Doma ječí sirény, tady jsme se poprvé vyspali, děkují maminky z Ukrajiny

Ocitly se daleko od domova ve zcela neznámém prostředí. Ženy, které vzaly své děti a po ruské invazi opustily rodnou Ukrajinu. Teď čekají, co bude dál. Ale také se radují z maličkostí. Třeba z ovoce a možnosti konečně se vyspat. A neustále děkují Čechům za jejich vstřícnost.

Válka na Ukrajině

Sledovat další díly na iDNES.tv

Je to žena, která rozhodně nezahálí a odvahy má na rozdávání. Teprve v pondělí přijela Alexandra Baziňuková se synem ze statečně se bránící Ukrajiny. Dnes už šli k Makru v Ústí nad Labem, kde dobrovolníci nakládali humanitární pomoc pro její zemi.

„Chceme pomoci, aby v tom nebyl chaos, a něco dělat pro všechny doma. My už jsme pomoc dostali,“ říká Alexandra, která, jak říká, doma strach neměla.

„Není to poprvé. Před osmi lety jsme se bránili na Majdanu. Nyní jsem byla v obranném štábu, sbírali jsme lahve a doma vyráběli molotovovy koktejly, abychom se mohli Rusům nějak bránit,“ líčí Alexandra, která stejně jako ostatní ženy s dětmi získala azyl na studentské ubytovně UJEP.

V současnosti zde bydlí 25 uprchlíků. „Dnes by měla přijet další žena s dětmi, první lidi utíkající před válkou jsme ubytovali o víkendu,“ řekla mluvčí univerzity Jana Kasaničová.

Se třemi dětmi zde nalezla bezpečí Irina Lhotskovová ze Lvova. „Jsme neuvěřitelně rádi a vděční, že nám pomáháte. Přijeli jsme jen s několika věcmi a mám už k dispozici vše, co potřebujeme. Děti mají i ovoce. To je neuvěřitelné. Moc vám za to děkujeme,“ podotýká Irina u dveří přechodného bydlení.

Všichni už mají za sebou první vyplňování dokumentů kvůli registraci, obavy pomalu ustupují. „Poprvé jsme se vyspali. Doma sirény ječí ve dne i v noci. Nemůžete spát, děti se vyděšeně budí a srdce vám vyskočí, jak zběsile bouchá. Museli jsme často sbalit pár věcí a utíkat do krytu. Často se ozývaly výbuchy a létala letadla. Volala jsem muži, který brání s vojáky Lvov, co se děje. Uklidnil mne, že to jsou naši a mohli jsme tašky zase vybalit. To napětí je tíživé,“ dodává Irina.

Do bezpečí přijela i další žena s dítětem v kočárku a se svojí matkou. „Můj muž v Česku pracuje, budeme bydlet spolu a čekáme, až najde bydlení pro nás pro všechny. Jste moc hodní, že můžeme být ve vaší bezpečné zemi. Je tady takové krásné ticho,“ uvádí žena, která nechtěla říci své jméno.

Další uprchlíci před válkou už jsou také v Rumburku, Dolním Podluží, Varnsdorfu nebo mosteckém hotelu Cascade.

Jen na krajské integrační centrum se během dneška s dotazy obrátilo 150 lidí, firem nebo rodin. Lidé potřebují vědět, kam se obrátit a co si musí vyřídit k pobytu. Někteří si vše již vyřizují, další nejprve hledají ubytování a věří, že jim bude stačit tříměsíční schengenské vízum a pak se budou moci vrátit domů.