V kampani mluvíte o tom, že je třeba udělat průvan na radnici. Co si pod tím představit?
Myšleno je to tak, že na radnici v Plzni se v podstatě 25 let nic nemění a ovládají ji stále stejní lidé. Proto je zapotřebí průvan.
V čem je špatně, že jsou tu stále stejní lidé? Co by podle vás bylo jinak, kdyby nebyli?
Typické pro Plzeň je to, že věci veřejné zde ovlivňují lidé, kteří stojí úplně mimo politický systém. Oni neprocházejí žádnou demokratickou volbou, nefigurují na kandidátkách, přesto mají velký vliv a tahají za nitky. Ony to ani vlastně nejsou nitky, spíš opratě, jimiž si kočírují lidi ve vedení města. Je to způsobeno právě tím, že na radnici nedochází k časté obměně. Strany se ve vedení města nestřídají, ale pořád dominuje jedna, a ta si drží klíčové pozice, vliv na městské firmy, územní plánování, prodeje majetku a velké zakázky. To je pro ty osoby, které vše řídí ze zákulisí, klíčové. A tím, že nedochází na radnici k žádné obměně, se tyto vazby a vliv kmotrů a lidí ze zákulisí jen a jen upevňují.
Můžete ukázat na nějaké konkrétní věci, kde město, jak naznačujete, šlo nějakým podnikatelům na ruku?
Těch kauz a rozhodnutí, které provázely zvláštní okolnosti, je přece z minulosti celá řada a mám za to, že jsou všeobecně známé. Vzpomenu třeba stavbu Nového divadla, které nakonec bylo dost předražené kvůli nevyjasněným vícepracem. Názorný příklad toho, jak šlo město na ruku soukromému byznysu, byl prodej pozemku na Borských polích nábytkářskému řetězci. Byl to pozemek určený pro stavbu sportovního zařízení, ale změnil se územní plán a krátce na to město pozemek prodalo. Mluvilo o tom, že tam bude akvapark, nyní tam vzniká další obchoďák.
Příklad úplně čerstvý je nestandardní vstřícnost města k developerovi, který se rozhodl stavět na okraji Borského parku. Co jinde trvá roky, se tady rozjelo během pár měsíců po odsouhlasení prodeje městského pozemku. Po pár měsících tam už je vykáceno a roste soukromý bytový dům. Tím developerem je sponzor strany, která Plzni vládne. Jiný developer si u bytového domu na břehu vysychajícího Boleváku prorazí nelegální díru do kanalizace a vypouští tam desítky tisíc hektolitrů spodní vody, která všude chybí. Město tam určitě také nebylo tak tvrdé, jak být mohlo.
Kdybyste dostali možnost, rušili byste kvůli pochybnostem nějaké projekty, které město schválilo?
Určitě bychom se nejdříve na všechny velké projekty podívali a prověřili je. Co bych navrhl určitě pozastavit, je záměr zasypat Rondel. I zde se říká, že hnacím motorem je snaha zvýšit cenu pozemků, které kdosi vlastní. Ale to není ten hlavní důvod. Je celkem logické, že má-li vzniknout nová čtvrť, cena pozemků tam raketově vzroste.
Myšlenka to liduprázdné místo zastavět a vdechnout mu život je asi urbanisticky správná. Ale mně vadí, že bychom se do toho měli pouštět teď. Dokud nebudou dodělané páteřní a okružní tahy, aby se Klatovská a Karlovarská zklidnila a nevznikl dopravní kolaps, nemělo by se město do takové akce určitě pouštět. Je to nákladná věc, technicky náročná, která rozhodně snese odklad. Město by mělo investovat jinde. Třeba do záchrany Pekla.
Peklo a Rondel, to jsou dost odlišné věci...
