Je vám absolutně skvěle, energie máte na rozdávání a skály byste mohli přenášet. Jste sice trochu předráždění a cítíte se, jako kdybyste si dali několik silných káv, ale to je jen detail ve srovnání s tím, na jak vysoké obrátky pracuje váš mozek. Chrlí jeden nápad za druhým a jste tak přehlceni podněty, že ani nevíte, co dělat dřív. Chce se vám sportovat, pařit, odjet někam daleko, začít podnikat, investovat všechny úspory do chovu krokodýlů. Ve společnosti jste neumlčitelní. V podstatě nemusíte vůbec spát. Stejně by to nešlo, protože hlavou vám víří spousta myšlenek. Tolik, že se nemůžete na nic soustředit.
Uplyne pár dnů (nebo i týdnů) a vy máte pocit, jako kdyby vás někdo vypnul. Cítíte se mizerně a nemáte energii ani na to, abyste ráno vstali z postele. Zdá se vám, že život stojí za houby a že vlastně nemáte žádný důvod, proč v něm pokračovat. Připadáte si k ničemu, ve vzpomínkách se vracíte k situacím, které jste kdy nezvládli. Pořád dokola pitváte vlastní selhání. Nemáte chuť cokoli dělat, což se přirozeně odráží na téměř minusové výkonnosti v zaměstnání. Ani doma to s vámi není lepší. Nemáte chuť k jídlu, špatně spíte, o sexu nechcete ani slyšet. Nemůžete se na nic soustředit a raději byste si nechali amputovat ruku, než abyste o něčem rozhodovali. Jste neustále unavení.
Nemoc slavných
Bipolární porucha se dá zjednodušeně popsat jako střídání patologicky zvýšené nálady (mánie) a skleslosti (tedy deprese). Jednotlivé fáze se mohou střídat po dnech, ale také klidně po týdnech nebo měsících a mezi nimi se obvykle objevuje klidové období, kdy je nemocný v „normálním“ psychickém rozpoložení.
Mánie a deprese se však nestřídají periodicky a obvykle u nemocných převažují depresivní epizody nad manickými. Nástup jednotlivých fází může být velmi prudký, ale též pozvolný.
Ačkoli se vám může zdát, že je bipolární porucha raritní záležitostí, ve skutečnosti postihuje každého stého člověka, některé zdroje dokonce uvádějí, že je jí postiženo pět procent populace. Trpěla a trpí jí celá řada známých osobností, například Miloš Kopecký, Karel Svoboda, Kurt Cobain, Ozzy Osbourne, Virginia Woolfová. Nemoc dokáže mimořádně zkomplikovat život nejen postiženému, ale i jeho okolí.
Rizika plynoucí z depresivní epizody, jako jsou sebevražedné tendence, neschopnost soustředit se, řešit běžné každodenní problémy a podobně, sedají předpokládat, ale běžným omylem veřejnosti je přesvědčení, že manická fáze je v podstatě jedna velká legrace, kdy nemocný baví svou dobrou náladou všechny ostatní. Jenže ve skutečnosti nemá manická fáze s dobrou náladou vůbec nic společného.
Průvodním znakem mánie je absolutní nedostatek kontroly nad svým chováním, takže ji často doprovází alkoholové excesy, zneužívání návykových látek, finanční problémy (nemocní se často zadluží, prohrají velké částky v hazardních hrách, prosázejí úspory) i problémy v zaměstnání a mezilidských vztazích.
Záhadné příčiny
Bipolární porucha začíná přibližně v polovině případů před pětadvacátým rokem, ale objevit se může kdykoli (první příznaky se mohou objevit už u dětí, nebo naopak až v pokročilém věku). I po desetiletích zkoumání však stále jde o značně záhadnou chorobu.
S jistotou se zatím ví, že je dědičná (riziko, že bipolární poruchou onemocní děti nemocných rodičů, je odhadováno na 15 až 25 procent) a spouštěčem je pravděpodobně kombinace vrozené dispozice a vlivy prostředí. Je také zřejmé, že její průběh zhoršuje konzumace alkoholu nebo například dlouhodobé vystavení stresu.
Mozek lidí postižených bipolární poruchou vykazuje oproti mozku zdravých lidí určité odlišnosti, o nichž se předpokládá, že budou pravděpodobně jedním z hlavních faktorů této choroby. Zjednodušeně řečeno jde především o chemickou nerovnováhu v mozku, konkrétně mezi hladinami neurotrasmiterů - noradrenalinu, serotoninu a dopaminu. Například při manické epizodě stoupá hladina noradrenalinu příliš vysoko, zatímco při depresivní fázi je zase zcela nedostatečná.
Někteří odborníci pak předpokládají, že hlavním viníkem je především serotonin a jeho abnormální produkce (ať už příliš vysoká, nebo naopak nízká), protože právě serotonin ovlivňuje naši náladu v největší míře. Příčina, proč k nerovnováze mezi neurotransmitery dochází, však zatím zůstává utajena.
Bipolární porucha je bohužel nevyléčitelná, nicméně její průběh lze ovlivnit a nepříjemné symptomy mírnit. Je však potřeba co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.
