Čtyřiačtyřicetiletý Pavel Svoboda je teď bezesporu nejnadšenější starosta v Česku. „Jeho“ Lipová na Děčínsku se o víkendu stala Vesnicí roku 2019. Jestli ale čekáte, že byl ještě v pondělí ve víru oslav, tak to jste na omylu.
„Paní redaktorko, zavolejte mi, prosím, tak za půl hodiny. Já tu mám jednání ohledně veřejného osvětlení,“ hlásil do telefonu v deset dopoledne. Dobře. Tak tedy o půl hodiny později:
Po vítězství jste říkal, že peníze pro vítěze, tedy dotace až 2,6 milionu korun od ministerstva pro místní rozvoj, chcete využít právě na veřejné osvětlení. To jste tak rychle po vítězství začal konat?
Ne, ne. Je náhoda, že to tak vyšlo. Rekonstrukci veřejného osvětlení plánujeme už nějakou dobu a museli jsme si vzít úvěr, abychom se stavbou mohli začít, postupujeme v součinnosti s ČEZ, který bude dávat elektrické vedení do země. Máme hotový vodovod, kanalizaci. Teď se k tomu přidá tohle… Takže jednání by proběhlo i bez vítězství, které je teď pochopitelně v obci hlavní téma. Je to úžasné.
Když jsem vás viděla v televizi po vyhlášení, stěží jste zadržoval slzy.
Emoce se mnou neskutečně cloumaly a v neděli po příjezdu domů jsem doslova řval. Čekaly nás tady stovky lidí a vítaly nás.
Byla jsem za vámi v Lipové v červnu, když jste ovládli krajské kolo. Tehdy jste na rovinu přiznal, že jste chtěli vyhrát a šli za tím už několik let. Že to nebylo až takové překvapení. Jak se tedy z tohoto hlediska stavíte k celorepublikovému vítězství?
Jsme soutěživí a uspět jsme chtěli. Když jdete soutěžit, je přece nesmysl tvrdit, že nechcete vyhrát. Přáli jsme si to, ale bylo tam třináct úžasných obcí. Poznali jsme jejich starosty i občany. I kdybychom nevyhráli, tak to byl úžasný zážitek. Ale povedlo se to a já jsem neskutečně rád. Obec bude zase víc držet pohromadě, lidé budou víc táhnout za jeden provaz. Doufám, že se budou do života tady zapojovat další. Nejdůležitější je, aby občané pochopili, že obec je nás všech a je na nás, jaké to tady bude. Už se nám v tomto ohledu hodně daří. Nejvíc mě těší, jak se zapojují i děti.
Právě pospolitost ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová v souvislosti s Lipovou vyzdvihovala. Místní i chalupáři se zapojují do společenského dění a vzájemné pomoci. Ročně pořádáte přes dvacet akcí, na vyhlášení do Luhačovic jel z Lipové plný autobus...
Komisi, která rozhodovala, jsem její práci vůbec nezáviděl. I v těch dalších dvanácti obcích to žije. Jestli jsme před nimi byli napřed, tak skutečně jen o kousíček. Pátého října u nás v obci bude velká oslava, kam všechny pozveme. Musím ale přiznat, že jedna oslava byla už v neděli po příjezdu. Šampaňské teklo proudem.
Ale nepřijdete mi společensky unavený.
Já jsem musel utéct. V půl jedenácté jsem se rozloučil. V pondělí dopoledne jsem měl na programu jednání o osvětlení, o autobusových zálivech v rámci rekonstrukce jedné komunikace a o vytápění v knihovně. Prostě jsme s místostarostou museli ke strojům. (smích) Ostatní zaměstnanci dostali víceméně volno.
Když pominu veřejné osvětlení, co do budoucna ještě chystáte?
Potřebujeme udělat zázemí sportovců, opravit tenisové kurty, máme projekt na víceúčelové hřiště. Je potřeba, aby děti žily sportem. Rád bych u nás také otevřel minipivovar. Pivovar zde má tradici. Byl tu ten největší ve Šluknovském výběžku. Snad se to v několika nejbližších letech podaří. Ale teď nám jde hlavně o to, aby dál fungovala nemocnice v Rumburku. Její osud nás hodně trápí. Podle mého by bylo nejlepší, kdyby ji převzala Krajská zdravotní. Je dobře, že se podařilo domluvit nějakou příhraniční spolupráci, ale to by, řekněme, měla být jen doplňková záležitost. Snad snaha o zachování bude mít dobrý konec.
Co vás ještě trápí? Zanedbaný zámek, který je v soukromých rukách?
Zámku je obrovská škoda. Navíc když se nám podařilo obnovit rybník a zrevitalizovat jeho park. Neměl úplné štěstí na předchozí majitele. Ten současný se nějakým způsobem snaží, i když musím přiznat, že si úplně nerozumíme. Uvidíme, jak se vše bude dál vyvíjet.
Lipová má necelých 600 obyvatel. Ocenění Vesnice roku je bezesporu prestižní záležitost. Může přilákat další?
Musím se pochlubit, že za poslední zhruba rok a půl jsme prodali skoro všechny stavební parcely, především mladým lidem. I to samozřejmě o něčem svědčí. Musíme začít řešit územní plán a hledat další místa pro nové domy. To se ale každopádně týká i okolních obcí. Kdo sem přijede, zjistí, že je to ve Šluknovském výběžku, který to nemá lehké a trpí mnoha předsudky, ve skutečnosti moc hezké, že jsou tady super lidi. Je to úžasný venkov, na kterém je i práce. Třeba u nás v Lipové jsou největším zaměstnavatelem dětský domov, domov pro seniory nebo biofarma. Spousta lidí využívá blízkost Německa a jezdí tam. Lidé k nám tedy chtějí, což je paráda. Věřím, že ocenění všechny u nás ještě víc semkne. Teď třeba chtějí dvě slečny rozjet ekologický kroužek. Takové věci vás musí chytit za srdce. Musejí to převzít mladí. Doufám, že už konečně začnou mít lidé Sudety za vlastní. Pro mě osobně je Lipová vším.
Mimochodem, co vám na vítězství řekla manželka? Když jsme spolu v červnu mluvili, říkal jste, že rodina vaším zápalem pro obec dost trpí…
Volal jsem jí po vyhlášení a vzájemně jsme si pobrečeli. Od roku 2006, kdy jsem se stal starostou, jsem Lipové obětoval všechno, což se bohužel na rodině trošku podepsalo. Dostala hodně zabrat. Ale ustáli jsme to a manželka za mnou stojí. Musím začít být víc s ní. Na druhou stranu musím říct, že mě v neděli po příjezdu do obce totálně dostal můj sedmnáctiletý syn. Měl neskutečný proslov před lidmi a úplně mě… dojal. Omlouvám se. Jsem dojatý znovu.
5. července 2019 |