Pochopitelně, ale já tam vidím určitou souvislost. Na jedné straně má město ambice pouštět se do nových projektů a stavět „na zelené louce“ velké nové stavby. Nemusíme zmiňovat jen Rondel, ale třeba i Nové divadlo. Na druhou stranu městu padá na hlavu to, co vybudovali naši předci. My to nechali zchátrat a nejsme schopní se o to postarat. To je příklad Komorního divadla, ale i Pekla. A město pak jde tou nejsnazší cestou a navrhuje se jak Komorního divadla, tak Pekla zbavit, prodat je. Já říkám neprodávat. Co jsme zdědili po našich předcích, o to se máme řádně starat a předat zase našim potomkům. Tedy Peklo opravit a dál využívat jako městský kulturní stánek a zázemí pro filharmonii. Velmi podobný je i příběh městských lázní, které navrhujeme zachránit.
V programu kladete důraz na bezpečnost v Plzni. Co v tomto ohledu doporučujete?
Na jedné straně jsou statistiky, které podle vedení města vyznívají jasně: že nejsme v ničem extrémní. Je to v podstatě pravda, nežijeme v Bronxu. Ale na druhou stranu – když projdete Americkou ulici nebo sadový okruh a potkáte lidi, které potkat nechcete, a vidíte věci, které vidět nechcete, tak to pocit bezpečnosti ovlivňuje. Měly by se víc využít nástroje, které existují. Městskou policii bychom měli buď posílit, nebo přeorganizovat a nasměrovat ji do lokalit, kde jsou problémy největší, a přimět strážníky, aby konali.
Co by měli dělat? Přece je nemohou vyhodit, pokutovat lidi bez domova také nemá smysl…
Ale můžou na ně být tvrdší. Dnes jim můžou podle protialkoholní vyhlášky vzít alkohol, a to je prostě třeba dělat. Může to mít nějaké komplikace, ale strážník musí být ochotný do té konfrontace jít. A kromě represe je třeba zlepšit i sociální práci a pokusit se lidem bez domova, u kterých to má nějakou šanci, pomoci. Druhá věc, která s pocitem bezpečí souvisí, je čistota ulic. Když procházíte ulice, kde přetékají koše odpadky a smetí je všude, apriori nemáte dobrý pocit a cítíte se ohrožen. Já vím, že to je o disciplíně lidí, kteří ten nepořádek dělají, ale tady se musí začít podstatně více činit obvodní radnice a údržbu veřejných prostranství zlepšit. Já si nedokážu představit, že bychom takový nepořádek, jaký občas vídám v centru, měli v Malesicích. To by mi lidi nadávali celý den. Ať je ten nepořádek pryč, starosto.
Město jde podle vás příliš na ruku developerům, na druhou stranu na billboardech slibujete Plzeňanům tisíc nových bytů, jak toho chcete dosáhnout?
Soukromá výstavba ve městě musí být, ale radnice až dosud spoléhala pouze na developery. Teď musí daleko více nájemních bytů než dosud začít stavět sama. Doba si to žádá. Zdražily hypotéky, stoupla inflace. Lidí, kteří budou mít na koupi komerčního bytu, bude čím dál méně. Plzeň ale už dokončuje projekt sociálních bytů v Zátiší a je údajně jedním z prvních měst, která se do toho v takové míře pustila. Nové bytovky na Zátiší jsou skvělé, ale to je záležitost posledního roku, roku a půl. Do té doby se nové městské byty v Plzni prakticky nestavěly. Navíc Zátiší není rozvoj bytového fondu. Tam to sídliště již bylo, ale ty byty byly tak hrozné, že bylo třeba je zbourat a na jejich místě postavit nové. Takže ten projekt celkové množství městských nájemních bytů v Plzni nijak výrazně nezvyšuje.
Nedávno jsem ve vašich novinách četl srovnání. Plzeň má 2640 bytů, za 10 let jich ubylo o tisíc, protože byty město spíš prodávalo. Tachov má třeba na 13 tisíc obyvatel 800 bytů, Domažlice taky – na 11 tisíc obyvatel asi 820. My jsme 15× větší město, ale máme jen třikrát víc bytů. Mělo by se to změnit.
