Bike na Mallorce

Bike na Mallorce | foto: Dušan Mihalečko

Mallorca je pro bikera jako droga

  • 3
Brutální sjezdy, vysoké stoupáky, jízda po hřebenech. Středomořská Mallorca je rájem nejen pro silniční cyklisty, ale i pro bikery, kteří milují těžké terény. Protože jsou tam ale trasy prachbídně značené, je dobré obrátit se o radu na místní jezdce.

Udělal jsem to. Peré, s nímž mě zkontaktovali lidé z místního bikeshopu, byl snědý osmačtyřicátník prodchnutý ostrovním katalánským nacionalismem, civilním povoláním městský policista, jinak ale především zapálený biker. Jeho mohutná vyrýsovaná lýtka dávala tušit, že vyjížďky s ním budou pěkný záhul. Nelhala.

Křest peklem

Peré navíc nemíní brát ohledy na to, že na kole sedím po třech zimních měsících a pár týdnech boje s chřipkou.

Stoupáme na vyhlídku na hřeben Na Burguesa, nejprve po asfaltu, pak ale odbočujeme na kamenitou, rozbitou pěšinu. Zvedá se stále víc a víc a kromě plochých kamenů jsou na ní rozesety i volné šutry, takže cesta je jedno velké kličkování. Peré mi jasně dává najevo svou převahu a na kopci ve výšce 461 metrů nad mořem se mě škodolibě zubí: "Takhle se jezdí na Mallorce. Všechno v pořádku?"

Bike na Mallorce

Brutální je i sjezd. Volné kameny, hladké plotny pod nimi, zatáčky jak na Gardě a cesta dolů v hrozném kalupu. Peré se mi snaží ukázat, kdo je tady pánem, jednu zatáčku však bere venkem. V tu chvíli mi "rupne v kouli" a rozhoduji se: Teď mu ukážu já, jak se jezdí u nás.

Podjíždím ho vnitřkem a rvu to, kámen nekámen. Řídítka mi drncají v rukách, celé kolo se třese tak, že mám rozmazané i vidění. Naštěstí se všechny volně ležící kameny odráží od mého předního kola a nějakým zázrakem cestu ustojím bez pádu. Peré přijíždí až po chvíli a čílí se, takhle mu prý ujíždět nemůžu. Odteď už ale pro něj nejsem jen nezkušený turista z Česka.

Odměnou mi je ale hlavně scenérie, která se otevírá vzápětí. Panorama moře, kaktusy, pinie a volně se pasoucí ovečky, to jsou kulisy, které vyváží všechny strasti nelehké jízdy.

Bike na Mallorce

Z ní máme ostatně ještě velkou porci před sebou. Přicházejí další stoupáky, zase do čtyřsetmetrové výšky, a další strmé sjezdy, místy jsou pro XC kolo vyloženě nesjízdné. Ten poslední by se dal přirovnat k nejhorším pasážím Sudet, na tomhle okruhu je ale tím nejjednodušším a nejzábavnějším.

Mazec. Do hotelu se vracíme po 40 kilometrech toho nejtěžšího terénu s převýšením 1300 metrů. Jako první mallorská vyjížďka po zimní pauze dost náročné sousto.

Kamení i písečné duny

Další výlet do hor nás vede z městečka Esporles přes hřebeny až k moři. Peré mi ukazuje několik svých oblíbených klikatých sjezdů s hliněnými klopenkami, pak jedeme dlouho po pobřeží kousek nad mořem, zdoláváme kamenné stezky, písečné duny a přetínáme několik potůčků, ústících do moře.

Za panoramatickou vložku si Peré odnáší jedničku, daní za ni je však další osmikilometrový stoupák od moře skoro do osmi set metrů. Sada 2x10 jen s dvěma převodníky by zde rozhodně byla za trest, neboť z mého nejmenšího převodníku se pomalu stává nejlepší kamarád.

Bike na Mallorce

Poslední sjezd zpět do Esporles je však opět za odměnu, prašný singl nad silnicí se klikatí a umožňuje se na každém kameni odrazit ke skoku. To však Peré k mému úžasu absolutně nezvládá, všechno přejíždí a nechává kolo absorbovat všechny rázy. Když pak po něm chci, aby na jednu fotku nadhodil přední kolo, zjišťuji, že mu to dělá velký problém. Sjezdař, který všechny pasáže zdolává díky odpružení, to jsem ještě neviděl. Nicméně to funguje.

To nejlepší nakonec

Ostrov má ve svém portfoliu téměř vše, čím bikera uspokojit. Padesátikilometrová trať z Palmy do Bunyoly nabídne roviny, kdy se můžete kochat starobylou architekturou, trasy v okolí přímořského města Soller vás zavedou mezi plantáže pomerančovníků a citroníků, kde vytváří dech beroucí panoramata záliv v přístavu s hrdým majákem a západ slunce nad mořem.

Bike na Mallorce

To nejlepší ale na konec. Čtyřicetikilometrový okruh nad městem Palma nabízí táhlý výjezd do hor směrem na sever přes Establiments, abychom se pak svezli náročnými singletracky po vrcholcích kopců a spustili se dolů tím nejzábavnějším trailem, co tu mají. Klopenky, skočky, skalky, jedna zatáčka za druhou, prudké hrany, nepřeberné množství překážek, uzpůsobených bikery pro co největší zábavu z jízdy.

Tady si to každý aspoň trošku zručný biker, zocelený předchozími sjezdy, musí neuvěřitelně užít. Jako tečka za tím mallorským putováním je to fantazie. A co víc, po mallorské injekci cítím, že forma leze nahoru.

Článek byl připraven ve spolupráci se serverem cykl.cz