„Pořád to pobolívá. Mám teď za sebou několik rehabilitací a obávám se, že mě asi nemine punkce,“ zahledí se Dembický na své pravé koleno.
S nohou v ortéze hledá na sedačce v obýváku svého panelákového bytu tu nejméně nepříjemnou polohu k rozhovoru.
„Přitom jsem se teprve v říjnu vrátil do práce po úrazu druhého kolene. I když to jsem si aspoň způsobil sám,“ usměje se.
Služba v sobotu 25. ledna pro něj skončila předčasně a hodně bolestivě - přetrženým předním vazem, prasklým meniskem a chrupavkou. Řidič, o kterém s kolegy věděli, že má zákaz řízení, se rozhodl za každou cenu ujet. Dembickému při akci bokem auta nacouval do kolene, jeho kolegovi zranil ruku.
„Naštěstí jsem měl plastové chrániče, ale i tak… Zařval jsem bolestí, ale ještě, asi jak ve mně pumpoval adrenalin, jsem přes bolest doběhl do auta a pokračoval, dokud jsme ho s klukama nechytli. Zpětně mi přijde neuvěřitelné, že jsem dokázal řídit,“ vypráví.
Řidič, recidivista, který si za řízení bez papírů loni vyslechl nepravomocný dvacetiměsíční trest vězení, ujížděl ulicemi jako zběsilý. Obrovskou rychlostí proletěl několik ulic, včetně jednosměrek.
Naboural několik aut. Dembického zranil, když byl v jednu chvíli nucený zastavit. Pak začal ujíždět městem znovu. Nakonec ho hlídky dopadly v Londýnské ulici. Teď je ve vazbě a hrozí mu trest od tří do osmi let.
„Celou dobu jsem se modlil, ať hlavně do cesty nevstoupí žádné dítě. Když ho pak kolegové zatýkali, mě už museli pro silnou bolest podpírat,“ vzpomíná 40letý policista.
Podstoupil operaci a za několik měsíců by měl absolvovat další zákrok, plastiku zkříženého vazu. „Do práce bych se chtěl vrátit v květnu. Na tu plastiku pak půjdu asi v září. Po ní mě čeká další až pětiměsíční rekonvalescence,“ popisuje.
Tihle řidiči jedou na krev. Buď se vysekám, nebo ujedu, přemýšlí
Pro Dembického nebyl lednový případ prvním, kdy nebezpečně kličkoval ulicemi Ústí ve snaze zastavit ujíždějícího šoféra. V roce 2017 chtěli s kolegou zkontrolovat auto v Předlicích. Následovala extrémně rychlá jízda na Střekov a pak dál za hranice města.
„Až mi tenkrát zatrnulo, jakou rychlostí se řítil. Bylo hezky, všude spoustu lidí,“ vrací se k necelé tři roky staré události.
„Víte, tihle řidiči jedou na krev. Buď se vysekám, nebo jim ujedu, takhle přemýšlí,“ říká.
Tento šofér nakonec policistům skutečně ujel. Dopadnout se ho podařilo až o několik měsíců později. Soud s ním se chýlí ke konci. Muž se kaje, všechno je mu prý moc líto. Za obecné ohrožení mu hrozí trest od tří do osmi let.
Stejně je kvalifikovaný i případ ujíždějícího muže z ledna. „Pokud dojde na takovou honičku a obecné ohrožení, nekompromisně bych ukládal nepodmíněné tresty,“ má jasno Dembický. Mrzí ho, že zatímco jízdu z roku 2017 zachytila kamera ve služebním vozidle, tu z ledna nikoli. Stroj se zasekl.
Policista zároveň připouští, že ne vždy se s kolegy do riskantní jízdy pustí. „Honil jsem třeba auto z Předlic do Teplic a byla taková mlha, že jsme to po chvíli vzdali. Vyhrál zdravý rozum. Ale představte si, že druhý den jsme na to auto narazili zase v Ústí. Pán jel proti nám, tak jsme mu zatarasili cestu,“ usmívá se Dembický.
Je evidentní, že zpátky do práce se těší. „Mě to moc baví. Jsem u policie necelých jedenáct let a změna u mě nepřichází v úvahu. I když někdy je to opravdu nebezpečné,“ dodává.
