Je to největší a nejobsáhlejší studie o sexuálních fantaziích, která kdy vznikla ve Spojených státech, připomíná server Inquisitr. A vyšla z autoritativního a prestižního Kinsey Institutu. Její autor Justin Lehmiller měl k ruce více než čtyři tisícovky mužů a žen. Položil jim přes 350 otázek, které se zajímaly jak o jejich sexuální fantazie, tak o jejich život, o všechny aspekty jejich demografického postavení. Závěry shrnul v knize Tell Me What You Want.
Na začátku jeho zkoumání stála zvídavost. Většina studií totiž sexuální tužby nahlížela především optikou muž – žena. „Zajímat se o genderové podobnosti a rozdíly je jistě důležité a zajímavé. Mě se však honilo hlavou, jak jsou naše fantazie spojeny s jinými aspekty našeho já,“ vysvětlil své motivy Lehmiller serveru Psychology Today.
A rovnou prozradil, že naše erotické touhy jsou propojeny s mnoha vrstvami našich osobností a životů.
Fantazie o skupinovém sexu přichází a mizí s věkem
Zaprvé hraje roli samozřejmě věk. Stejně jako se totiž se stárnutím mění naše psychologické potřeby, transformují se naše fantazie. A leccos je jinak, než se zdá. „Když si vezmete například skupinový sex, stereotyp říká, že nejvíc apeluje na mladé lidi vysokoškolského věku,“ líčí Lehmiller. A hned dodává, že onen předpoklad jeho výzkum rozhodně nepotvrdil.
Naopak, sny o sexu ve více lidech přicházejí až s pozdějším věkem. Kulminují u mužů a žen mezi čtyřicátým a šedesátým rokem života. A Lehmiller má objasnění. „Pro mladého člověka je novinkou samotný sex, jakýkoli sex. Nepotřebuje ho provozovat ve skupině, aby ho vzrušoval,“ popisuje.
Jak však člověk stárne, jak vstupuje do dlouhodobého vztahu, který bývá nejčastěji monogamní, jak onen svazek trvá, začne se potřeba něčeho nového ozývat. A s tím, jak se mění psychika lidí i jejich zdravotní dispozice, poté zase odeznívá.
Jiné překvapení, k němuž se vědec doznal, souviselo naopak s mnohokrát zkoumané souvislosti mezi pohlavím a fantaziemi. V této otázce Lehmillera zaskočilo, že muži i ženy mají mnohem víc společného, než se zdá. „Tak například s sebou nesou mužské fantazie hodně emocionálního obsahu,“ shrnuje a pokračuje: „Muži častěji než jen výjimečně uváděli, že své fantazie využívají k uspokojení svých emocionálních potřeb, jako je po pocit ocenění. Mužské fantazie nejsou bez emocí, nemají podobu mechanického sexu, jak mnozí předpokládají.“
Překvapily jej však i ženské fantazie. Ty jsou naopak podle jeho zjištění mnohem dobrodružnější, než by se podle společenských stereotypů zdálo. „Drtivá většina žen měla fantazie o skupinovém sexu, BDSM, o zkoušení nových věcí,“ uzavřel Lehmiller.
Republikáni i demokraté boří tabu. Každý to své
Intimní fantazie však souvisejí s celou řadou dalších demografických prvků. Neschází mezi nimi ani politické preference. A právě o této spojitosti se Lehmiller rozepsal v článku pro server Politico.
Obsahuje některá velmi konkrétní data. Prozrazuje například, že jde-li o osobnosti z politiky, které jsou předmětem sexuálních fantazií, panuje mezi americkými republikány a demokraty zcela očividná shoda. Stoupenci obou stran sní nejčastěji o tvrdé republikánce Sarah Palinové.
A dál? Erotické představy republikánů a republikánek se vztahují k Johnu F. Kennedymu, Billu Clintonovi a Nikki Haleyové. U demokratů a demokratek po Palinové následuje Barack Obama, Bill Clinton a Hillary Clintonová. A protože Lehmiller tuší otázku čtenářů, ihned poznamenává, že data sbíral v letech 2014 a 2015, ještě předtím, než ve velkém začala Trumpova prezidentská kampaň. A v oné době zaznamenal v celém souboru respondentů pouze jednu jedinou fantazii o Donaldu Trumpovi.
Zajímavější než konkrétní, personifikované fantazie, však jsou obecné preference republikánů a demokratů. První skupinu totiž přitahuje mnohem víc sex spojený s porušením monogamie. Republikány v jejich fantaziích fascinovala nevěra, orgie, výměna partnerů, přihlížení sexu cizích lidí. Naopak demokraté si ve svých fantaziích rádi pohrávali s mocenskou dynamikou, jejich představy zahrnovaly submisivitu, dominanci, bondáž, sadomasochismus. Pro obojí má Lehmiller vysvětlení.
Není zase až tak komplikované. Jde o prolomení tabu, o to, že nejvíce chutná zakázané ovoce. U politických konzervativců jsou politickou prioritou rodinné, tradiční hodnoty. A právě odtud pramení fantazijní puzení k sexu, který je nejviditelněji porušuje, sexu s cizími lidmi. „Nic nás k vyzkoušení nového nepohání víc, než když nám někdo něco zakazuje,“ komentuje fantazijní „prohřešky“ republikánů Lehmiller.
Fantazie demokratů mohou být zase reakcí na jejich důraz na rovnost. „Nezdá se pak být přehnané, předpokládat, že v demokratických kruzích je mnohdy tabu pohrávat si s mocenskými rozdíly. A k tomu patří nastavení BDSM, kde se muži a ženy nemusejí objevovat v rovnostářských pozicích a v nichž nemusejí být explicitní linie sexu se souhlasem,“ vysvětluje. A opakuje: „Když je naše svoboda ohrožená, když se nám říká, že něco nesmíme dělat, chceme to dělat dokonce ještě víc.“
Zdůrazňuje však, že sexuální fantazie mají komplexní kořeny. Nevycházejí pouze z politických preferencí, pouze z našeho ateistického nebo náboženského zakotvení. Při hledání původu sexuálních fantazií nemůžeme brát v potaz jednotlivé osobnostní charakteristiky izolovaně.
Server Psychology Today poté poukazuje na to, že Lehmillerův výzkum dokládá, že lidská sexualita je integrální součástí osobnosti. „Není to jakási separovaná, tajemná síla,“ píše.
