biofyzik z Rockefellerovy univerzity. Jinak však přiznává, že nad Costellovým chováním zůstal s kolegy a kolegyněmi jako opařený. Proč onen cirkus, při němž, jak se zdálo, jeho aktér tak moc trpěl, ale bez zjevného důvodu?
Costello se začal zuřivě točit dokola. Bez jakéhokoli podnětu, provokace, ze sekundy na sekundu. Zvětšil se mu plášť, snad proto, aby vypadal před hrozícím nebezpečím působivěji. Máchal, boxoval chapadly do stran, jako by zaháněl nepřítele, nakonec vypustil inkoust, i to je součástí snahy odrazit protivníka.
Když se barva rozplynula, zastihly ho kamery, jak zuřivě, plnou intenzitou chapadly objímá kus roury, kterou měl v nádrži pohozenou. Jako by ji chtěl uškrtit. „To je bojová fáze,“ popisoval Magnasco. Když se vyděšenému Costellovi nepovedlo nebezpečí utéct ani ho zahnat, rozhodl se podstoupit konfrontaci a imaginárního nepřítele zneškodnit. A poté vše pominulo, Costello se probudil, a jako by se nic nestalo, začal se chovat docela běžným způsobem.
Jenže co jej tak vyděsilo?
Vstoupíme chobotnicím do spících mozků?
Byla to zcela očividná otázka. Zvlášť když fascinovaní vědci prohlédli přes 3 600 hodin záznamů a našli tři další obdobné incidenty, uvádí magazín Smithsonian. A přišli s hypotézou, že za Costellovým poděšeným výbuchem byly noční můry, zlé sny. „Zvíře mohlo reagovat na negativní epizodické záblesky paměti nebo podstupovat nějakou formu parasomnie, spánkové poruchy,“ navrhují svou interpretaci autoři. Jak však zdůrazňuje server Live Science, sami varují, že jejich hypotéza je navýsost spekulativní, rozhodně ne definitivním soudem.
Sám Magnasco říká, že Costellovo chování může mít i jiná vysvětlení. Například neurologické potíže, které souvisejí s amputací částí jeho chapadel. Biologický expert na chování mořských živočichů Michael Kuba poznamenává, že Costello nebyl zdravým chlapíkem ani v jiných ohledech, v žaludku jej trápili paraziti, jeho reakce mohly být způsobeny křečemi.
Podle Robyn Crookové, bioložky ze Státní univerzity San Francisco, mohlo být Costellovo chování prostě jen projevem stárnutí. Ne bojem s fiktivním predátorem, ale projevem kolapsu motoriky. Costellův život se již totiž opravdu chýlil ke konci, zemřel šest týdnů po své „noční můře“. Stárnutí a degradaci organismu jako důvod podivného jednání chobotnice připouští i Ramos. Dodává navíc, že chobotnice chované v laboratořích mnohdy podstupují eutanazii, ještě než se následky chřadnutí stářím projeví.
Tým z Rockefellerské univerzity připouští i další hypotézy. Doufá však, že Costellův incident a jejich studie podpoří zájem o spánek chobotnic. Ostatně, v roce 2021 výzkumníci zdokumentovali, popsali to ve studii v magazínu iScience, že je spánek chobotnic rozložený do dvou fází, aktivní a klidné.
Výzkum naznačil, že každou půlhodinu procházejí na minutu dvě fází, která se může podobat lidské fázi REM, kdy sníme. Proto někteří vědci naznačují, že během aktivní fáze svého spánku chobotnice mohou snít rovněž, shrnuje Live Science.
Tamar Gutnicková a Michael Kuba z Univerzity v Neapoli nedávno dokázali zaznamenat elektrické signály z mozku chobotnic. Doufají, že další výzkum dovede prověřit jejich mozkové procesy, které by mohly být spojené právě se sněním. Jenže zdůrazňují, že to je dlouhá cesta. Gutnicková navíc poznamenává: „Než můžete pomýšlet na jejich noční můry, musíte doložit, že mají sny.“