Kde by podle vás mělo vzít město peníze na všechny projekty, které máte v programu? Peklo, byty, využití okolí řek a řada dalších věcí?
Nechali jsme si udělat od nezávislého odborníka na městské rozpočty analýzu a srovnání plzeňských výdajů a příjmů s ostatními městy. Vychází to velmi dobře pro Plzeň. Jsme opravdu silné a bohaté město. Máme v horizontu tří let osm miliard volných prostředků na investice i prostor pro zdravý úvěr, který by ale musel být právě ve prospěch zmíněných smysluplných investic. Navíc na výstavbu městských nájemních bytů bude pravděpodobně výrazně přispívat i stát. Pro STAN je to téma i na úrovni Sněmovny díky tomu, že je ve vládní koalici.
A jakou koalici byste upřednostňoval vy v Plzni, pokud se na radnici dostanete? Vládní model se Spolu a Piráty, nebo krajský, kde je STAN v koalici s ANO?
Určitě nemám od nikoho v našem hnutí zadání, že bychom museli v Plzni jeden nebo druhý model kopírovat. Odpovídat teď, který model bych upřednostňoval, nedokážu. Pro mě osobně by bylo důležité, jací lidé tam budou a zda bude nějaká naděje na zpřetrhání vazeb na kmotry, o nichž jsem mluvil v úvodu.
Poněkolikáté jste zmínil kmotry a jejich vliv na radnici. Ale i STAN má máslo na hlavě a potýká se s korupční aférou.
Bohužel máte pravdu. Zprvu se zdálo, že to je aféra pražská, posléze vyšlo najevo, že to je klasická mafie rozlezlá do více politických stran než jen do STANu a také do více regionů. Vím o tom jen to, co jsem si přečetl v médiích, takže vím i o Redlově plzeňské stopě. Myslím si, že někde určitě existovalo i propojení na místní mafiány a kmotry. Tak to asi bude. Pro mě je podstatné, že s plzeňským STANem to nemá společného vůbec nic. My jsme si na sestavení kandidátek na město i do obvodů dali skutečně záležet a lidi jsme pečlivě vybírali, takže můžu dát s klidným svědomím ruku do ohně za to, že nikoho s pošramocenou pověstí tam určitě nemáme a nikdo si nás ze zákulisí na opratích nevodí.
Nakonec k vašemu čtyřletému působení v Malesicích – jaká to byla změna stát se z novináře starostou? Co považujete za úspěchy svého působení v obvodu?
Byla to velká změna. Najednou každý, koho potkáte, je vlastně váš nadřízený. Lidi mají možnost vám říkat, jak byste měl co dělat. To k tomu patří, ale bral jsem to jako službu lidem, a to ne jako frázi. Myslím, že se nám takovou představu podařilo viditelně naplnit. Třeba během covidu, kdy jsme lidem skutečně nadstandardně pomáhali, nebo v situaci, kdy ze dne na den přišlo do obce přes sto ukrajinských uprchlíků. I to jsme zvládli. Povedly se nám nějaké drobné investice a určitě se podařilo lidi hodně spojit, nastartovat společenský život. Ale pořád nám utíká vodovod a kanalizace. Obojí už má stavební povolení, ale stále nebyla ochota města dát peníze. Teď jsou nově vypsány štědré dotace, tak už takový argument, že peníze nejsou, nemůže zaznívat.
Počítáte i nadále se starostováním?
Ať volby dopadnou jakkoli, určitě nebudu kumulovat dvě uvolněné funkce. To je i v pravidlech STANu. Takže kdybych dostal funkci ve vedení města i ve vedení obvodu, musel bych se rozhodnout, kterou vykonávat naplno a kterou částečně.
