Psal se rok 1970, když Bezpečnost zaznamenala zvýšenou četnost vloupání do rekreačních objektů. Zpočátku si ale vyšetřovatelé mysleli, že vloupačky má na svědomí několik pachatelů. Důvod byl prostý – jednou vnikl zloděj do stavení tak, že vypáčil dveře, podruhé pouze vyháčkoval okenici, někdy okno rozsekal. A také uvnitř si počínali domnělí pachatelé všelijak – někdy zůstal v chatě či chalupě nepořádek, jindy jen rozestlaná postel.
Netrvalo dlouho a podle otisků prstů kriminalisté zjistili, že za tou spoustou vykradených rekreačních objektů bude pravděpodobně jediný pachatel, a to dvaadvacetiletý Jiří H. z Nového Boru na Českolipsku.
Jiří řádil jak v okolí Máchova jezera, tak v Lužických horách, v Krkonoších, ale i v Orlických horách a později zavítal také do Tater.
Malůvky
Jeho počínání bylo zvláštní, s takovým zlodějem se kriminálka ještě nesetkala. Zatím nepolapený zloděj si vyhlédl chatovou osadu, která byla s přicházejícím podzimem už opuštěná, a hned se vloupal do několika chat. Jednu z nich si pak vybral jako dočasný příbytek a do ní si z ostatních nanosil, co potřeboval. Například vařič, konzervy, deky anebo čisté oblečení, do něhož se převlékal.
Toulal se také po horách na Slovensku. Do deníku si napsal: „Byla to kalvárie, a ne turistika. Za tu cestu, asi tisíc kilometrů, mám chodidla do krve rozsekaná. Chaty skoro žádné, často jsem myslel, že umřu hladem. Byla to mučednická cesta.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
