Na dřevěné desce s čtyřiašedesáti políčky zarachotí zlaté a stříbrné mince. Hra může začít. Zbrojnoš Obenda si krátí čas před rytířským turnajem partií šachu se svou dámou, která ho na oblíbenou kratochvíli nejen urozených pánů, bojechtivých rytířů i panošů do Vysočan u Chomutova doprovodila.
„Šachy byly oblíbená hra, zpestřovaly chvíle odpočinku a šlo i o hazard,“ říká zamyšleně zbrojnoš civilním jménem Ondřej Benda, zatímco mu soupeřka Lucie Lejčková bere druhou figuru.
„Vysočany jsme si vybrali, protože je tu krásná farnost, která má nezaměnitelný charakter. Rádi bychom zde vytvořili tradici středověkých turnajů a vybudovali zde edukační historické středisko,“ uvedl hlavní pořadatel Luboš Harant z organizace Centrum filmu a historie.
O zábavný program se postaralo sedm desítek účinkujících – rytíři na koních a zbrojnoši, kejklíři, krásné tanečnice, doboví řemeslníci. Středověký tábor postavili členové spolku Doba Karlova.
„Ukazujeme lidem, jak vypadal život v době Karla IV. Tehdy lidé nechodili špinaví, zanedbaní nebo v bezbarvých hadrech, jak se dnes mnozí domnívají,“ upozorňuje Ondřej Benda.
Celá zbroj váží 25 kilogramů
Ve Vysočanech bylo k vidění i procvičování výpadů s mečem proti vycpanému panákovi. V křeslech s kožešinou pod přístřeškem z pevné látky, který je chránil před sluncem, zase seděly dvě dámy v krásně zdobených šatech, tiše se bavily a občas se vesele zasmály.
Kolem prošli dva urození pánové a diskutovali o nadcházejícím klání. Středověkou atmosféru dokreslovali hudebníci s dobovými nástroji.
Půl hodiny před bitvou se zbrojnoš Obenda začíná chystat na turnajové klání. Obléká si prošívanici, která tvoří spodní vrstvu středověké ochranné zbroje. Do kroužkové košile mu pomáhá jeho dámský doprovod.
„Základní zbroj dále tvoří plátové nohy, plátový kabátec, kroužková kápě, helma a rukavice. Bojovat budu mečem,“ popisuje.
Dohromady jeho zbroj váží kolem 25 kilogramů. V těžkém oděvu bude několik desítek minut čelit nejenom atakům protivníků, ale i dusnému a horkému počasí.
„Možná se to nezdá, ale dá se v tom docela dobře pohybovat, dokonce i běhat. Je to ale dost fyzicky náročné a nebezpečím je přehřátí. To se stávalo velmi často v historických bitvách, že bojovníci padali na poli ne kvůli zranění, ale vysílením a přehřátím,“ přibližuje Obenda.
Krvavá zranění jsou jen výjimkou
Na rozdíl od skutečné válečné vřavy jsou tady pravidla boje jednoznačná. Údery se nevedou do obličeje, slabin a částí těla, které nejsou kryté ochrannou zbrojí.
„Zpočátku se mlátíme jemně, a když si protivník lehne, necháme ho být. Když ne, přitvrdíme, dokud ránu neuzná jako dostatečnou,“ směje se zbrojnoš.
Že nejsou souboje jen naoko, dosvědčuje jeho přilbice, která nese stopy po tvrdých ranách. Na několika místech je promáčknutá „Kdybych dostal ránu přímo do hlavy, je po mně,“ líčí Obenda.
Krvavá zranění jsou podle Obendy, který se bitev zúčastňuje zhruba třináct let, spíše výjimkou. „Zbroj toho schytá hodně, modřiny bývají běžné. Čas od času dojde ke zranění obličeje, kdy zbraň sjede po helmě, není to ale časté. Naposledy jsem měl rozseklou tvář před čtyřmi lety po boji s Vikingy,“ vzpomíná.
Jakmile je zbrojnoš oblečený, kontroluje šat i jeho dáma Lucie Lejčková. „Dobové šaty jsem si ušila sama, stejně tak je ručně vyšívaná tašvice na různé drobnosti. Pásek je z hedvábí se stříbrnými odznáčky,“ podotýká
Nemůže chybět růženec, lidé ve středověku byli velmi zbožní. Občas se zbožnost přelomila i do marnivosti, kdy nosili perlové růžence či ozdobené hedvábnými střapci,“ dodává ještě.
Vše sedí, jak má, a zbrojnoš se svou dámou odchází směrem ke kolbišti, odkud se ozývá potlesk několika stovek přihlížejících návštěvníků v moderním oblečení i v dobových kostýmech. Jsou natěšení na první souboje rytířů na koních.
